بغَّار أبيض الزَّوْر (الاسم العلمي: Pygarrhichas albogularis ) طائرٌ وحيد الجنس والنوع من الجواثم رقيقات المناقير وفصيلة العنثوليات. أعطانه البلاد الاستوائية. يألف الغابات والأحراج. قوته الحشرات ومكنها ويرقاتها. جسمه ربعة يطول نحو 15 سنتيمتر (5.9 بوصة). رأسه معتدل الجرم، مستطيل المنقاد المخرزي الشكل. عنقه شديد القِصَر. جناحاه قصيران. رقال ذنبه مدبَّبة الأطراف الجامدة. ثوبه إلى الشقحة. رأسه ومنكباه وقوامه سود. زوره أبيض. بطنه منمش بالاسود. براثنه محجَّنة قوية تمكنه من تسلق أملس الأشجار.

Šplhavec bělokrký (Pygarrhichas albogularis) je druh ptáka z čeledi trnorepovitých (Furnariidae). Je jediným druhem rodu Pygarrhichas. Šplhavec bělokrký měří asi 15 cm a má tuhý, zaoblený ocas. Svrchní část těla je tmavě hnědá, na spodní části zad a ocasu přechází do červené a ostře kontrastuje se zářivě bílým hrdlem a hrudí. Zbytek spodní části těla je hrubě bíle skvrnitý. Zobák je dlouhý a mírně zahnutý nahoru. Celkovým vzhledem připomíná brhlíka (Sitta spp.), ačkoliv s ním není přímo příbuzný. Podobně jako brhlíci, i tento trnorep neúnavně prohledává kmeny a větve starých stromů a hledá drobné členovce, kteří tvoří jeho potravu; po kmenech šplhá spirálovitě vzhůru nebo se někdy pohybuje hlavou dolů. Šplhavec bělokrký konzumuje drobné bezobratlé živočichy nalezené na kůře a hnízdí v dutinách stromů. Mimo hnízdní sezónu může vytvářet smíšená hejna s jinými druhy ptáků. Šplhavec bělokrký obývá jižní cíp amerického kontinentu, v Chile a Argentině, od Santiaga a Mendozy až po Ohňovou zemi. Vyhledává lesy s velkými stromy – staré kmeny nabízejí vhodná hnízdiště – ať už v nížinách nebo na horách, husté nebo otevřené. Popsal jej v roce 1831 britský průzkumník Patagonie a Ohňové země Phillip Parker King. Jeho systematické zařazení v rámci čeledi zůstává nejasné; povrchní podobnosti s jinými trnorepy, kteří získávají potravu z kůry stromů, se zdají být výsledkem evoluční konvergence. Molekulární fylogeneze jej zdá se spojují s rody Microxenops a Ochetorhynchus. Žádný poddruh není popsán. Jeho areál je poměrně velký a neexistují žádné důkazy o poklesu počtů, proto jej Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje za málo dotčený druh.

Der Weißkehl-Baumsteiger (Pygarrhichas albogularis) ist eine Vogelart aus der Familie der Töpfervögel (Furnariidae). Er ist die einzige Art der Gattung Pygarrhichas. Der Weißkehl-Baumsteiger ist etwa 15 cm lang und besitzt einen steifen, abgerundeten Schwanz. Die Oberseite ist dunkelbraun, wird am unteren Rücken und Schwanz rot und kontrastiert scharf mit der leuchtend weißen Kehle und Brust. Der Rest der Unterseite ist grob weiß gefleckt. Der Schnabel ist lang und leicht nach oben gebogen. Das allgemeine Erscheinungsbild erinnert an einen Kleiber (Sitta spp.), obwohl sie nicht direkt verwandt sind. Wie die Sittidae sucht auch der Furnariidae unermüdlich die Stämme und Äste alter Bäume nach kleinen Gliederfüßern ab, die seine Nahrung bilden, wobei er die Stämme spiralförmig hinaufklettert oder manchmal kopfüber absteigt. Der Weißkehl-Baumsteiger frisst kleine Wirbellose, die er auf der Rinde findet, und nistet in Baumhöhlen. Außerhalb der Brutzeit kann er gemischte Schwärme mit anderen Vogelarten bilden. Er bewohnt die Südspitze des amerikanischen Kontinents, in Chile und Argentinien, von Santiago und Mendoza bis Feuerland. Er sucht Wälder mit großen Bäumen auf – die alten Stämme bieten geeignete Nistplätze –, egal ob im Tiefland oder im Hochland, dicht oder offen. Er wurde 1831 von Phillip Parker King, einem britischen Entdecker Patagoniens und Feuerlands, beschrieben. Seine systematische Einordnung innerhalb seiner Familie blieb unklar; oberflächliche Ähnlichkeiten mit anderen Furnariidae, die ihre Nahrung von der Baumrinde beziehen, scheinen das Ergebnis einer evolutionären Konvergenz zu sein. Molekulare Phylogenien scheinen ihn mit den Gattungen Microxenops und Ochetorhynchus zu verbinden. Es sind keine Unterarten beschrieben. Sein Verbreitungsgebiet ist relativ groß und es gibt keine Anzeichen für einen Rückgang der Bestände, daher stuft die International Union for Conservation of Nature diesen Vogel als nicht gefährdet ein.

