Potápka novozélandská (Poliocephalus rufopectus) je druh vodního ptáka z čeledi potápkovitých, který se endemitně vyskytuje na Novém Zélandu. Původně byl rozšířen po Jižním i Severním ostrově, avšak potápky z Jižního ostrova vymizely v průběhu 40. let 20. století. Důvody nejsou zcela zřejmé, patrně hrál svou roli úbytek vhodných stanovišť i tlak ze strany predátorů zanesených na Nový Zéland člověkem jako jsou lasice nebo krysy. Celková populace kachen se odhaduje na 1900–2000 jedinců (včetně nedospělých potápek). Vzhledem k nejasnému populačnímu trendu a pokračujícímu ohrožení ze strany nepůvodních savců i narůstajícími rušícími aktivitami lidí na jezerech je druh na pokraji ohrožení. Jedná se o poměrně nenápadnou malou potápku s tmavým opeřením na horní straně těla, spodní strana těla je světlejší. