Hulman stříbrný (Trachypithecus cristatus) je asijská opice. Jedná se o druh primáta z čeledi kočkodanovitých (Cercopithecidae). Tento druh byl popsán sirem Thomasem Stamfordem Rafflesem, britským státníkem a zakladatelem Singapuru, v roce 1821. Hulman stříbrný obývá téměř celé Borneo a Sumatru, stejně tak jihozápad Malajského poloostrova a Natunské ostrovy. Žije hlavně v mangrovech a lesích blízko vody, od které se příliš nevzdaluje. Hulman stříbrný je středně velká opice s dlouhým nechápavým ocasem a protistojnými palci. Srst může mít stříbřitě šedou, tmavě hnědou, nebo černou se stříbrnými odlesky, která je na hřbetě a hlavě delší než na zbytku těla. Na prstech a dlaních předních i zadních končetin srst úplně chybí. Na rozdíl od některých příbuzných druhů nemá na těle žádné větší světlé skvrny, pouze některé samice mají bílá třísla. Sexuální dimorfismus není u tohoto druhu příliš výrazný. Pohlaví se od sebe na pohled téměř neliší. Samice dorůstají přibližně do délky 45 až 51 centimetrů a jejich ocas měří dalších 67 až 75 centimetrů. Samice obvykle neváží více než 5,7 kilogramů. Samci jsou o něco větší. Měří od 50 do 58 centimetrů, ocasy samců jsou stejně dlouhé jako ocasy samic, tedy 67 až 75 centimetrů a celková váha samců je přibližně 6,6 kilogramů. Stejně jako ostatní hulmani má velký tříkomorový žaludek, který dokáže trávit celulózu. Střeva jsou velmi dlouhá, obecně jedny z nejdelších mezi hulmany. Také zuby těchto opic jsou svým tvarem přizpůsobené ke konzumaci listů.

Der Silberne Haubenlangur (Trachypithecus cristatus) ist eine Primatenart aus der Gruppe der Schlankaffen (Presbytini). Silberne Haubenlanguren erreichen eine Kopfrumpflänge von 46 bis 56 Zentimetern, der Schwanz ist mit 63 bis 84 Zentimetern deutlich länger als der Körper. Männchen werden mit durchschnittlich 6,6 Kilogramm deutlich schwerer als Weibchen mit 5,7 Kilogramm. Das Fell dieser Tiere ist dunkelgrau gefärbt, die Spitzen der Haare sind heller. Das Gesicht ist schwarz, der Kopf ist wie bei allen Haubenlanguren durch einen Haarschopf charakterisiert. Silberne Haubenlanguren leben in Südostasien, ihr Verbreitungsgebiet liegt auf Sumatra, Borneo und einige vorgelagerte Inseln. Lebensraum dieser Tiere sind Wälder, wobei sie in verschiedenen Waldformen, z. B. in Mangrovenwäldern oder den Torfmoorwäldern von Borneo, vorkommen. Diese Primaten sind tagaktive Baumbewohner, sie bewegen sich dort meist vierbeinig fort. Sie leben in Haremsgruppen zusammen, die aus einem Männchen, mehreren Weibchen und den dazugehörigen Jungtieren bestehen. Die übrigen Männchen leben oft einzelgängerisch. Die Gruppen sind territorial und reagieren auf andere Gruppen sehr aggressiv. Auseinandersetzungen werden durch laute Schreie, im Bedarfsfall auch durch Schläge und Bisse ausgetragen. Einzelgängerische Männchen versuchen oft, die Herrschaft einer Haremsgruppe an sich zu reißen. Gelingt ihnen das, kommt es oft zum Infantizid, das heißt, dass das Männchen die Kinder seines Vorgängers tötet, um selber schneller Nachwuchs zeugen zu können. Silberne Haubenlanguren sind Pflanzenfresser, die sich von Blättern, Früchten und Samen ernähren. Wie alle Schlankaffen besitzen sie einen mehrkammerigen Magen zur besseren Verwertung der Nahrung.

