Zvonohlík šedokrký (Serinus canicollis) je malý pěvec z čeledi pěnkavovitých. Je stálým druhem v jižní Africe a byl introdukován na Mauricius a Réunion. Je to usedlý pták, který však vykazuje sezónní a výškové přesuny a mimo hnízdní sezónu někdy vytváří velká hejna. Jeho biotopem je fynbos, travnaté plochy a zahrady, přednostně ve vysočinách. Staví si kompaktní miskovité hnízdo v křoví. Obývá různorodá suchozemská prostředí, od okrajů lesů až po horské oblasti, kde se živí převážně semeny v párech nebo hejnech. Hnízdění probíhá od srpna do února. Hnízda staví samice a oba rodiče krmí mláďata, která obvykle vylétají za 2–3 týdny. Zvonohlík šedokrký měří 11–13 cm. Dospělý samec má zelený hřbet s černým lemováním křídelních per a ocasu. Spodní část těla, kostřec a strany ocasu jsou žluté, spodní část břicha bílá. Zadní část hlavy a krk jsou šedé, obličej skořicový. Samice je podobná, ale s méně šedou barvou na hlavě. Mladí jedinci mají zelenožlutou spodní část těla s výrazným hnědým pruhováním. Tento druh lze snadno odlišit od kanára žlutolícího absencí černého zbarvení obličeje. Zvonohlík šedokrký je běžný a společenský semenožravý pták. Jeho hlas je „tsit-it-it“ a zpěv tvoří cvrlikavé trylky a hvízdání podobné stehlíkovi, předváděné během svatebního letu nebo z vysokého posedu. Tento druh je na Červeném seznamu IUCN veden jako málo dotčený se stabilní populací v rozsáhlém areálu.

Der Gelbscheitelgirlitz (Serinus canicollis), auch Kapkanarienvogel genannt, ist eine Art aus der Familie der Finken. Die Art wird gelegentlich in Europa als Ziervogel gehalten. Der Gelbscheitelgirlitz erreicht eine Körperlänge von dreizehn Zentimetern. Die beiden Geschlechter sind ähnlich gefärbt. Die Weibchen haben tendenziell etwas mattere Gefiederfarben. Das Federkleid des Gelbscheitelgirlitz ist überwiegend graugrün gefärbt. Gesicht, die Körperunterseite, die breiten Säume der Flügeldecken, der Flügel und der Schwanzfedern sind etwas gelber. Der Schnabel ist ebenso wie die Füße und Läufe hornfarben. Das Weibchen baut das Nest und bebrütet das Gelege alleine. Auch die Nestlinge werden zunächst allein vom Weibchen versorgt, das Männchen beteiligt sich ab dem achten Lebenstag bei der Versorgung der Nestlinge. Das Verbreitungsgebiet des Gelbscheitelgirlitz erstreckt sich über weite Gebiete Afrikas. Er kommt von Südafrika bis nach Äthiopien vor. Sein Lebensraum ist offenes Hochland, häufig in Höhenlagen über 2.000 Metern. Er kommt dort an buschreichen Hängen und Plantagen vor. Er hat sich auch menschlichen Siedlungsraum erschlossen und kommt unter anderem auf Plantagen, in Gärten und an Wegrändern vor.

El serín dorsigrís (Serinus canicollis) es una especie de ave paseriforme de la familia Fringillidae propia de África austral.

Harmaaniskahemppo (Serinus canicollis) on peippojen heimoon kuuluva varpuslintu.