El picolezna comesebo,​ (Pygarrhichas albogularis), también denominado picolezna patagónico (en Argentina) o comesebo grande (en Chile),​ es una especie de ave paseriforme de la familia Furnariidae, es el único miembro del género monotípico Pygarrhichas. Es nativo del sudoeste de Sudamérica.

Nakkeliorneero, aikaisemmalta nimeltään puujuoksija (Pygarrhichas albogularis) on orneeroiden heimoon kuuluva varpuslintu.

La Picotelle à gorge blanche (Pygarrhichas albogularis), unique représentant du genre Pygarrhichas, est une espèce de passereaux de la famille des Furnariidae. Cet oiseau mesure une quinzaine de centimètres de longueur, avec une queue raide et arrondie. Les parties supérieures sont brun sombre, tirant sur le roux en bas du dos et sur la queue et contrastant fortement avec la gorge et la poitrine d'un blanc éclatant. Le reste des parties inférieures est grossièrement tacheté de blanc. Le bec est long, légèrement incurvé vers le haut. L'apparence générale rappelle celle d'une sittelle (Sitta spp.), bien qu'ils ne soient pas directement apparentés. Comme les Sittidae, ce Furnariidae parcourt infatigablement les troncs et les branches des vieux arbres pour trouver les petits arthropodes qui constituent sa nourriture, en remontant en spirale le long des troncs, ou en se déplaçant parfois la tête en bas. La Picotelle à gorge blanche consomme de petits invertébrés trouvés sur l'écorce et niche dans des cavités d'arbres. En dehors de la saison de reproduction, elle peut former des volées mixtes d'alimentation avec d'autres espèces d'oiseaux. La Picotelle à gorge blanche peuple la pointe sud du continent américain, au Chili et en Argentine, depuis Santiago et Mendoza jusqu'en Terre de Feu. Elle recherche les forêts aux grands arbres — les vieux troncs lui offrant les sites de nidification adaptés — qu'elles soient de plaine ou d'altitude, denses ou ouvertes. Elle est décrite en 1831 par Phillip Parker King, un Britannique ayant exploré la Patagonie et la Terre de Feu. Son placement systématique est resté imprécis au sein de sa famille, des ressemblances superficielles avec d'autres Furnariidae glanant leur nourriture sur l'écorce des arbres semblant être le résultat d'une convergence évolutive. Des phylogénies moléculaires semblent la rapprocher des genres Microxenops et Ochetorhynchus. Aucune sous-espèce n'est décrite. Son aire de répartition est relativement vaste et il n'y a pas de signe de déclin de ses effectifs ; l'Union internationale pour la conservation de la nature considère donc cet oiseau comme de « préoccupation mineure ».

