Tangara škrabošková (Ramphocelus nigrogularis) je druh drobného zpěvného ptáka z rodu Ramphocelus, z čeledi tangarovití. Vyskytuje se především na východě a západě Jižní Ameriky a jedná se o druh dle IUCN řazený jako málo dotčený. Tangara škrabošková se vyskytuje v oblasti o velikosti přes 2 100 000 kilometrů čtverečních a nejčastěji ji najdeme v Brazílii, Peru, Kolumbii, ale také v Bolívii a Ekvádoru. Vhodným prostředím je pro ni prales, kde je teplo a vlhko. Také se vyskytují v okolí velkých ploch vody. Vysoké nadmořské výšky nevyhledávají, spíše jim vyhovují nížiny. Dle IUCN se řadí jako málo dotčený, tedy nechránění druh. Populace je poměrně stabilní. Tangara škrabošková je poměrně mohutný, ale drobný pták s výrazným pohlavním dimorfismem. Délka těla je okolo 18 a 19 cm. Dospělí samci mají černý obličej, křídla, břicho a ocas, zbytek těla je jasně červený, jen zobák má stříbrný odlesk. Samice se rozložením barev podobá samci, ale černou střídá tmavě hnědá až kaštanová. Mladí samci jsou podobní spíše dospělým samicím. Podobně vypadá i monotypická druh tangara suříková, která byla popsána o pár desítek let později. Stejně jako většina ptáků z čeledi tangarovití, i tangara škrabošková se živí hlavně přezrálým ovocem, dále ale také hmyzem, například termity. Častěji ale vyhledávají létavý hmyz, který je výživnější a poskytuje více bílkovin. Živí se i nektarem z květin, zvláštní zálibu mají v květině Erythrina fusca. Jedná se o denní ptáky, kteří přes den shánějí potravu a v noci spí v korunách stromů. Jen málokdy slétávají úplně k zemi, kde na ně číhá nebezpečí v podobě predátorů, jako jsou hadi. Samci jsou dominantní, těžko snášejí jiné samce na svém území a chovají se majetnicky i vůči samicím. Tato agrese ale probíhá jen mimo období hnízdění, naopak v této době dokáží žít pospolu. Právě období rozmnožování probíhá obvykle v červnu. Ptáci se začnou sdružovat do kolonií a později si vzájemně pomáhají i při ochraně hnízd. Není příliš běžné, aby hnízdili s jinými druhy, přesto je můžeme vidět v blízkosti tangar sametových.

Die Maskentangare (Ramphocelus nigrogularis, Syn.: Tanagra nigrogularis Spix, Ramphocelus ignescens Lafr.) ist eine in Südamerika vorkommende Vogelart aus der Familie der Tangaren (Thraupidae). Das Artepitheton basiert auf den lateinischen Worten nigro für ‚schwarz‘ und gula für ‚Kehle‘. Die Maskentangare erreicht eine Körperlänge von etwa 17 Zentimetern und ein Gewicht von 27,0 bis 36,0 Gramm. Kopf, Hals, Nacken, Brust, Flanken, Bürzel und zuweilen auch der obere Bauchbereich sind kräftig karminrot gefärbt, die Kehle, eine Gesichtsmaske, das Rückengefieder sowie die Flügel tiefschwarz. Die ebenfalls schwarzen Steuerfedern sind relativ lang. Die Iris ist rotbraun, der kräftige Schnabel besteht aus einem grauen Ober- sowie einem weißen Unterschnabel mit schwarzer Spitze. Beine und Füße sind dunkelgrau. Beide Geschlechter unterscheiden sich farblich kaum. Die Weibchen zeigen zuweilen etwas blassere Farben. Das Verbreitungsgebiet der Art erstreckt sich vom Osten Kolumbiens, Ecuadors und Perus bis in den Nordwesten Brasiliens. Maskentangare besiedeln bevorzugt Gebüsch reiche, feuchte Waldränder nahe an Flüssen und Seen, in Gebieten, die in der Regel vom Flachland bis in eine Höhe von 600 Metern reichen, in Peru zuweilen bis 1100 Meter. Die Vögel ernähren sich von Früchten, beispielsweise Guaven (Psidium), Annona und Passionsblumengewächsen (Passifloraceae) sowie von Insekten (Insecta) und Webspinnen (Araneae). Die Maskentangare leben paarweise oder in kleinen Gruppen von bis zu acht Individuen, zuweilen auch in der Gesellschaft mit anderen Tangaren-Arten. Das tassenförmige Nest wird im Juli oder August in erster Linie aus trockenen Blättern und Pflanzenfasern gefertigt und mit zwei bläulichen, mit schwarzen Sprenkeln überzogenen Eiern versehen. Weitere Erkenntnisse zum Brutverhalten liegen gegenwärtig nicht vor.

