Mravenčík kaštanovohřbetý (Poliocrania exsul) je pěvec z podčeledi Thamnophilinae z čeledi Thamnophilidae, známých jako „typičtí mravenčíci“. Vyskytuje se v Kolumbii, Kostarice, Ekvádoru, Hondurasu, Nikaragui a Panamě. Mravenčík kaštanovohřbetý měří 14 až 15 centimetrů a váží přibližně 29 gramů. Obě pohlaví všech poddruhů mají kolem každého oka skvrnu neopeřené bledě modré kůže. Dospělí samci nominátního poddruhu P. e. exsul mají břidlicově černou hlavu a krk. Jejich svrchní část těla je sytě kaštanová. Křídla a ocas jsou rovněž sytě kaštanové s několika černými a bílými znaky na křídelních krovkách. Hrdlo, prsa a břicho jsou břidlicově černé, zatímco boky, oblast řiti a spodní ocasní krovky jsou hnědé. Dospělé samice mají hlavu a krk černý, ale matnější než samci; jejich svrchní část těla je jinak stejná jako u samců. Brada a hrdlo jsou matnější břidlicově černé než u samců a zbytek spodní části těla je hnědý. Obě pohlaví mají červenohnědou duhovku, černý zobák a tmavě rohovité až načernalé nohy a chodidla. Samci poddruhu P. e. occidentalis jsou celkově bledší než nominátní forma, jinak jsou však podobní. Samice mají svrchní část těla podobnou nominátní formě, ale hrdlo a horní část prsou mají jasně plavě kaštanové nebo rezavě kaštanové, spodní část prsou a břicho plavě rezavé a boky, oblast řiti a spodní ocasní krovky plavě hnědé. Samci poddruhu P. e. maculifer jsou jako nominátní samci, navíc mají bílé špičky na křídelních krovkách. Samice se také podobají nominátní formě, kromě rezavě kaštanové spodní části těla. Samci P. e. cassini jsou podobní, ale bledší než nominátní forma a mají široké bílé špičky na křídelních krovkách. Samice mají plavá prsa a jinak skořicově oranžovou spodní část těla. Samci P. e. niglarus mají o něco světlejší svrchní část těla než nominátní forma. Samice mají jasnější spodní část těla než nominátní forma, ale tmavší než u poddruhu occidentalis. Mezi poddruhy existuje značná míra křížení.

Der Braunrücken-Ameisenvogel (Poliocrania exsul) ist ein Sperlingsvogel aus der Unterfamilie Thamnophilinae der Familie Thamnophilidae, den „typischen Ameisenfressern“. Er kommt in Kolumbien, Costa Rica, Ecuador, Honduras, Nicaragua und Panama vor. Der Braunrücken-Ameisenvogel ist 14 bis 15 Zentimeter lang und wiegt etwa 29 Gramm. Beide Geschlechter aller Unterarten besitzen einen blassen, blauen Fleck nackter Haut um jedes Auge. Adulte Männchen der Nominatform P. e. exsul haben einen schiefer-schwarzen Kopf und Hals. Ihre Oberseite ist tief kastanienbraun. Flügel und Schwanz sind ebenfalls tief kastanienbraun mit einigen schwarzen und weißen Zeichnungen auf den Flügeldecken. Kehle, Brust und Bauch sind schwärzlich-schieferfarben, während Flanken, Afterbereich und die unteren Schwanzdecken braun sind. Adulte Weibchen haben einen matteren schwarzen Kopf und Hals als die Männchen; ihre Oberseite ist ansonsten identisch mit der des Männchens. Kinn und Kehle sind matter schieferschwarz als beim Männchen, und der Rest der Unterseite ist braun. Beide Geschlechter haben eine rötlich-braune Iris, einen schwarzen Schnabel sowie dunkelhornfarbene bis schwärzliche Beine und Füße. Männchen der Unterart P. e. occidentalis sind insgesamt blasser als die Nominatform, ansonsten aber ähnlich. Weibchen haben eine ähnliche Oberseite wie die Nominatform, aber eine leuchtend lohfarben-kastanienbraune oder rost-kastanienbraune Kehle und obere Brust, einen lohfarben-rötlichen unteren Brust- und Bauchbereich sowie lohfarben-braune Flanken, Afterbereich und untere Schwanzdecken. Männchen der Unterart P. e. maculifer ähneln den Männchen der Nominatform, haben jedoch zusätzlich weiße Spitzen an den Flügeldecken. Weibchen ähneln ebenfalls der Nominatform, abgesehen von der rost-kastanienbraunen Unterseite. Männchen von P. e. cassini sind ähnlich, aber blasser als die Nominatform und haben breite weiße Spitzen an den Flügeldecken. Weibchen haben eine lederfarbene Brust und ansonsten zimt-orangefarbene Unterseiten. Männchen von P. e. niglarus haben eine etwas hellere Oberseite als die Nominatform. Weibchen haben eine hellere Unterseite als die Nominatform, aber dunkler als bei occidentalis. Zwischen den Unterarten besteht eine beträchtliche Vermischung.

