Sicalis luteola (strnadec žlutý) je malý pěvec. Navzdory svému názvu nejde o pěnkavu, ale o semenožravého ptáka. Dříve byli tito ptáci řazeni ke strnadům a americkým vrabcům do čeledi Emberizidae, dnes je však známo, že patří mezi tangarovité. Je stálým obyvatelem tropické Jižní Ameriky, od Kolumbie směrem na jih a východ až po Guyany, střední Ekvádor, Peru a Brazílii. Ptáci hnízdící dále na jihu v Argentině a Uruguayi migrují během austrální zimy do Bolívie a jižní Brazílie (např. do oblasti cerrado). Izolované populace existují také ve Střední Americe a Mexiku. Na Trinidadu byl objeven v roce 2004, pravděpodobně po kolonizaci z nedaleké Venezuely; na Barbadosu je znám přinejmenším od roku 1960. Jak název napovídá, tento pták obývá pole a otevřené travnaté plochy. Samice klade tři hnědě kropenatá, bledě modrozelená vejce do travnatého hnízda ve vysoké trávě; ve vhodných oblastech může hnízdit několik párů blízko sebe. Pták měří asi 12 cm a váží 13 g. Samci mají jasně žlutou spodní část těla a kostřec, svrchní část je olivově žlutá. Temeno a šíje jsou tmavě pruhované, kolem oka je žluté zbarvení. Samice mají světle hnědou svrchní část s tmavým pruhováním a matně žlutou spodní část. Volání je ostré „te-tsip“ a zpěv samce, přednášený z posedu nebo během zásnubního letu, tvoří řada cvrlikání, bzučení a trylků. Živí se semeny a hmyzem a obvykle se vyskytují v párech nebo malých skupinách.

Der Grasland-Gilbammer (Sicalis luteola) ist ein kleiner Sperlingsvogel. Trotz seines Namens ist er kein Finken, sondern ein Körnerfresser. Früher wurden diese Vögel mit den Ammern und amerikanischen Sperlingen in die Familie Emberizidae eingeordnet, heute weiß man jedoch, dass sie zu den Tangaren gehören. Er ist ein Standvogel im tropischen Südamerika, von Kolumbien südwärts und ostwärts bis zu den Guayanas sowie in Zentral-Ecuador, Peru und Brasilien. Vögel, die weiter südlich in Argentinien und Uruguay brüten, ziehen im Südwinter nach Bolivien und Südbrasilien (z. B. in den Cerrado). Es gibt auch isolierte Populationen in Mittelamerika und Mexiko. Auf Trinidad wurde er 2004 entdeckt, vermutlich nachdem er aus dem nahegelegenen Venezuela eingewandert war; auf Barbados ist er seit mindestens 1960 bekannt. Der Grasland-Gilbammer bewohnt, wie der Name schon sagt, Felder und offenes Grasland. Das Weibchen legt drei braun gesprenkelte, blass blaugrüne Eier in ein aus Gras gefertigtes Nest in hohem Gras; in geeigneten Gebieten können mehrere Paare nah beieinander brüten. Der Vogel ist etwa 12 cm lang und wiegt 13 g. Die Männchen haben eine leuchtend gelbe Unterseite und einen gelben Bürzel sowie olivgelbe Oberseiten. Scheitel und Nacken sind dunkel gestreift, und um das Auge herum zeigt sich Gelb. Weibchen haben blassbraune, dunkel gestreifte Oberseiten und eine stumpfgelbe Unterseite. Der Ruf ist ein scharfes „te-tsip“, und der Gesang des Männchens, der von einer Warte oder im Balzflug vorgetragen wird, besteht aus einer Reihe von Chips, Summtönen und Trillern. Grasland-Gilbammer fressen Samen und Insekten und werden meist paarweise oder in kleinen Gruppen beobachtet.

El chirigüe sabanero (Sicalis luteola)​ es una especie de ave paseriforme de la familia Thraupidae perteneciente al género Sicalis. Tiene una amplia distribución que incluye México y América Central –donde es el único Sicalis presente–, las Antillas menores –donde fue introducido– y Sudamérica.​

Le Sicale des savanes (Sicalis luteola) est une espèce de passereau appartenant à la famille des Thraupidae. Auparavant, il était connu sous les noms de Petit Bouton-d'or et de Chardonneret jaune.