La tangara enmascarada (en Ecuador y Colombia) (Ramphocelus nigrogularis), también denominada sangre de toro de antifaz, tangara carmesí enmascarada (en Perú) o toche carmesí (en Colombia), es una especie de ave paseriforme de la familia Thraupidae, perteneciente al género Ramphocelus. Es nativa del sur y oeste de la cuenca amazónica en América del Sur.

Karmiinitangara (Ramphocelus nigrogularis) on Etelä-Amerikassa tavattava tangaroihin kuuluva varpuslintu. Kooltaan karmiinitangara on noin 19 cm. Koiraan päälaki, niska, perä sekä rinta ovat väriltään kirkkaan oranssinpunaiset. Naaman musta maski, selkä, alavatsa ja siivet ovat väriltään mustat. Naaraat ja nuoret linnut ovat väritykseltään vaatimattomampia. Kardinaalitangara (Calochaetes coccineus) muistuttaa ulkonäöltään karmiinitangaraa, mutta lajilta puuttuu musta maski. Karmiinitangaraa tavataan Venezuelasta, Kolumbiasta, Ecuadorista, Perusta, Boliviasta sekä Amazonasin alueelta Brasiliasta. Linnun elinympäristöä ovat pensaikot metsien ja purojen sekä jokien varsilla. Elinympäristöt sijaitsevat yleensä lähellä vettä. Karmiinitangara viihtyy parhaiten alankomailla ja sen elinympäristöt sijaitsevat yleensä alle 500 metrin korkeudella merenpinnasta. Karmiinitangarat liikkuvat puiden latvustojen alaosissa pienissä parvissa, joissa on korkeimmillaan 12 yksilöä. Laji voi liittyä myös sekaparviin. Karmiinitangaran ravinto koostuu kasviravinnosta, kuten hedelmistä, marjoista kukkien nupuista ja lehdistä. Pesimäaikaan koiraat houkuttelevat naaraita esittelemällä höyhenpukuaan. Naaras rakentaa pesän ja munii kahdesta kolmeen munaa. Myös koiras sekä vanhemmat poikaset osallistuvat kuoriutuneiden poikasten ruokintaan.

Le Tangara masqué (Ramphocelus nigrogularis) est une espèce de passereau appartenant à la famille des Thraupidae, native d'Amazonie.

Il tangara mascherato cremisi (Ramphocelus nigrogularis) è una specie di uccello della famiglia Thraupidae, diffuso in Bolivia, Brasile, Colombia, Ecuador, Perù e Venezuela. I suoi habitat naturali sono paludi subtropicali o tropicali e arbusteti umidi. Descritto per la prima volta dal naturalista tedesco Johann Baptist von Spix nel 1825, il suo nome deriva dal latino niger (nero) e gularis (gola). È una delle nove specie di tangara dai colori vivaci del genere Ramphocelus; le prove del DNA mitocondriale indicano che il suo parente più prossimo è il tangara dal dorso cremisi (R. dimidiatus), da cui si è separato circa 800.000 anni fa. Misurando dai 18 ai 19 cm, il maschio adulto presenta faccia, ali, mantello, ventre e coda neri, con il resto del piumaggio rosso brillante e un becco dai riflessi argentati. La femmina è simile ma con il ventre brunastro e un piumaggio più spento, mentre il giovane è ancora più opaco. Somiglia al tangara vermiglio (Calochaetes coccineus), che però vive ad altitudini maggiori. Emette una nota singola acuta, trascritta come "tchlink" o "tink", e una melodia semplice cantata all'alba. Abbondante in tutta l'Amazzonia, predilige zone vicino a specchi d'acqua come laghi, paludi o fiumi, generalmente sotto i 600 metri. Si muove in gruppi di 10-12 individui, talvolta in stormi misti con il tangara beccoargento (Ramphocelus carbo), ed è una specie frugivora.

De zwartmaskertangare (Ramphocelus nigrogularis) is een zangvogel uit de familie Thraupidae (tangaren).

Tapiranga czarnobrzucha (Ramphocelus nigrogularis) – gatunek małego ptaka śpiewającego z rodziny tanagrowatych (Thraupidae). Zamieszkuje północną część Ameryki Południowej na wschód od Andów. Nie jest zagrożony wyginięciem. Dorosły samiec ma czarną twarz, gardło, skrzydła, brzuch i ogon, reszta upierzenia jest jasnoczerwona. Dziób jest srebrzysty. Samica przypomina wyglądem samca, poza brązowawym brzuchem i ciemniejszym upierzeniem na całym ciele. Młode są także znacznie ciemniejsze. Długość dorosłego osobnika waha się od 18 do 19 cm. Przypomina wyglądem cynoberka (Calochaetes coccineus), występuje jednak na niższych wysokościach. Zamieszkuje lasy deszczowe do wysokości 600 m n.p.m. Najczęściej występuje w pobliżu strumieni, zbiorników wodnych i na granicach lasu. Występuje głównie na terenie Amazonii, w tym na terenie Brazylii, Peru, Kolumbii, Boliwii i Ekwadoru. Obszar występowania tego gatunku obejmuje około 2 100 000 km². Tak jak większość ptaków z rodziny Thraupidae, tapiranga czarnobrzucha odżywia się głównie owocami, uzupełniając dietę małymi owadami, w szczególności latającymi termitami. Zależy to od periodycznego występowania w ich środowisku życia uskrzydlonych samców i samic termitów. Latające osobniki tych owadów są pokarmem znacznie bogatszym w składniki odżywcze niż naziemne. Tapiranga czarnobrzucha żywi się również nektarem kwiatów. Obserwowano osobniki tego gatunku żywiące się na kwiatach Erythrina fusca, będąc przy okazji wektorem do przenoszenia pyłku i zapylania.

O pipira-de-máscara (Ramphocelus nigrogularis) é uma espécie de ave da família Thraupidae, encontrada na Bolívia, Brasil, Colômbia, Equador, Peru e Venezuela. Os seus habitats naturais são pântanos subtropicais ou tropicais e matagais húmidos. Descrito pela primeira vez pelo naturalista alemão Johann Baptist von Spix em 1825, o seu nome deriva do latim niger (preto) e gularis (garganta). É uma das nove espécies de tiês de cores vivas do género Ramphocelus; evidências de ADN mitocondrial indicam que o seu parente mais próximo é o tiê-de-dorso-vermelho (R. dimidiatus), do qual se separou há cerca de 800.000 anos. Medindo entre 18 e 19 cm, o macho adulto tem face, asas, manto, ventre e cauda pretos, com o resto da plumagem vermelho brilhante e um bico com reflexos prateados. A fêmea é semelhante, mas com o ventre acastanhado e plumagem mais baça, enquanto o juvenil é ainda mais opaco. Assemelha-se ao tiê-vermelho (Calochaetes coccineus), que vive a altitudes mais elevadas. Emite uma nota única aguda, transcrita como "tchlink" ou "tink", e uma melodia simples cantada ao amanhecer. Abundante em toda a Amazónia, prefere habitar perto de corpos de água como lagos, pântanos ou rios, geralmente abaixo dos 600 metros. Move-se em grupos de 10 a 12 aves, por vezes em bandos mistos com o tiê-de-bico-prateado (Ramphocelus carbo), e é uma espécie frugívora.

Масковая расписная танагра (лат. Ramphocelus nigrogularis) — вид птиц из семейства танагровых. Подвидов не выделяют. Обитают в Колумбии, Бразилии, Боливии, Эквадоре, Перу. Длина тела 17 см. Масса 27-36 г. Птицы имеют характерную красно-чёрную окраску и толстый клюв. Самец и самка выглядят одинаково, последняя иногда незначительно более блеклая. Известно о питании как насекомыми, так и фруктами. Пищу ищут обычно группами по несколько птиц, реже могут присоединяться к смешанным группам кормящихся птиц разных видов. Было обнаружено всего несколько гнезд. В кладке зафиксировано 2 яйца, голубоватых с редкими, тяжелыми чёрными пятнами, лежащими поверх более плотных, гораздо более светлых бледно-лиловых пятен.

För fågelarten Compsothraupis loricata, se rödstrupig tangara. Rödbröstad tangara (Ramphocelus nigrogularis) är en fågel i familjen tangaror inom ordningen tättingar.