أسد البحر الغالاباغوسي هو أحد أنواع أسود البحر يعيش في جزر غالاباغوس. (Zalophus wollebaeki) هو نوع من أسد البحر يعيش ويتكاثر في جزر غالاباغوس، وبأعداد أقل، في جزيرة لا بلاتا (الإكوادور الإسم العلمي لأسود بحر غالاباغوس هو Zalophus wollebaeki. Zalophus مشتق من اليونانية ويُترجم إلى “قمة مكثفة”. وصف E. Sivertsen النوع الفرعي لأول مرة في عام 1953 ولكونهم اجتماعيين إلى حد ما، فغالبًا ما يتم رؤيتهم وهم يستحمون تحت أشعة الشمس على الشواطئ الرملية أو مجموعات الصخور، أو ينزلقون عبر الأمواج. هم أصغر أنواع أسد البحر. أسد البحر غالاباغوس يتراوح طوله من 1.5 متر (4.9 قدم) إلى 2.5 متر (8.2 قدم)، وعادة ما يكون الذكور أكبر من الإناث. من حيث الوزن، فإنهم يقلبون الميزان بين 50 و 250 كيلوغرامًا (110 و 550 رطلاً). يمكن تمييز أسود البحر في غالاباغوس من خلال أنوفها المدببة والمضلعة والكمامات الطويلة والضيقة. أسود البحر في غالاباغوس هي أصغر الأنواع الفرعية لهدا الحيوان.

Lachtan mořský (Zalophus wollebaeki) je mořský savec z čeledi lachtanovití, který se endemicky vyskytuje pouze na Galapážském souostroví. Jedná se o středně velkého lachtana s hustou srstí, která může mít různou barvu od zlatavě hnědé přes šedou až po tmavě hnědou a černou. Stejně jako všichni ostatní ploutvonožci, lachtani mořští mají končetiny přeměněny v ploutve. Pohybu po souši dosahují pomocí přisunování těla pomocí předních ploutví, zatímco ty zadní podsouvají pod tělem. Jedná se o výborné plavce a obratné lovce. Živí se hlavně rybami, přičemž klíčový zdroj potravy představují sardinky tečkované. Dále loví hlavně kranasy, zelenoočka, sardele a sledě. Pro potravu se potápí do hloubek kolem cca 100–150 m, nejhlubší zaznamenaný ponor měl 584 m. Pod vodou zůstává typicky několik minut. Lachtani utváří kolonie na březích moře. K vyhledávaným biotopům patří rovinaté písčité pláže s dostatečným množstvím stinných míst a přírodních bazénků, kde se mohou zchladit v letních parných dnech. Rozmnožovací období je na ploutvonožce nezvykle dlouhé a trvá od cca května do března, takže kopulace i vrhy mláďat probíhají v kolonii průběžně takřka po celý rok. Jedná se polygynní druh. Samci si vyhraňují teritoria zahrnující část souše i moře. Volba partnera závisí na samici. Doba laktace je extrémně dlouhá a většinou trvá cca 2–3 roky, i když může trvat až 7 let. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) odhaduje celkovou populaci dospělých jedinců na 9 200–10 600. V rámci ploutvonožců se jedná o poměrně výjimečný druh tím, že obývá vody tropického pásu. Na to se váže řada zvláštností, mj. dovednost skupinového lovu, který se patrně vyvinul jako reakce na ekologické tlaky prostředí, ke kterým patří hlavně občasný, avšak pravidelný nedostatek potravy způsobený cykly El Niño. Následkem událostí spojených s El Niñem (zejména zvýšená teplota oceánu) dochází ke změně distribuce i hojnosti potravy. V letech silných projevů tohoto cyklu (1982/83, 1997/98 a 2015/16) došlo k drastické úmrtnosti mláďat (v některých koloniích až 97 %) i dospělých samic (kolem 20 %) a dominantních samců. K dalším typům ohrožení patří mj. rozvoj galapážského turismu a s ním spojených průvodních jevů (rušení kolonií turisty, zvýšený provoz lodní dopravy, větší znečištění moří) nebo ropné skvrny. Předpokládá se, že od konce 70. let 20. století populace lachtanů znatelně poklesla, takže IUCN druh hodnotí jako ohrožený.

