Králíček madeirský (Regulus madeirensis) je velmi malý pěvec endemický pro ostrov Madeira a člen čeledi králíčkovitých. Před uznáním za samostatný druh v roce 2003 byl klasifikován jako poddruh králíčka ohnivohlavého. Od svého příbuzného se liší vzhledem i hlasovými projevy, což potvrdila i genetická analýza. Tento pták má zelený hřbet, bělavou spodní část těla, dva bílé pruhy na křídlech a výraznou kresbu hlavy s černým očním proužkem, krátkým bílým obočím a korunkou, která je u samců převážně oranžová a u samic žlutá. Samice si staví kulovité hnízdo z pavučin, mechu a větviček, přičemž vejce inkubuje a mláďata zahřívá sama, zatímco potravu mláďatům nosí oba rodiče. Druh vyhledává hmyz a další drobné bezobratlé v porostech vřesovců, vavřínových lesích a jiných lesních biotopech. V rámci svého omezeného areálu je běžný a není považován za ohrožený.

Das Madeiragoldhähnchen (Regulus madeirensis) ist ein auf der Insel Madeira endemisch vorkommender Singvogel. Dieser Vogel wurde bis 2003 als konspezifisch zum Sommergoldhähnchen angesehen. Von diesem unterscheidet er sich durch den kürzeren Überaugenstreif, die dumpfer orange Haube und einen längeren Schnabel. Das Madeiragoldhähnchen erreicht eine Körperlänge von 8 bis 9 cm und ein Gewicht von 7 g. Das Männchen hat einen kräftig orange gelben Scheitelstreifen, an dem seitlich breite schwarze Streifen über den Vorderkopf verlaufen. Auf dem unteren Vorderkopf befindet sich ein blass oranger Fleck. Das Madeiragoldhähnchen lebt in Lorbeerwäldern und Eichen-Wacholder Mischwäldern sowie in Gebirgslagen mit Heidelbeeren- und Ginsterbüschen. Als Nahrung werden Gliederfüßer genommen, insbesondere größere Beutetiere wie Nachtfalter und Schmetterlinge. Das für Goldhähnchen typische becherförmige Nest aus Moosen, Flechten und Spinnweben wird in die Zweige großer Baumheiden gebaut. Die Größe des Geleges ist nicht bekannt.

El reyezuelo de Madeira (Regulus madeirensis) es una especie de ave paseriforme de la familia Regulidae. Es un ave pequeño y uno de los muchos endemismos faunísticos y vegetales de la Macaronesia. Antes de ser reconocida como una especie distinta en 2003, fue clasificada como subespecie del reyezuelo listado. Se diferencia de su pariente por su apariencia y vocalizaciones, y el análisis genético lo confirmó como una especie diferente. El ave de Madeira tiene las partes superiores verdes, las partes inferiores blanquecinas, dos barras alares blancas, y un patrón distinta de la coloración de la cabeza, con una raya ocular negra, una lista superciliar corta y blanca, y una cresta que es principalmente naranja en el macho y amarillo en la hembra. La hembra construye un nido esférico de telarañas, musgo y pequeñas ramitas, e incuba los huevos y empolla los polluelos sola. Ambos padres alimentan a los pichones. Esta especie se alimenta de insectos y otros pequeños invertebrados en brezo arbóreo, laurisilva y otros tipos de bosque. Es un ave común dentro de su área de distribución limitado, y no se considera en peligro de extinción.

Madeiranhippiäinen (Regulus madeirensis) on pienikokoinen Madeiran endeemisiin lintulajeihin kuuluva varpuslintu. Aiemmin sen ja tulipäähippiäisen katsottiin olevan samaa lajia. Oman lajistatuksen madeiranhippiäinen sai vuonna 2003. Kooltaan madeiranhippiäinen on noin 8–8,5 cm pitkä. Madeiranhippiäinen muistuttaa muuten väritykseltään muita hippiäisiä, mutta sen erottaa mustasta ja ylempää valkeasta silmäkulmajuovasta. Myös päälaen juova on hyvä tuntomerkki. Naaraalla juovan väri on keltainen ja koirailla oranssi. Erona tulipäähippiäiseen on, että nokka on pidempi, silmäkulmanjuova on lyhempi ja siipikuviot ovat mustemmat. Lajia tavataan koko Madeiran saarella. Se elää saaren alkuperäisissä laakeripuusekametsissä yleensä 600–1 550 metrin korkeudessa. Madeiranhippiäinen ei sopeudu viljeltyihin eukalyptusmetsiin, ja vaikka lajia ei luokitellakaan uhanalaiseksi, alkuperäisten metsien muuttaminen viljelymetsiksi on sille uhka. Madeiranhippiäinen käyttää ravintonaan hyönteisiä ja hämähäkkejä, joita se etsii lehdiltä ja oksilta. Pyöreänmallisen pesänsä laji rakentaa pensaaseen hämähäkinseitistä, sammalesta ja pienistä oksista. Naaras munii 5–7 munaa, yleensä 6.

