نعار أحمر الجبهة او البسبوس احمر الجبهة (الاسم العلمي: Serinus pusillus) هو طائر ينتمي إلى فصيلة الشرشوريات (فصيلة: Fringillidae).

Zvonohlík královský (Serinus pusillus) je malý pěvec z čeledi pěnkavovitých. Preferuje vysokohorské oblasti a dorůstá délky 11–12 cm. Hnízdí na Kavkaze a ve vysokých horách Turecka a Íránu, v zimě se zatoulaní jedinci občas objevují na řeckých ostrovech východního Egejského moře. Vyskytuje se také v Ladaku a dalších částech indického Himálaje. Mimo hnízdní sezónu se vyskytuje v malých hejnech, typicky při hledání potravy v porostech bodláků. Je oblíbeným klecovým ptákem a uprchlíci ze zajetí jsou občas nalézáni po celé Evropě. Opeření dospělců je variabilní, připomínají velmi tmavé čečetky. Přední část hlavy je sazovitá a čelo červené; mladí jedinci mají béžově hnědé hlavy. Zpěv je rychlý, pronikavý „titihihihihihi“, připomínající konopku. V zajetí se rozmnožuje a prospívá na dietě z lesknice, prosa a dalších drobných semen. Pokud mají přístup k vodě, denně se koupou.

Der Rotstirngirlitz (Serinus pusillus) zählt innerhalb der Familie der Finken (Fringillidae) zur Gattung der Girlitze (Serinus). Der Vogel kommt in der Türkei, dem Südkaukasus, dem Irak über Iran, Turkmenistan, Kasachstan bis Tibet und Westchina sowie Afghanistan und Nordindien und Nepal vor, außerhalb der Brutzeit auch im Libanon, in Israel und Syrien. Der Lebensraum umfasst Gebirge nahe der Baumgrenze in Nadel- und Mischwäldern, bevorzugt an Waldrändern, entlang von Bächen mit offener Vegetation von 600–3000 m im Kaukasus, von 1500 bis 3300 in der Türkei, von 2300 bis 3300 in Afghanistan und von 2000 bis 4700 m im Himalaya. Der Artzusatz kommt von lateinisch pusillus ‚winzig, sehr klein‘.

El serín frentirrojo (Serinus pusillus) es una especie de ave paseriforme de la familia Fringillidae propia de Asia. Se reconoce por su característica frente roja y el resto del plumaje pardo. La hembra tiene un rojo menos intenso que el macho. Se extiende desde Turquía y la de la región del Cáucaso, por las de Asia Central hasta el centro del Himalaya.

Kultahemppo (Serinus pusillus) on peippojen heimoon kuuluva varpuslintu. Kultahemppo on 11,5–12,5 senttimetriä pitkä. Sillä on musta pää ja kirkkaanpunainen otsa. Höyhenpuku on tiheän mustaviiruinen ja yläperä oranssinkeltainen. Sukupuolet ovat yleensä samannäköiset, mutta joillain naarailla pää, kaula ja rinta eivät ole niin mustat kuin koirailla. Myös otsan punainen laikku voi olla pienempi kuin koiraalla. Nuorilla yksilöillä pää on lähes kokonaan kanelinruskea. Kultahempon kutsuääni on livertävä ja iloinen tvir'r'r'r. Ääni muistuttaa sitruunahempon ja syyrianhempon ääniä. Kultahempon laulu on pitkä ja kiihkeä sarja, johon kuuluu trillejä, nopeita viheltäviä ääniä sekä lyhyitä narskuttavia ääniä. Kultahemppoja pesii hajanaisella alueella Turkista Länsi-Kiinaan ja Nepaliin asti. Kultahemppopopulaation kooksi on arvioitu 3,5–49,2 miljoonaa yksilöä. Arvio on kuitenkin hyvin varovainen. Kultahemppo pesii vuoristoissa puurajan lähellä tai sen alapuolella seka- ja havumetsissä, usein veden läheisyydessä sekä vähäkasvustoisissa laaksoissa ja alppiruusua ja katajaa kasvavilla alppiniityillä. Talveksi kultahemppo siirtyy hieman alemmaksi.