El lutung o langur plateado (Trachypithecus cristatus) es una especie de primate catarrino de la familia Cercopithecidae. Es arbóreo y habita en los bosques costeros, manglares y riberas de los ríos de Sumatra y Borneo. El langur plateado es un mono de tamaño medio con una cola larga no prensil. Su pelaje es de color grisáceo, marrón obscuro o negro, dándole un aspecto uniformemente plateado. A diferencia de algunas especies relacionadas, no tiene marcas pálidas en la cara o el cuerpo, excepto un parche de pelo blanquecino en la ingle de las hembras. En la cabeza el pelaje forma una cresta en la cabeza y el pelo sobre las mejillas es largo, llegando a ocultar las orejas. Las manos y pies carecen de pelo, son de color obscuro y el pulgar y grueso artejo son oponibles. Las hembras miden entre 46 y 51 cm con un peso promedio de 5,7 kg y una larga cola de 67 a 75 cm. Los machos son ligeramente más grandes con una talla de 50 a 58 cm y un peso de 6,6 kg y una cola entre 67 y 75 cm. Al igual que los otros langures, el langur plateado posee un estómago voluminoso de tres compartimentos, requerido para digerir la celulosa de su dieta herbívora, guardando algunas similitudes con el estómago de los rumiantes. Su intestino es muy largo, aun entre los langures, y tiene un buen número de dilataciones a lo largo de su trayecto, sitios donde ocurre fermentación adicional de la materia vegetal. Sus dientes tienen crestas diseñadas para moler y otras modificaciones que les permiten masticar hojas duras.

Le Semnopithèque à coiffe (Trachypithecus cristatus) est un singe de la famille des Cercopithecidae, reconnaissable à sa petite crête grise au sommet de son crâne et à sa moustache grise. L'espèce est également appelée Semnopithèque à crête ou Budeng. La taille des femelles est de 46 à 51 cm pour un poids moyen de 5,7 kg. Les mâles sont sensiblement plus grands (50 à 58 cm) et plus gros (6,6 kg). Les deux ont en commun une queue très longue d'environ 67 à 75 cm, qui leur sert de balancier. Le petit est roux et devient gris vers l'âge de trois mois. Le Semnopithèque à coiffe est présent dans les mangroves et les forêts littorales d'Asie du Sud-Est, du Vietnam jusqu'à l'Indonésie, en passant par le Cambodge. Il vit en groupe de 9 à 30 individus, placé généralement sous l'autorité d'un mâle dominant.

Il presbite dalla cresta (Trachypithecus cristatus Raffles, 1821), conosciuto anche come presbite argentato, langur argentato o lutung argentato, è un primate della famiglia dei Cercopithecidae e della sottofamiglia dei Colobinae, diffuso nelle foreste tropicali dell'Asia sud-orientale insulare. Appartiene al genere Trachypithecus, del quale costituisce uno dei rappresentanti meglio conosciuti. La specie è caratterizzata da un mantello prevalentemente grigio-nerastro, attraversato da peli più chiari che conferiscono alla pelliccia un caratteristico aspetto argentato. La sommità del capo presenta un ciuffo di peli appuntito, dal quale deriva il nome comune italiano. La faccia è scura, mentre la lunga coda non prensile viene utilizzata soprattutto per mantenere l'equilibrio durante la locomozione arboricola. Il presbite dalla cresta frequenta principalmente le foreste costiere, i mangrovieti, le foreste paludose e le formazioni forestali di pianura di Sumatra, Borneo e delle isole circostanti. La distribuzione comprende territori dell'Indonesia, della Malaysia e del Brunei. È una specie prevalentemente diurna e arboricola, la cui dieta comprende soprattutto foglie, integrate da germogli, frutti, semi e fiori. Come gli altri colobini, possiede uno stomaco specializzato nella fermentazione microbica degli alimenti vegetali. La specie vive generalmente in gruppi comprendenti un maschio adulto, diverse femmine adulte e i rispettivi piccoli. I neonati presentano un mantello di colore arancione vivace, che contrasta nettamente con la pelliccia grigio-argentea degli adulti. Il presbite dalla cresta è classificato come vulnerabile (VU) nella Lista rossa IUCN, soprattutto a causa della perdita e frammentazione degli habitat, della caccia e della cattura per il commercio illegale. Il presbite dalla cresta fu descritto scientificamente nel 1821 dal naturalista e amministratore britannico Thomas Stamford Raffles, con il nome Simia cristata. La descrizione originale apparve nel Descriptive Catalogue of a Zoological Collection, pubblicato nelle Transactions of the Linnean Society of London, sulla base di materiale proveniente da Sumatra. La località tipica è indicata nella regione di Bengkulu, sulla costa sud-occidentale dell'isola. Il nome specifico cristatus deriva dal latino e significa «provvisto di cresta», in riferimento al caratteristico ciuffo di peli sulla sommità del capo. La specie fu successivamente inclusa in differenti generi di colobini, tra cui Presbytis e Semnopithecus, prima di essere attribuita al genere Trachypithecus.