Le serin du Cap (Serinus canicollis) est une espèce de passereau appartenant à la famille des Fringillidae. Il mesure 11 à 13 cm de longueur. Le mâle adulte a le dos vert, avec les plumes bordées de noir sur les ailes et la queue. Le ventre, le croupion et les plumes des côtés de la queue sont jaunes, le bas-ventre est blanc. L'arrière de la tête et le cou sont gris, la face cannelle. La femelle est semblable au mâle, mais avec moins de gris sur la tête. Le jeune a le ventre jaune-verdâtre avec des rayures brunes. Cette espèce se distingue facilement du serin du Mozambique par son absence de marques noires sur la face. Essentiellement en Afrique du Sud où elle est homogène surtout dans l’est et le sud, secondairement dans l’est du Zimbabwe et dans l’ouest du Mozambique voisin. Au Zimbabwe, c’est un migrateur altitudinal. Dans le sud-ouest et le sud-est de la Province du Cap, un afflux important est régulièrement observé au printemps et l’espèce semble se livrer à des déplacements pour quitter, en été, la partie aride du nord de sa répartition. Dans le sud de la Province du Cap, des individus ont été repris à 80 km de leur lieu de baguage. Des spécimens de la forme nominale ont ainsi été retrouvés dans l’aire de la sous-espèce thompsonae dans l’est du Transvaal. Un erratisme est observé localement dans le Karoo et des individus en groupes peuvent séjourner dans une aire pendant des semaines puis disparaître subitement (Fry & Keith 2004).

Il canarino del Capo (Serinus canicollis (Swainson, 1838)) è un uccello passeriforme della famiglia Fringillidae. Misura 12–14 cm di lunghezza, per 10-19,7 g di peso. Si tratta di uccelletti robusti, muniti di corto becco conico, testa arrotondata, ali appuntite e coda dalla punta lievemente forcuta. Nel complesso, il canarino del Capo ricorda molto i canarini africani del genere Crithagra, con molti dei quali condivide l'areale di diffusione, potendo però essere facilmente distinto da essi in quanto manca di disegni facciali scuri (mascherina, mustacchi etc.). Nei maschi il piumaggio è di colore giallo ocra sulla faccia e giallo-verdastro su petto e parte superiore del ventre, fianchi, sottocoda e codione: le ali sono di colore verde-giallastro, mentre il resto del corpo (vertice, nuca, spalle, gola - da cui il nome scientifico della specie -, ventre e dorso) sono di color grigio cenere, mentre la punta di remiganti e coda è nera. Il dimorfismo sessuale è evidente: le femmine, infatti, mancano quasi del tutto del lipocromo giallo, che nella loro livrea viene sostituito dal grigio-brunastro con sfumature verde-gialline. In ambedue i sessi il becco è nerastro, le zampe sono di color carnicino-nerastro e gli occhi sono di colore bruno scuro.

De grijsnekkanarie (Serinus canicollis) is een zangvogel uit de familie van vinkachtigen (Fringillidae).

Kulczyk siwoszyi (Serinus canicollis) – gatunek małego ptaka z rodziny łuszczakowatych (Fringillidae). Występuje w Afryce Południowej. Introdukowany na wyspy Mauritius (gdzie wyginął) i Reunion. Nie jest zagrożony. Systematyka Gatunek ten po raz pierwszy zgodnie z zasadami nazewnictwa binominalnego opisał w 1838 roku William Swainson, nadając mu nazwę Crithagra canicollis. Jako miejsce typowe autor wskazał Afrykę, co w 1952 roku Vincent uściślił na Przylądek Dobrej Nadziei. Obecnie gatunek umieszczany jest w rodzaju Serinus. Dawniej takson ten łączono w jeden gatunek z S. flavivertex (kulczykiem złotawym). Obecnie wyróżnia się trzy podgatunki. Podgatunki i zasięg występowania Poszczególne podgatunki zamieszkują: S. c. griseitergum Clancey, 1967 – wschodnie Zimbabwe i zachodni Mozambik S. c. thompsonae Roberts, 1924 – północno-wschodnia i wschodnia RPA S. c. canicollis (Swainson, 1838) – południowo-wschodnia i południowa RPA Morfologia Długość ciała 11,5–14 cm; masa ciała 10–19,7 g. Ekologia Występuje w środowiskach trawiastych i sawannowych, także na obrzeżach i polanach lasów nizinnych i niżej położonych lasów górskich. Jest to gatunek osiadły, częściowo migrujący lub koczowniczy. Żywi się głównie miękkimi nasionami, w tym nasionami drzew, krzewów, małych roślin i traw; sporadycznie zjada też drobne owady. Sezon lęgowy trwa głównie od sierpnia do lutego, czasami od grudnia do marca. Status IUCN uznaje kulczyka siwoszyjego za gatunek najmniejszej troski (LC, Least Concern). Liczebność światowej populacji nie została oszacowana, ale ptak ten opisywany jest jako pospolity lub lokalnie pospolity. Ze względu na brak dowodów na spadki liczebności bądź istotne zagrożenia dla gatunku BirdLife International uznaje trend liczebności populacji za stabilny.