Il rampichino golabianca (Pygarrhichas albogularis) è una specie di uccello della famiglia Furnariidae. È l'unica specie del genere Pygarrhichas. Il rampichino golabianca è lungo circa 15 cm, con una coda rigida e arrotondata. Le parti superiori sono marrone scuro, virando al rosso sul basso dorso e sulla coda, contrastando nettamente con la gola e il petto di un bianco brillante. Il resto delle parti inferiori è grossolanamente macchiato di bianco. Il becco è lungo, leggermente ricurvo verso l'alto. L'aspetto generale ricorda quello di un picchio muratore (Sitta spp.), sebbene non siano direttamente imparentati. Come i Sittidae, i Furnariidae setacciano instancabilmente i tronchi e i rami dei vecchi alberi alla ricerca dei piccoli artropodi che costituiscono il suo cibo, risalendo i tronchi a spirale o talvolta muovendosi a testa in giù. Il rampichino golabianca consuma piccoli invertebrati trovati sulla corteccia e nidifica nelle cavità degli alberi. Al di fuori della stagione riproduttiva, può formare stormi misti con altre specie di uccelli. Il rampichino golabianca abita l'estremità meridionale del continente americano, in Cile e Argentina, da Santiago e Mendoza fino alla Terra del Fuoco. Cerca foreste con grandi alberi – i vecchi tronchi offrono siti di nidificazione adatti – che siano di pianura o di montagna, densi o aperti. È stato descritto nel 1831 da Phillip Parker King, un esploratore britannico della Patagonia e della Terra del Fuoco. La sua collocazione sistematica è rimasta poco chiara all'interno della sua famiglia; le somiglianze superficiali con altri Furnariidae che raccolgono il cibo dalla corteccia degli alberi sembrano essere il risultato di una convergenza evolutiva. Le filogenesi molecolari sembrano collegarlo ai generi Microxenops e Ochetorhynchus. Non sono descritte sottospecie. Il suo areale è relativamente ampio e non vi è alcuna prova di declino numerico, pertanto l'Unione Internazionale per la Conservazione della Natura considera questo uccello a rischio minimo.

De witkeelboomjager (Pygarrhichas albogularis) is een zangvogel uit de familie Furnariidae (ovenvogels).

Drzewołaziec (Pygarrhichas albogularis) – gatunek małego ptaka z rodziny garncarzowatych (Furnariidae), jedyny przedstawiciel rodzaju Pygarrhichas. Występuje w zachodniej i południowej Argentynie oraz środkowym i południowym Chile. Nie jest zagrożony wyginięciem. Monotypowy.

O bico-virado-de-peito-branco (Pygarrhichas albogularis) é uma espécie de ave da família Furnariidae. É a única espécie do gênero Pygarrhichas. Com cerca de 15 cm de comprimento, possui uma cauda rígida e arredondada. As partes superiores são marrom-escuras, tornando-se vermelhas na parte inferior das costas e na cauda, contrastando fortemente com a garganta e o peito de um branco brilhante. O restante das partes inferiores é grosseiramente mosqueado de branco. O bico é longo e ligeiramente curvado para cima. Sua aparência geral lembra membro do gênero Sitta, embora não sejam diretamente relacionados. Assim como as aves do gênero Sitta, os pássaros da família Furnariidae exploram incansavelmente troncos e galhos de árvores antigas em busca de pequenos artrópodes que compõem sua alimentação, movendo-se em espiral pelos troncos ou, às vezes, descendo de cabeça para baixo. O bico-virado-de-peito-branco consome pequenos invertebrados encontrados na casca e nidifica em cavidades de árvores. Fora da estação reprodutiva, pode formar bandos mistos de forrageamento com outras espécies de aves. O bico-virado-de-peito-branco habita a ponta sul do continente americano, em Chile e Argentina, de Santiago e Mendoza até a Terra do Fogo. Busca florestas com árvores grandes, cujos troncos antigos oferecem locais adequados para nidificação, sejam elas de planície ou montanha, densas ou abertas. Foi descrito em 1831 por Phillip Parker King [en], explorador britânico da Patagônia e Terra do Fogo. Sua posição sistemática dentro da família permanece incerta, com semelhanças superficiais com outros Furnariidae que forrageiam na casca de árvores, resultado de uma evolução convergente. A filogenética molecular sugere relação com os gêneros Microxenops [en] e Ochetorhynchus [en]. Não há subespécies descritas. Sua distribuição é relativamente ampla e não há evidências de declínio populacional, sendo considerado pouco preocupante pela União Internacional para a Conservação da Natureza.

Vitstrupig trädlöpare (Pygarrhichas albogularis) är en fågel i familjen ugnsfåglar inom ordningen tättingar.

白喉爬树雀（学名：Pygarrhichas albogularis），是雀形目灶鸟科的一种鸟类，属于单型的白喉爬树雀属（学名：Pygarrhichas）。 白喉爬树雀体重约24克，翼长约79.9毫米，喙宽度约3.2毫米，喙厚度约5.1毫米，嘴峰长约21.8毫米，跗蹠长约19.3毫米，尾长约56.1毫米。 白喉爬树雀是留鸟，栖息在森林，它们是食肉动物，主要以昆虫、蜘蛛等陆生无脊椎动物为食。它们分布在智利中部和南部、阿根廷南部以及火地群岛。