Le Roitelet de Madère (Regulus madeirensis Harcourt, 1851) est une espèce de petits passereaux de la famille des Regulidae et endémique de l'île de Madère. Avant d'être reconnu comme une espèce à part entière en 2003, ce passereau était classé comme une sous-espèce du Roitelet à triple bandeau (R. ignicapilla). Il diffère de ce proche parent par son apparence et ses vocalisations, et l'analyse génétique a confirmé qu'il s'agissait d'une espèce différente. Le Roitelet de Madère a les parties supérieures vertes, les parties inférieures blanchâtres, deux barres blanches sur les ailes et un motif distinctif sur la tête avec une bande sombre sur l'œil. Ce dernier possède un court sourcil blanc et la tête est ornée d'une crête qui est principalement orange chez le mâle et jaune chez la femelle. La femelle du Roitelet de Madère construit un nid sphérique à partir de toiles d'araignées, de mousses et de petites brindilles. Elle couve seule les œufs. Les deux parents nourrissent les jeunes. Cette espèce se nourrit d'insectes et d'autres petits invertébrés collectés dans la Bruyère arborescente (Erica arborea), les lauriers et autres plantes arborées. L'espèce est commune dans son aire de répartition restreinte et considérée comme « de préoccupation mineure » par l'Union internationale pour la conservation de la nature.

Il fiorrancino di Madera (Regulus madeirensis (Harcourt, 1851)) è un uccello passeriforme della famiglia dei Regulidi. Misura 8–9 cm di lunghezza per 5-7 g di peso. Si tratta di uccelli dall'aspetto massiccio e paffuto, muniti di grande testa arrotondata e incassata nel torso, becco corto e sottile, zampe robuste e coda dalla punta forcuta. Nel complesso, questi uccelli sono molto simili all'affine fiorrancino comune, rispetto al quale presentano becco e zampe più lunghi, più nero sulle ali e meno bianco sulla faccia. Il piumaggio si presenta di colore verde oliva su dorso, codione e ali: queste ultime presentano remiganti con base ed orli neri, mentre le copritrici sono nere con orlo bianco e l'area scapolare presenta decise sfumature bronzee. La coda è anch'essa nera con i lati di colore verde oliva, mentre nuca e lati del collo sono di color grigio cenere, i fianchi sono di color bianco candido e gola, petto e ventre sono di colore bianco sporco. La faccia presenta sopracciglio e "lacrima" sotto l'occhio di colore bianco, mentre ai lati del becco sono presenti due bande nere, una che forma una mascherina raggiungendo l'occhio e l'altra che forma un mustacchio raggiungendo le guance: dalla fronte parte una banda anch'essa di colore nero che raggiunge la tempia, circoscrivendo il vertice che è di colore arancione scuro. I due sessi sono simili fra loro, con le femmine dalla colorazione cefalica meno estesa e vivida. In ambedue i sessi il becco è di colore nero, le zampe sono di colore arancio e gli occhi sono di colore bruno scuro.

De madeiragoudhaan (Regulus madeirensis), vaak liefkozend het madeiragoudhaantje genoemd, is een zangvogel uit de familie Regulidae (goudhaantjes). Tot 2003 werd deze vogel als ondersoort van de vuurgoudhaan gezien.

Zniczek maderski (Regulus madeirensis) – gatunek małego ptaka z rodziny mysikrólików (Regulidae). Wyodrębniony ze zniczka (R. ignicapilla). Występuje endemicznie na Maderze. Nie jest zagrożony wyginięciem. Jako odrębny gatunek zniczek maderski uznawany jest od 2003. Występuje jedynie na Maderze w lasach i zadrzewieniach, szczególnie w lasach wawrzynolistnych. Mierzy blisko 9–10 cm długości i wyglądem przypomina eurazjatyckiego zniczka; odróżnia go jaśniejszy czub, dłuższy dziób i nogi, intensywniej czarne skrzydła, krótsza brew i złotobrązowe barkówki. Pożywieniem zniczka maderskiego są niemal wyłącznie owady. Gniazdo przypomina kulę z otworem wejściowym blisko szczytu. Na budulec składa się mech, gałązki, porosty, pajęczyna, a na wyściółkę pierze i włosie. Liczba jaj nieznana, prawdopodobnie mniejsza niż u zniczka (7 do 12). Inkubacja trwa do 16,5 dni, młode po maksymalnie 20 dniach od wyklucia są w pełni opierzone.

O bis-bis (nome científico: Regulus madeirensis) é uma espécie de pássaro endêmico da ilha da Madeira, Portugal, e membro da família dos régulos. Antes de ter sido reconhecido como uma espécie individual, no ano de 2003, foi classificado como uma subespécie de estrelinha-de-cabeça-listada (Regulus ignicapillus). Difere deste em aparência e vocalização, tendo a análise genética confirmado o bis-bis como uma espécie em separado. O bis-bis tem o dorso verde, o peito esbranquiçado, listras brancas nas asas e um padrão distinto na cabeça, com uma listra preta nos olhos, uma lista supraciliar branca e uma crista que é especialmente laranja nos machos e amarela nas fêmeas. O bis-bis busca insetos nos urzais de Erica arborea e na laurissilva, bem como em jardins. Os seus ninhos são constituídos de teias de aranha, turfa e gravetos, suspensos em galhos de árvores e com a forma de uma bola.

Мадейрский королёк (лат. Regulus madeirensis) — мелкая певчая птица семейства корольковых. Эндемик острова Мадейра. Мадейрский королёк длиной от 9 до 10 см. До 2003 года вид рассматривался как подвид красноголового королька. От последнего он отличается более короткими бровями, более тусклым оранжевым хохолком и более длинным клювом. Мадейрский королёк — эндемик острова Мадейра. Он обитает в лавровых лесах на высоте от 600 до 1550 м над уровнем моря. Предпочитает ландшафты, поросшие эрикой древовидной. Собирает насекомых с листьев и веток. Шарообразное гнездо висит на ветви, а строится из паутины, мха и маленьких веток.

Madeirakungsfågel (Regulus madeirensis) är en mycket liten tätting i familjen kungsfåglar med omtvistad taxonomi, endemisk för Madeira.