Der Galápagos-Seelöwe (Zalophus wollebaeki) ist eine Ohrenrobbe, die hauptsächlich auf dem Galápagos-Archipel heimisch ist. Er gilt als die kleinste Seelöwen-Art. Die dortige Population umfasst etwa 17.000 Tiere. Es war lange Zeit umstritten, ob es sich beim Galápagos-Seelöwen um eine eigene Art oder eine Unterart des Kalifornischen Seelöwen handelte. Als Unterart wurde er unter Zalophus californianus wollebaeki geführt. Seit 2007 ist klar, dass es sich um eine eigene Art handelt. Bereits 1953 nahm der Zoologe Erling Sivertsen eine neue Einteilung richtungsweisend vor, nachdem er im Museum von Oslo die von dem norwegischen Expeditionsschiff MK Norvegia bereits zwischen 1928 und 1929 gesammelten Schädel und Exponate neu untersucht bzw. klassifiziert hatte. Eine molekulargenetische Studie 2007 zu dem Schluss, dass die SNPs der Mitochondrien und Zellkerne eine Auftrennung in mehrere Arten rechtfertigen. Laut molekularer Uhr haben sich der Kalifornische (Zalophus californianus) und der Galápagos-Seelöwe (Zalophus wollebaeki) vor rund 1 bis 2,3 Millionen Jahren getrennt, sodass von einer eigenständigen Art ausgegangen werden muss, zumal es bei den Galápagos-Seelöwen eben nicht den klassischen genetischen Flaschenhals-Effekt der Populationsgenetik gibt.

Galapagosinmerileijona (Zalophus wollebaeki) on uhanalainen korvahylkeisiin kuuluva nisäkäslaji.

L'otarie des Galápagos est une espèce de mammifères marins de la famille des otariidae, endémique des îles Galápagos.

ガラパゴスアシカ（Zalophus wollebaeki）は、ガラパゴス諸島に住むアシカの一種。極少数はIsla de la Plataにも住んでいる。かなり社交的であり、砂浜や岩の群れで日光浴をしたり、波乗りしているのをよく見かけることができる。アシカの中で最も小さい種である。

갈라파고스바다사자(Galápagos Sea Lion, 학명 : Zalophus wollebaeki)는 갈라파고스 제도에서만 번식을 하는 물개과의 동물이다. 극히 적은 개체가 에콰도르의 플라타 섬(Isla de la Plata)에서 번식하기도 한다. 아주 사회적이며, 갈라파고스 제도에서 가장 많은 종 중의 하나이다. 이들은 종종 모래 해안이나 바위에서 무리를 지어 일광욕을 즐기기고 하고, 파도를 타고 우아하게 미끄러지기도 한다. 그들의 시끄러운 소리, 장난스런 천성, 물속에서 우아한 민첩성은 갈라파고스바다사자들을 섬에서 환영받는 존재로 만드는 것들이다.

De galapagoszeeleeuw (Zalophus wollebaeki) is een zeeleeuwensoort die uitsluitend voorkomt op de Galapagoseilanden en Isla de la Plata (Ecuador). Op de Galapagoseilanden zijn het de meest voorkomende zeeleeuwen en zij worden vaak gezien in groepen die aan de stranden (of andere plaatsen waar ook mensen komen) liggen te zonnen. Het zijn opvallende verschijningen door hun luid geblaf en hun speels gedrag, waarbij ze zich in de golven van de branding bewegen. Ze vormen een grote attractie voor toeristen.

Uszanka galapagoska (Zalophus wollebaeki) – gatunek drapieżnego ssaka z rodziny uchatkowatych (Otariidae).

Галапагосский морской лев (лат. Zalophus wollebaeki) — один из трёх видов калифорнийских морских львов.

Galapagossjölejon (Zalophus wollebaeki) är en öronsäl som beskrevs av Erling Sivertsen 1953.