El hormiguero dorsicastaño (Poliocrania exsul), también denominado hormiguero de lomo castaño u hormiguerito dorsicastaño, es una especie de ave paseriforme de la familia Thamnophilidae; era la única perteneciente al género Poliocrania hasta la propuesta separación de Poliocrania maculifer. Anteriormente formaba parte del amplio género Myrmeciza, de donde fue separada recientemente, en 2013. Es nativo de América Central y del noroeste de América del Sur.

L'Alapi à dos roux (Poliocrania exsul) est un passereau de la sous-famille des Thamnophilinae, au sein de la famille des Thamnophilidae, les « fourmiliers typiques ». On le trouve en Colombie, au Costa Rica, en Équateur, au Honduras, au Nicaragua et au Panama. Le Alapi à dos roux mesure de 14 à 15 centimètres de long et pèse environ 29 grammes. Les deux sexes de toutes les sous-espèces présentent une tache de peau nue bleu pâle autour de chaque œil. Les mâles adultes de la sous-espèce nominale P. e. exsul ont la tête et le cou noir ardoisé. Leurs parties supérieures sont d'un châtain profond. Leurs ailes et leur queue sont également châtain profond avec quelques marques noires et blanches sur les couvertures alaires. Leur gorge, leur poitrine et leur ventre sont noir ardoisé, tandis que leurs flancs, la zone anale et les sous-caudales sont bruns. Les femelles adultes ont la tête et le cou d'un noir plus terne que les mâles ; leurs parties supérieures sont par ailleurs identiques à celles du mâle. Leur menton et leur gorge sont d'un noir ardoisé plus terne que chez le mâle et le reste de leurs parties inférieures est brun. Les deux sexes ont un iris brun rougeâtre, un bec noir, et des pattes et pieds allant du corne foncé au noirâtre. Les mâles de la sous-espèce P. e. occidentalis sont globalement plus pâles que la forme nominale mais sinon similaires. Les femelles ont des parties supérieures semblables à la forme nominale, mais une gorge et une poitrine supérieure d'un châtain fauve ou roux éclatant, une poitrine inférieure et un ventre d'un roux fauve, et des flancs, une zone anale et des sous-caudales brun fauve. Les mâles de la sous-espèce P. e. maculifer ressemblent aux mâles nominaux avec l'ajout de pointes blanches sur leurs couvertures alaires. Les femelles ressemblent également à la forme nominale, à l'exception des parties inférieures d'un châtain roux. Les mâles de P. e. cassini sont similaires mais plus pâles que la forme nominale et possèdent de larges pointes blanches sur leurs couvertures alaires. Les femelles ont une poitrine chamois et le reste des parties inférieures d'un orange cannelle. Les mâles de P. e. niglarus ont des parties supérieures légèrement plus claires que la forme nominale. Les femelles ont des parties inférieures plus vives que la forme nominale, mais plus sombres que celles de occidentalis. Il existe une intergradation considérable entre les sous-espèces.