은색루뚱은 버마에서 보르네오에 이르는 해안가, 맹그로브, 강기슭 숲에 서식하는 수목형 원숭이다. 짙은 다갈색 또는 검은색 털 끝이 회색을 띠며, 태어날 때는 오렌지색이다가 3개월 후 성체의 색으로 변한다. 섬유질 소화를 위해 복잡하고 큰 위장을 가졌다. 암컷은 평균 5.7kg, 수컷은 6.6kg 정도이며 꼬리가 길다. 9~30마리가 한 마리의 수컷과 여러 암컷으로 구성된 집단을 이루며, 수컷은 소리와 싸움을 통해 영역을 방어한다. 이 종은 은색루뚱원숭이군의 모식종으로, 슬랑오르은색랑구르와 밀러은색랑구르 등의 아종을 포함한다. 나무 위에서 생활하며 초본 식물을 주식으로 삼는 사회적 동물이다.

De mutslangoer (Trachypithecus cristatus) is een zoogdier uit de familie van de apen van de Oude Wereld (Cercopithecidae). De wetenschappelijke naam van de soort werd voor het eerst geldig gepubliceerd door Thomas Stamford Raffles in 1821.

Lutung srebrzysty (Trachypithecus cristatus) – gatunek ssaka naczelnego z podrodziny gerez (Colobinae) w obrębie rodziny koczkodanowatych (Cercopithecidae). Występuje na terenach Brunei, Indonezji oraz Malezji. Preferuje tereny nizinne w lasach do 300 m n.p.m.. Gatunek ten osiąga masę od 5 do 8 kg oraz może mierzyć od 46 do 56 cm. Samice zazwyczaj osiągają 90% masy ciała samców. Ma długi ogon oraz gęste futro. Występuje w ciemnych kolorach z szarymi końcówkami. Jego twarz jest czarna, pozbawiona owłosienia, jednak do okoła ma charakterystyczną grzebieniastą czuprynę oraz bokobrody. Młode świeżo po urodzeniu mają białą twarz, stopy oraz dłonie.

O lutung-prateado (Trachypithecus cristatus), também conhecido como macaco-folha-prateado ou langur-prateado é uma das 17 espécies de Trachypithecus.

Гривистый тонкотел (лат. Trachypithecus cristatus) или серебристый лангур — вид приматов из семейства мартышковых. Населяет прибрежные леса и мангровые заросли в Малайзии и на островах Суматра и Калимантан в Индонезии. Приматы среднего размера с длинным хвостом. Шерсть чёрная или тёмно-коричневая. Волоски на кончиках серые, что придаёт шерсти серебристый отлив. В отличие от близких видов, у этих обезьян нет светлых отметин на лице и теле кроме светлого пятна на паху у самок. На макушке хохолок, выражены бакенбарды. Ступни и ладони безволосые, кожа чёрная, большие пальцы рук и ног отстоящие. Длина тела самок составляет от 46 до 51 см, вес около 5,7 кг, хвост длиной от 67 до 75 см. Самцы немного больше, в длину составляют от 50 до 58 см, вес около 6,6 кг, хвост длиной от 67 до 75 см. Как и другие лангуры, эти обезьяны обладают трёхкамерным желудком, позволяющим им перерабатывать целлюлозу, которой богат их рацион. Встречается на Калимантане и Суматре, а также на юго-западе Малайского полуострова, островах Натуна и некоторых мелких близлежащих островах. Населяет мангровые заросли и прибрежные леса. Предпочитает не удаляться далеко от рек. Количество подвидов дискуссионно.

Trachypithecus cristatus är en däggdjursart som först beskrevs av Thomas Stamford Raffles 1821. Trachypithecus cristatus ingår i släktet Trachypithecus och familjen markattartade apor. IUCN kategoriserar arten globalt som sårbar. Det svenska trivialnamnet budeng förekommer för arten. Inga underarter finns listade i Catalogue of Life. Wilson & Reeder (2005) skiljer mellan två underarter.