Il fringuello giallo dei prati (Sicalis luteola) è un piccolo uccello passeriforme. Nonostante il nome, non è un fringuello, ma un granivoro. In passato classificati insieme agli zigoli e ai passeri americani nella famiglia Emberizidae, oggi è noto che appartengono alla famiglia dei Thraupidae. È stanziale nel Sud America tropicale, dalla Colombia verso sud ed est fino alle Guiane, all'Ecuador centrale, al Perù e al Brasile. Gli esemplari che nidificano più a sud, in Argentina e Uruguay, migrano verso la Bolivia e il Brasile meridionale (nel cerrado e zone limitrofe) durante l'inverno australe. Esistono popolazioni isolate in America Centrale e Messico. È stato scoperto a Trinidad nel 2004, presumibilmente colonizzato dal vicino Venezuela, ed è noto a Barbados almeno dal 1960. Come suggerisce il nome, vive in campi e praterie aperte. La femmina depone tre uova blu-verdi pallide con macchie marroni in un nido a coppa tra l'erba alta; in aree idonee, diverse coppie possono nidificare vicine. Il fringuello giallo dei prati è lungo circa 12 cm e pesa 13 g. I maschi presentano parti inferiori e groppone giallo brillante, con parti superiori giallo-oliva. Il vertice e la nuca sono striati di scuro e vi è una zona gialla attorno all'occhio. Le femmine hanno parti superiori marrone chiaro striate di scuro e parti inferiori giallo opaco. Il richiamo è un acuto "te-tsip", mentre il canto del maschio, emesso da un posatoio o durante il volo nuziale, è una serie di cinguettii, ronzii e trilli. Si nutrono di semi e insetti e si osservano solitamente in coppia o in piccoli gruppi.

De graslandsaffraangors (Sicalis luteola) is een zangvogel uit de familie Thraupidae (tangaren).

Czyżyk żółtobrzuchy (Sicalis luteola) to mały ptak wróblowy. Wbrew nazwie nie jest łuszczakowatym, lecz ziarnojadem. Dawniej zaliczany do trznadlowatych, obecnie wiadomo, że należy do tanagrowatych. Jest gatunkiem osiadłym w tropikalnej Ameryce Południowej, od Kolumbii na południe i wschód po Gujany, środkowy Ekwador, Peru i Brazylię. Populacje gniazdujące dalej na południe, w Argentynie i Urugwaju, migrują podczas zimy południowej do Boliwii i południowej Brazylii. Istnieją również izolowane populacje w Ameryce Środkowej i Meksyku. Na Trynidadzie odkryto go w 2004 roku, przypuszczalnie po kolonizacji z pobliskiej Wenezueli; znany jest także z Barbadosu, przynajmniej od 1960 roku. Zgodnie z nazwą, zamieszkuje pola i otwarte tereny trawiaste. Samica składa 3 jasnoniebiesko-zielone jaja w brązowe plamki w gnieździe z traw, a w sprzyjających warunkach kilka par może gniazdować blisko siebie. Ptak ten osiąga około 12 cm długości i waży 13 g. Samce mają jaskrawożółty spód ciała i kuper oraz oliwkowo-żółty wierzch. Korona i kark mają ciemne kreskowanie, a wokół oka widoczna jest żółta barwa. Samice mają jasnobrązowy wierzch ciała z ciemnym kreskowaniem i matowożółty spód. Głos to ostry „te-tsip”, a śpiew samca, wykonywany z zasiadki lub podczas lotu godowego, składa się z serii pisków, brzęczeń i tryli. Żywią się nasionami i owadami, zazwyczaj widywane są w parach lub małych grupach.

O tipio ou canário-típio (Sicalis luteola), também conhecido por canário-da-horta e por outros nomes regionais, é uma ave passeriforme da família dos turdídeos. Está presente em um habitat é grande e variado que consiste principalmente de áreas com vegetação de pouca densidade, como campos, savanas, zonas úmidas e pastagens, tanto em clima tropical quanto subtropical. Estende-se do sul do México à Argentina. Foi introduzido artificialmente a todas as Pequenas Antilhas continua habitando a região, exceto Anguilla, onde está extinto. Vive em áreas esparsas na maior parte dos países da América Central Ístmica e em todos os países da América do Sul. Mede cerca de 12,5 cm de comprimento. Alimentam-se de sementes e insetos, e geralmente são vistos em pares ou em pequenos grupos.

Короткоклювый сикалис (лат. Sicalis luteola) — вид певчих птиц из семейства танагровых. Выделяют 8 подвидов. Распространены в Мексике, Центральной и Южной Америке, были интродуцированы на Карибские острова.

Gultangara (Sicalis luteola) är en fågel i familjen tangaror inom ordningen tättingar.