Il Mangiaformiche dorsocastano (Poliocrania exsul) è un uccello passeriforme della sottofamiglia Thamnophilinae, appartenente alla famiglia Thamnophilidae, i "formichieri tipici". Si trova in Colombia, Costa Rica, Ecuador, Honduras, Nicaragua e Panama. Il Mangiaformiche dorsocastano misura dai 14 ai 15 centimetri di lunghezza e pesa circa 29 grammi. Entrambi i sessi di tutte le sottospecie presentano una macchia di pelle nuda blu pallido attorno a ciascun occhio. I maschi adulti della sottospecie nominale P. e. exsul hanno testa e collo nero ardesia. Le parti superiori sono di un castano intenso. Le ali e la coda sono anch'esse castano intenso con alcuni segni neri e bianchi sulle copritrici alari. Gola, petto e ventre sono nero ardesia, mentre i fianchi, l'area anale e le copritrici sottocaudali sono marroni. Le femmine adulte hanno testa e collo di un nero più spento rispetto ai maschi; le parti superiori sono altrimenti identiche a quelle del maschio. Mento e gola sono di un nero ardesia più spento rispetto al maschio e il resto delle parti inferiori è marrone. Entrambi i sessi hanno un'iride bruno-rossastra, un becco nero e zampe e piedi che vanno dal color corno scuro al nerastro. I maschi della sottospecie P. e. occidentalis sono complessivamente più pallidi della forma nominale ma altrimenti simili. Le femmine hanno parti superiori simili alla forma nominale, ma gola e petto superiore di un castano fulvo brillante o castano rossiccio, petto inferiore e ventre di un color ruggine fulvo, e fianchi, area anale e copritrici sottocaudali bruno fulvo. I maschi della sottospecie P. e. maculifer assomigliano ai maschi nominali con l'aggiunta di punte bianche sulle copritrici alari. Anche le femmine assomigliano alla forma nominale, eccetto per le parti inferiori castano-rossicce. I maschi di P. e. cassini sono simili ma più pallidi della forma nominale e presentano ampie punte bianche sulle copritrici alari. Le femmine hanno petto color camoscio e il resto delle parti inferiori color arancio cannella. I maschi di P. e. niglarus hanno parti superiori leggermente più chiare della forma nominale. Le femmine hanno parti inferiori più vivaci della forma nominale, ma più scure di quelle della sottospecie occidentalis. Esiste una considerevole intergradazione tra le sottospecie.

De bruinrugmiervogel (Poliocrania exsul) is een zangvogel uit de familie Thamnophilidae (miervogels).

Gołoliczek (Poliocrania exsul) to ptak śpiewający z podrodziny Thamnophilinae w rodzinie Thamnophilidae, znanych jako „typowe mrówkołapy”. Występuje w Kolumbii, Kostaryce, Ekwadorze, Hondurasie, Nikaragui i Panamie. Gołoliczek mierzy od 14 do 15 centymetrów długości i waży około 29 gramów. Obie płcie wszystkich podgatunków posiadają wokół oczu płat nagiej, bladoniebieskiej skóry. Dorosłe samce podgatunku nominatywnego P. e. exsul mają łupkowoczarną głowę i szyję. Ich wierzchnia część ciała jest głęboko kasztanowa. Skrzydła i ogon są również głęboko kasztanowe z kilkoma czarnymi i białymi znaczeniami na pokrywach skrzydłowych. Gardło, pierś i brzuch są łupkowoczarnawe, podczas gdy boki, okolice odbytu i pokrywy podogonowe są brązowe. Dorosłe samice mają głowę i szyję czarne, ale bardziej matowe niż samce; ich wierzchnia część ciała jest poza tym identyczna jak u samca. Podbródek i gardło są bardziej matowe, łupkowoczarne niż u samca, a reszta spodniej części ciała jest brązowa. Obie płcie mają czerwonobrązową tęczówkę, czarny dziób oraz ciemnorogowe do czarniawych nogi i stopy. Samce podgatunku P. e. occidentalis są ogólnie bledsze niż forma nominatywna, ale poza tym podobne. Samice mają wierzchnią część ciała podobną do formy nominatywnej, ale gardło i górną część piersi jaskrawo płowo-kasztanowe lub rdzawokasztanowe, dolną część piersi i brzuch płowo-rudy, a boki, okolice odbytu i pokrywy podogonowe płowobrązowe. Samce podgatunku P. e. maculifer przypominają samce nominatywne, z dodatkiem białych końcówek na pokrywach skrzydłowych. Samice również przypominają formę nominatywną, z wyjątkiem rdzawokasztanowej spodniej części ciała. Samce P. e. cassini są podobne, ale bledsze niż forma nominatywna i mają szerokie białe końcówki na pokrywach skrzydłowych. Samice mają płową pierś, a resztę spodniej części ciała cynamonowo-pomarańczową. Samce P. e. niglarus mają nieco jaśniejszą wierzchnią część ciała niż forma nominatywna. Samice mają jaśniejszą spodnią część ciała niż forma nominatywna, ale ciemniejszą niż u podgatunku occidentalis. Między podgatunkami występuje znaczna zmienność przejściowa.

