جلم البحر الأبيض المتوسط (الاسم العلمي: Puffinus yelkouan) (بالإنجليزية: Yelkouan Shearwater) هو طائر ينتمي إلى طيور بترل (فصيلة: Procellariidae).

Buřňák středomořský (Puffinus yelkouan) je středně velký mořský pták z čeledi buřňákovitých, z rodu Puffinus. Někteří biologové označují tento druh i jako poddruh buřňáka severního, oficiálně je to ale samostatný druh. Buřňák středomořský je 30–38 cm dlouhý pták s rozpětím křídel od 76 do 89 cm. Je pro ně typické plachtění nad vodou, při kterém jedno křídlo ve vodě máčí a vytváří „brázdu“. Ve výšce vypadají buřňáci středomořští jako letící kříž, jelikož mají křídla vůči tělu v 90° úhlu. Dolní partie těla jsou bílé, horní partie tmavě hnědé až šedé. Při letu nad mořem jsou tišší a nevydávají žádné zvuky, v chovných koloniích jsou ale naopak velmi hlasití. Vydávají zvuky podobné chraptivému kdákání, které je vyšší než u buřňáků severních. Buřňáka středomořského je snadno zaměnit s buřňákem baleárským, který se po většinu roku vyskytuje na podobných místech a má také špinavě bílé dolní partie. Dalším podobným druhem je již zmíněný buřňák severní, ten se ale jen málokdy ukáže na místech, kde bychom našli buřňáka středomořského. Buřňáci středomořští se množí na ostrovech a útesech východního a centrálního Středomoří. Většina jedinců tráví zimu nad mořem, jiní ke konci léta zavítají až do Atlantiku. Hnízdí v norách, kterou navštěvují pouze v noci, aby zabránili predaci ze strany velkých racků, divokých koček nebo prasat. Jedním z jejich nejčastějších hnízdišť je ostrov Le Levant. Jedná se sice o hnízdiště, kde se ročně ukazuje nejvíce párů, avšak predátoři zde ročně zabíjí přes tisíc kusů buřňáků středomořských. Proto se předpokládá blízký zánik populace těchto buřňáků na ostrově. Je to pták, který se sdružuje do velkých skupin i mimo období rozmnožování, zejména pak na podzim. Někdy až agresivně pronásledují lodě, na kterých požírají zbytky. Jinak se živí menšími rybami a měkkýši. Dříve se buřňákům příliš pozornosti nevěnovalo, po jednom z mála výzkumů se ukázalo, že se jedná o ohrožený druh, proto IUCN od roku 2012 buřňáka středomořského označuje jako zranitelného.

Der Mittelmeer-Sturmtaucher (Puffinus yelkouan) ist eine Vogelart aus der Familie der Sturmvögel Procellariidae. Mittelmeer-Sturmtaucher sind mittelgroße Sturmtaucher. Die Körperlänge beträgt 34–39 cm, die Flügelspannweite 78–90 cm. Die gesamte Oberseite ist schwärzlich braun, der Handflügel ist noch etwas dunkler als die übrige Flügeloberseite. Die Unterseite ist scharf abgesetzt überwiegend einfarbig weiß. Schwingenspitzen, Schwanzendbinde und ein diagonales Band auf den Unterflügelarmdecken sind dunkel gefärbt. Flanken, Achselfedern, Unterschwanz und Unterflügeldecken können in unterschiedlicher Ausdehnung bräunliche Bereiche zeigen. Die Art ist ein Endemit des Mittelmeerraumes, die genaue Verbreitung ist vielfach noch unbekannt. Mittelmeer-Sturmtaucher brüten auf felsigen, vorgelagerten Inseln oder in abgelegenen Festlandsgebieten. Meist fliegen sie nicht höher als zehn Meter über der Wasseroberfläche. Dort, wo sich Kleinfische sammeln, kann es zu großen Ansammlungen dieser Art kommen. Außerhalb der Brutzeit wandern Mittelmeer-Sturmtaucher weiträumig im Mittelmeerraum sowie in der Schwarzmeerregion umher. Der Weltbestand wurde 2004 auf 14.700–52.000 Brutpaare geschätzt, der europäische Brutbestand auf 13.000 bis 33.000 Brutpaare. Der Weltbestand könnte demnach etwa 100.000 Individuen umfassen. Nach Einschätzung von BirdLife ist diese Zahl jedoch hochgradig spekulativ, solange über den Bestand der Türkei keine auch nur annähernd genauen Angaben vorliegen. BirdLife gibt als sehr grobe Schätzung für diesen Bestand 1000–30.000 Brutpaare an. Den größten Bestand neben der Türkei hat Italien, wo nach Schätzungen zwischen 7.000 und 14.000 Paare brüten. Laut BirdLife International ist der Mittelmeer-Sturmtaucher durch Ratten und verwilderte Hauskatzen gefährdet. Die Seevögel verenden auch als Beifang in Fischernetzen und durch die Langleinenfischerei. Er wird von der IUCN wegen extrem niedriger Bruterfolge in mehreren wichtigen Brutkolonien inzwischen als Art der Vorwarnliste („Near Threatened“) eingestuft.