Le serin à front d'or (Serinus pusillus) ou Serin à front rouge, est une espèce de passereaux de la famille des Fringillidae, native de la ceinture alpine. Cet oiseau mesure 10,5-13 cm. Au Népal, c’est un oiseau très commun sur les versants rocheux parsemés de genévriers rabougris, au niveau et au-delà de la ligne des arbres, généralement au-dessus de 2440 m mais parfois jusqu’à 4575 m en été et 2100 m en hiver. Il est aussi très commun dans le nord-est du Baloutchistan, notamment dans la zone des fourrés de genévriers. Plus au nord (Dir, Tchitral, Swat, Gilgit, Baltistan), il habite des terrains plus arides dominés par des cèdres Cedrus deodara, des épicéas Picea morinda et des bouleaux Betula utilis jusqu’à 3400 m d’altitude. En Arménie, il s’est installé sur les versants semi-arides pourvus de boisements décidus ou de genévrières ouvertes, évitant les forêts denses. Il affectionne aussi les taillis de bouleaux dans la zone de transition (2500 m) entre la forêt et les prairies subalpines. En hiver, il descend vers les vallées et fréquente la végétation de long des rivières, les plantations d’arbres, les vergers et les zones dominées par des buissons épineux Paliurus spina-christi et des genévriers disséminés. En Chine, il occupe l’étage des genévriers au-delà de la limite des arbres ou les versants rocailleux parsemés de buissons, entre 2000 et 4600 m. En Inde et au Pakistan, il fréquente les genévriers près de la limite des arbres, les éboulis, les flancs rocailleux des collines parsemés de buissons rabougris, les saules et les bouleaux près des cultures en été. En hiver, il privilégie les collines ouvertes et les terrains rocailleux pourvus de buissons et d’herbages, entre 3300 et 1500 m et parfois 750 m. Pour la partie européenne, son biotope recouvre les montagnes près de la limite des arbres, les forêts de conifères ou mixtes, souvent le long des cours d’eau, dans les hautes vallées à végétation basse et clairsemée ou près des alpages avec genévriers et rhododendrons. Au Kazakhstan, il marque une prédilection d’habitat pour les forêts claires d’épicéas et de genévriers, pourvues de buissons et de plantes herbacées, de 1500 à 1800 m à Talasskiy Alatau et de 3000 à 3200 m à Zailiyskiy Alatau. En hiver, il se disperse à plus basse altitude sur les montagnes non boisées, les collines, les plaines et les jardins riches en plantes herbacées (Ottaviani 2011).

Il verzellino fronte rossa (Serinus pusillus Pallas, 1811) è un uccello passeriforme della famiglia Fringillidae. Misura 10,5–13 cm di lunghezza, per 9,5-13,5 g di peso. Si tratta di uccelletti dall'aspetto slanciato, con testa rotonda, corto becco conico, ali appuntite e coda dalla punta lievemente forcuta. Nel complesso, questi uccelli per la forma ricordano dei canarini, mentre per la colorazione possono essere scambiati per degli organetti molto scuri. Il piumaggio è piuttosto variegato: testa, petto e dorso sono di colore nero, con fronte di colore rosso vivo (da cui il nome comune della specie), il sottocoda è bianco, ventre e fianchi sono bianchi con la parte centrale delle singole penne di colore bruno-nerastro, a dare un aspetto screziato al piumaggio, mentre le penne delle ali (ad eccezione delle remiganti, che sono nere così come la coda) sono nere con ampi orli bruno-ramati e grigio-biancastri. Il dimorfismo sessuale è presente ma non evidentissimo, col maschio dalla colorazione più accesa per quanto riguarda i lipocromi (rosso frontale e dorato dorsale) rispetto a quanto riscontrabile nella femmina. In ambedue i sessi, il becco è nero, gli occhi sono di colore bruno scuro e le zampe sono di colore carnicino-nerastro.

De roodvoorhoofdkanarie of roodvoorhoofdgirlitz (Serinus pusillus) is een zangvogel uit de familie van vinkachtigen (Fringillidae).

Kulczyk królewski (Serinus pusillus) – gatunek małego ptaka z rodziny łuszczakowatych (Fringillidae). Rozprzestrzeniony od Bliskiego Wschodu i Kaukazu do centralnej Azji. Nie jest zagrożony wyginięciem. Długość ciała 10,5–13 cm, masa ciała 9,5–13,5 g. Charakterystyczną cechą tego gatunku jest obecna u dorosłych osobników intensywnie czerwona plama na czole. Głowa czarna, szyja, wierzch ciała i górna część piersi ciemne. Na grzbiecie obecne grube czarne kreski na płowożółtym tle. Podobne występują na spodzie ciała, lecz na porastających go piórach obszar żółty większy. Osobniki młodociane cechuje brązowa głowa, pokrywająca się paskami w trakcie pierwszej zimy. Zasięg występowania rozciąga się od górzystych obszarów Turcji, poprzez południowy Kaukaz, północny Irak, Iran i południowy Turkmenistan na wschód do południowo-wschodniego Kazachstanu (pasmo Tarbagataj, Ałatau Dżungarski i Tienszan) oraz zachodnie Chiny po Afganistan i północną część subkontynentu indyjskiego. Osobniki zimujące spotykane są także w Libanie, północnym Izraelu i południowo-zachodniej Syrii. Spotykany na wysokości 600–5010 m n.p.m., w lasach powyżej linii jałowców (Juniperus), w których występują również m.in. brzozy (Betula) i sosny (Pinus). Komisja Faunistyczna Sekcji Ornitologicznej Polskiego Towarzystwa Zoologicznego wymienia go na liście gatunków stwierdzonych w Polsce, lecz nie zaliczonych do awifauny krajowej (kategoria E w klasyfikacji AERC – pojaw nienaturalny).