O formigueiro-de-dorso-castanho (Poliocrania exsul) é um passeriforme da subfamília Thamnophilinae, da família Thamnophilidae, os "formigueiros típicos". Encontra-se na Colômbia, Costa Rica, Equador, Honduras, Nicarágua e Panamá. O formigueiro-de-dorso-castanho mede entre 14 e 15 centímetros de comprimento e pesa cerca de 29 gramas. Ambos os sexos de todas as subespécies possuem uma mancha de pele nua azul-pálida à volta de cada olho. Os machos adultos da subespécie nominal P. e. exsul têm a cabeça e o pescoço preto-ardósia. As suas partes superiores são de um castanho profundo. As asas e a cauda são também castanho-profundo com algumas marcas pretas e brancas nas coberturas alares. A garganta, o peito e o ventre são preto-ardósia, enquanto os flancos, a zona anal e as coberturas infracaudais são castanhos. As fêmeas adultas têm a cabeça e o pescoço de um preto mais baço do que os machos; as suas partes superiores são, de resto, idênticas às do macho. O queixo e a garganta são de um preto-ardósia mais baço do que no macho e o resto das partes inferiores é castanho. Ambos os sexos possuem uma íris castanho-avermelhada, um bico preto e pernas e pés que variam do corno escuro ao preto. Os machos da subespécie P. e. occidentalis são, no geral, mais pálidos do que a forma nominal, mas de resto semelhantes. As fêmeas têm partes superiores semelhantes à forma nominal, mas com a garganta e a parte superior do peito de um castanho-fulvo brilhante ou castanho-ruivo, a parte inferior do peito e o ventre de um ruivo-fulvo, e os flancos, a zona anal e as coberturas infracaudais de um castanho-fulvo. Os machos da subespécie P. e. maculifer assemelham-se aos machos nominais, com o acréscimo de pontas brancas nas coberturas alares. As fêmeas também se assemelham à forma nominal, exceto pelas partes inferiores castanho-ruivas. Os machos de P. e. cassini são semelhantes, mas mais pálidos do que a forma nominal e possuem largas pontas brancas nas coberturas alares. As fêmeas têm o peito cor de camurça e o resto das partes inferiores de um laranja-canela. Os machos de P. e. niglarus têm as partes superiores ligeiramente mais claras do que a forma nominal. As fêmeas têm partes inferiores mais vivas do que a forma nominal, mas mais escuras do que as da subespécie occidentalis. Existe uma considerável intergradação entre as subespécies.

Коричневоспинная муравьеловка (Poliocrania exsul) — певчая птица из подсемейства Thamnophilinae семейства Thamnophilidae («типичные муравьеловки»). Обитает в Колумбии, Коста-Рике, Эквадоре, Гондурасе, Никарагуа и Панаме. Коричневоспинная муравьеловка достигает 14–15 см в длину и весит около 29 г. У обоих полов всех подвидов вокруг глаз имеется участок голой бледно-голубой кожи. Взрослые самцы номинативного подвида P. e. exsul имеют грифельно-черную голову и шею. Верхняя часть тела глубокого каштанового цвета. Крылья и хвост также глубокого каштанового цвета с черными и белыми отметинами на кроющих перьях крыла. Горло, грудь и брюшко грифельно-черные, а бока, анальная область и подхвостье коричневые. У взрослых самок голова и шея черные, но более тусклые, чем у самцов; в остальном верхняя часть тела такая же, как у самца. Подбородок и горло более тусклого грифельно-черного цвета, чем у самца, а остальная часть нижней стороны тела коричневая. У обоих полов красновато-коричневая радужка, черный клюв, а также темно-роговые или черноватые ноги и ступни. Самцы подвида P. e. occidentalis в целом бледнее номинативного, но в остальном похожи. У самок верхняя часть тела такая же, как у номинативного подвида, но горло и верхняя часть груди ярко-рыже-каштановые, нижняя часть груди и брюшко рыжевато-бурые, а бока, анальная область и подхвостье рыжевато-коричневые. Самцы подвида P. e. maculifer похожи на номинативных самцов, но имеют белые кончики на кроющих перьях крыла. Самки также напоминают номинативный подвид, за исключением рыже-каштановой нижней части тела. Самцы P. e. cassini похожи на номинативный подвид, но бледнее и имеют широкие белые кончики на кроющих перьях крыла. У самок грудь палевая, а остальная нижняя часть тела корично-оранжевая. Самцы P. e. niglarus имеют немного более светлую верхнюю часть тела, чем номинативный подвид. У самок нижняя часть тела ярче, чем у номинативного подвида, но темнее, чем у occidentalis. Между подвидами существует значительная степень интерградации.

Brunryggig myrfågel (Poliocrania exsul) är en fågel i familjen myrfåglar inom ordningen tättingar.