La pardela mediterránea (Puffinus yelkouan) es una especie de ave procelariforme de la familia Procellariidae propia del Mediterráneo y el mar Negro La pardela mediterránea es una pardela de tamaño medio, que mide de 34 a 39 cm de largo y tiene una envergadura alar de 78 a 90 cm. Tiene el plumaje de las partes superiores negruzco y blanco el de las inferiores, siendo muy parecida a la pardela pichoneta, de la que es muy difícil de diferenciar, aunque no suelen solaparse sus áreas de distribución. En cambio, sí coincide en gran parte del Mediterráneo occidental con la pardela balear, pero se diferencian algo mejor porque esta última no es tan oscura en las partes superiores, y además tiene los flancos manchados lo que hace que el contraste entre las partes superiores e inferiores sea menor. Reclamo repetitivo y prolongado: "aii-h iich". Es una especie gregaria que se alimenta principalmente de peces y calamares. Sigue a los barcos cuando arrojan descartes de pesca. Se distribuye por toda la cuenca mediterránea y el mar Negro, también pero escasamente por la costa atlántica. La pardela mediterránea cría en islas y acantilados costeros, especialmente en el Mediterráneo oriental y central. La mayoría pasa el invierno en el mar, pero algunos migran al océano Atlántico a finales del verano. Suele anidar en madrigueras y grietas que visita solo por la noche para evitar la depredación de las gaviotas grandes. Su principal amenaza es el crecimiento de las urbanizaciones turísticas costeras junto a sus lugares de cría, además de los depredadores introducidos por los humanos como los gatos y las ratas. En la isla de Levant, uno de sus principales lugares de anidamiento, los gatos matan a miles de pardelas cada año y se estima que de no tomarse medidas podrían producirse la extinción local en varias décadas. El estudio de una colonia de cría en Menorca concluyó que su variabilidad genética era muy baja, al menos de la población más occidental, lo que históricamente la pardela mediterránea ha sufrido marcados descensos de población, por lo que aunque no está directamente amenazada a juzgar por el tamaño de su población, podría ser vulnerable a los efectos adversos de la endogamia. Hasta 2014 la UICN la clasificaba como especie bajo preocupación menor. Pero investigaciones más recientes mostraron que era más escasa de lo que se creía. Por ello fue reclasificada con el status de especie casi amenazada en 2008, y como vulnerable en 2012.

Idänpikkuliitäjä (Puffinus yelkouan) on liitäjien heimoon kuuluva Välimerellä elävä ulappalintu. Aikaisemmin se katsottiin pikkuliitäjän (Puffinus puffinus) alalajiksi. Linnun pituus on 34–39 cm, siipien kärkiväli 72–82 cm ja paino 349–416 g. Höyhenpuku on yläpuolelta tummanruskea ja alapuolelta hyvin vaalea. Lentokuvio on risti. Sukupuolet ovat samanvärisiä. Idänpikkuliitäjät elävät parvissa ja siitä tunnetaan kaksi alalajia. Idänpikkuliitäjät elävät Välimerellä ja Mustallamerellä läpi vuoden ja vain pieni osa kannasta vaeltaa syksyllä Atlantille. Laji pesii yhdyskunnittain Ranskan, Italian, Maltan, Kreikan, Albanian, Kroatian ja Turkin rannikoiden saarilla ja rannikon jyrkänteillä. Kanta on taantuva rottien, kissojen ja turistien aiheuttaman häiriön seurauksena. Lajin kokonaispopulaatio on noin 100 000 yksilöä ja sen elinympäristön ala on 50 000–100 000 neliökilometriä. Laji elää pääosan elämästään kiertelemällä merta. Lisääntymisaikana ne pysyttelevät lähempänä rannikkoa.

Le Puffin yelkouan ou Puffin de Méditerranée (Puffinus yelkouan) est une espèce d'oiseaux de mer de la famille de Procellariidae. Elle a longtemps été considérée comme une sous-espèce du Puffin des Anglais (Puffinus puffinus), mais constitue désormais une espèce à part entière.

La berta minore mediterranea (Puffinus yelkouan Acerbi, 1827) è un uccello marino della famiglia Procellariidae. Aspetto e mole molto simili alla berta minore atlantica. Differisce da questa per la colorazione appena meno scura delle parti superiori e soprattutto, quando è in volo, per i piedi che sporgono visibilmente oltre la coda. A notte fonda, durante l'avvicinamento alle colonie di nidificazione, emette fortissime grida che ricordano ora il pianto di un neonato, ora il raglio di un asino in lontananza, ora un disperato guaìto. È successo talvolta che il loro ascolto abbia causato reazioni di panico in pescatori o campeggiatori inesperti.

De yelkouanpijlstormvogel (Puffinus yelkouan) is een vogel uit de familie van de stormvogels. Hij lijkt sterk op de vale pijlstormvogel, maar heeft een sterker contrast tussen het witte en het zwarte deel.