O milheirinha-de-testa-vermelha (Serinus pusillus) é uma pequena ave passeriforme da família Fringillidae. Prefere regiões de alta montanha e mede 11–12 cm de comprimento. Esta ave nidifica no Cáucaso e nas montanhas mais altas da Turquia e do Irão, com indivíduos errantes chegando ocasionalmente às ilhas gregas do Egeu Oriental durante o inverno. Esta ave também se encontra no Ladakh e noutras partes dos Himalaias indianos. Fora da época de reprodução, ocorre em pequenos bandos, tipicamente vistos à procura de alimento em manchas de cardos. É uma ave de gaiola popular, e exemplares fugidos do cativeiro são ocasionalmente encontrados por toda a Europa. A plumagem da ave é variável, com os adultos a assemelharem-se a pintarroxos muito escuros. As partes anteriores são fuliginosas e a testa é vermelha; os juvenis têm cabeças castanho-bege. O chamamento é um "titihihihihihi" rápido e estridente, semelhante ao do pintarroxo-comum. A ave reproduz-se em cativeiro e prospera com uma dieta de sementes de alpista, milho-painço e outras sementes pequenas. Tomam banho diariamente se a água estiver acessível.

Корольковый вьюрок, или красношапочный вьюрок, или королевский вьюрок (лат. Serinus pusillus), — небольшая (11—12 см в длину) птица семейства вьюрковых, обитающая в высокогорных районах. Гнездовой ареал включает Кавказ и высокогорья Турции, Ирана и Пакистана. Иногда зимой эта птица залетает на восточные греческие острова Эгейского моря, а также встречается в Ладакх (Индия). Вне сезона размножения небольшие стаи корольковых вьюрков кочуют в поиске зарослей чертополоха. Вид часто содержится в неволе, поэтому отдельные «беглецы» встречаются по всей Европе. Окраска птиц варьирует. Взрослые похожи на очень тёмных чечёток. Грудь тёмная, на лбу красное пятно. У молодых голова буро-коричневая. Голос похож на голос коноплянки — быстрый и пронзительный «ти-ти-хи-хи-хи-хи-хи». Корольковый вьюрок может размножаться в неволе. Основным кормом для него будет смесь семян канареечника, проса и других. Птицы любят купаться, если в клетке стоит ванночка с водой.

Rödpannad gulhämpling (Serinus pusillus) är en liten, bergslevande asiatisk fågel i familjen finkar inom ordningen tättingar.

Kara iskete (Serinus pusillus), ispinozgiller (Fringillidae) familyasına ait küçük bir ötücü kuş türü. Kara iskete ismi verilmesine rağmen aslında bir kanarya türüdür. Kuşun tüyleri yetişkinliğinde, bütünüyle değişerek keten kuşuna benzeyebilir. Ön taraf, isli, baş tarafı kırmızı ve genç bireyler ise sarımsı-kahverengi başa sahiptir. Ötüşleri hızlı, tiz ve ince, "titihihihihihi" şeklinde ve keten kuşuna benzerdir. Kuş, kanarya yemleri, ak darı ve diğer küçük tohumlarla kafeste beslendiğinde yavrulayabilir. Eğer yuvada banyo yerleri varsa, her gün suya girebilen kuşlardır. Üreme mevsimleri dışında, küçük sürüler halinde ve devedikenli arazilerde aranadıklarında görülebilirler. Kafes kuşu olarak yetiştirilirler ve Avrupa'nın her yerinde bazen kafesten kaçmış olarak bulunabilirler. Yüksek dağlık bölgelerde bulunur. Yaklaşık 11–12 cm boyundadır. Bu kuş, Kafkasya'da ve Türkiye'nin ve İran'ın yüksek dağlık kesimlerinde ve kışları bazıları Yunanistan'a dek uzanan Ege adalarında bulunur.

金额丝雀（学名：Serinus pusillus）为雀科丝雀属的鸟类。分布于俄罗斯、伊朗、伊拉克、阿富汗、巴基斯坦、克什米尔、尼泊尔、印度以及中国大陆的新疆、西藏等地，主要栖息于山区溪边柳丛、杨柳丛、野蔷薇丛中或草原谷地、河谷及岩石滩上。该物种的模式产地在CircaCaucasumetmarecaspiumfreqensavis,-。