O Canário-de-nuca-cinzenta (Serinus canicollis) é uma pequena ave passeriforme da família dos fringilídeos. É uma espécie residente no sul da África e foi introduzida nas Maurícias e na Reunião. É uma ave sedentária, mas apresenta movimentos sazonais e altitudinais, formando por vezes grandes bandos fora da época de reprodução. O seu habitat é o fynbos, pastagens e jardins, preferencialmente em áreas de altitude. Constrói um ninho compacto em forma de taça num arbusto. Habita uma variedade de habitats terrestres, desde orlas florestais a áreas montanhosas, alimentando-se principalmente de sementes em pares ou bandos. A reprodução ocorre de agosto a fevereiro. Os ninhos são construídos pelas fêmeas e ambos os progenitores alimentam as crias, que normalmente deixam o ninho em 2-3 semanas. O Canário-de-nuca-cinzenta tem 11–13 cm de comprimento. O macho adulto tem o dorso verde com margens pretas nas penas das asas e na cauda. As partes inferiores, o uropígio e os lados da cauda são amarelos, e a parte inferior do ventre é branca. A parte posterior da cabeça e o pescoço são cinzentos, e a face é cor de canela. A fêmea é semelhante, mas com menos cinzento na cabeça. O juvenil tem partes inferiores verde-amareladas com estrias castanhas pesadas. Esta espécie distingue-se facilmente do canário-de-testa-amarela pela ausência de marcas pretas na face. O Canário-de-nuca-cinzenta é uma ave granívora comum e gregária. O seu chamamento é "tsit-it-it" e o canto consiste em trilos e assobios semelhantes aos do pintassilgo, emitidos durante o voo de exibição ou a partir de um poleiro elevado. Esta espécie está listada como pouco preocupante na Lista Vermelha da IUCN, com uma população estável numa vasta área de distribuição.

Капский вьюрок (Serinus canicollis) — небольшая певчая птица семейства вьюрковых. Оседлый вид, обитающий в южной части Африки и интродуцированный на Маврикий и Реюньон. Птицы ведут оседлый образ жизни, но совершают сезонные и высотные миграции, иногда собираясь в крупные стаи вне сезона размножения. Их среда обитания включает финбош, луга и сады, преимущественно в высокогорных районах. Гнезда в форме компактной чаши строятся в кустарниках. Питаются в основном семенами, добывая их парами или стаями. Размножение происходит с августа по февраль; самки строят гнезда, а оба родителя выкармливают птенцов, которые оперяются через 2–3 недели. Длина тела составляет 11–13 см. У самца зеленая спина, черная окантовка крыльев и хвоста, желтые нижняя часть тела и надхвостье, белое брюшко, серые затылок и шея, а также коричная «маска» на лице. Самка окрашена скромнее, с меньшим количеством серого на голове. Молодые особи отличаются зеленовато-желтым оперением с коричневыми пестринами. Вид легко отличить от желтолобого канареечного вьюрка по отсутствию черных отметин на лице. Песня представляет собой трели и свисты, напоминающие пение щегла. По классификации МСОП вид относится к категории вызывающих наименьшие опасения, обладая стабильной популяцией на обширном ареале.

Grånackad siska (Serinus canicollis) är en fågel i familjen finkar inom ordningen tättingar.