Burzyk śródziemnomorski (Puffinus yelkouan) – gatunek średniego ptaka oceanicznego z rodziny burzykowatych (Procellariidae), zamieszkujący Morze Śródziemne. Późnym latem może pojawiać się na Atlantyku. Do Polski nie zalatuje. Jest narażony na wyginięcie. Cechy gatunku Obie płci ubarwione jednakowo. Wierzch ciała rdzawobrązowy, spód białawy. Spód skrzydeł ciemniejszy niż u podobnego burzyka północnego, ale jaśniejszy niż u burzyka balearskiego. Sylwetka krótka w kształcie cygara, skrzydła wąskie o ostrych końcach. Dziób ciemny. Lata nisko nad powierzchnią wody, z rzadka uderzając skrzydłami. W locie sylwetka przypomina krzyż, a końce nóg wystają poza krawędź ogona. Wymiary średnie długość ciała ok. 33–38 cmrozpiętość skrzydeł 80–89 cmmasa ciała ok. 350–460 g Biotop Gniazduje na wyspach, a poza okresem lęgowym przebywa na otwartym morzu. Gniazdo Na wysepkach i klifach w wykopanej przez siebie norze (do 1,5 m głębokości), odwiedzanej wyłącznie w nocy, aby uniknąć wykrycia przez duże mewy mogące pożreć młode. Gnieździ się kolonijnie. Jaja Jedno jajo w zniesieniu. Wysiadywanie, pisklęta Jajo wysiadywane jest przez okres 47–55 dni przez obydwoje rodziców. Pisklęta opuszczają gniazdo po 60–70 dniach. Pożywienie Drobne ryby, głowonogi i inne zwierzęta.

O fura-bucho-do-mediterrâneo (Puffinus yelkouan) é uma ave marinha de tamanho médio pertencente à família Procellariidae. Anteriormente, era tratada como uma subespécie do bobo-pequeno (Puffinus puffinus).

Левантский буревестник (лат. Puffinus yelkouan) — птица семейства буревестниковых (Procellariidae). Небольшой буревестник, отличимый по маленькому и тонкому чёрному клюву с ноздревыми трубочками и по черноватой окраске верхней стороны, контрастирующей с белым низом тела. Лапы серо-розового цвета, с тёмными вкраплениями. Половой диморфизм не выражен. Длина тела: 30—36 см, размах крыльев 76—89 см, масса тела: 330—480 грамм. Распространён в Средиземном море, где вид образует колонии различных размеров. Большинство популяций являются перелётными и кочующими, но определённый процент птиц проводит зиму в местах размножения. В Италии гнездится на большинстве малых островов, сосредоточенных в основном в Тирренском море. Тяготеет к открытым морским пространствам, приближаясь к береговой линии только в период размножения. Для гнездования выбирают наклонные стены и скалистые островки, а также каменистые склоны недалеко от моря. Остальное время года птицы держатся в открытом море, изредка появляясь на материке. Гнездится на островах у западной побережья Греции и в Эгейском море (Цикладские, Спорадские острова), Принцевы острова в Мраморном море, может гнездиться у берегов Египта. В Чёрном море во время кочёвок доходит до Крыма и Азовского моря, где вид отмечался у берегов Керчи и добыт у Мариуполя. Вид не проникает в Каспийское море (упоминания старых авторов вероятно ошибочны). Птицы кочуют по всей восточной части Средиземного моря, в Босфоре, Мраморном море, в Дарданеллах. Частично является оседлым видом в северо-восточной области Средиземного моря и в Эгейском море, где встречается круглый год. Скопление буревестника Puffinus yelkouan в Чёрном море изменяется в зависимости от времени года. Наименьшее количество особей встречается в прибрежной зоне с июня по конец августа. В трёх районах летом отмечается постоянное скопление буревестников: у Кавказского побережья — в 50—60 км к югу от Анапы, у Крымского — в районе мысов Чауда и Меганом, примерно на таком же расстоянии от берега, и в северо-западной части Чёрного моря — от мыса Тарханкут до устья Дуная.

Medelhavslira (Puffinus yelkouan) är en fågel inom familjen liror i ordningen stormfåglar.

Yelkovan (Puffinus yelkouan), yelkovangiller (Procellariidae) familyasına ait bir kuş türü. Büyüklükleri 30–38 cm, kanat açıklıkları ise 76-89 cmdir. Bu tür, doğu ve merkezi Akdeniz'de adalarda ve kıyısal sarp kayalıklarda görülür. Kışları daha çok denizlerde görülür ama küçük sayılar geç yazda Atlantik'e göç eder. Bu tür, geceleyin büyük martılar tarafından avlanmaktan kaçınmak için ziyaret edilen çukurlarda yuva yapar. Balık ve yumuşakçalarla beslenir. Küçük yelkovan kolonileri, uçuş halinde İstanbul Boğazı'nda rahatlıkla izlenebilir. 2008 yılında Dünya Korunma Birliği tarafından, “Asgari Endişe” kategorisinden “Tehdit Altına Girmeye Yakın” kategorisine, 2012 yılında ise "Hassas" kategorisine yükseltilmiştir.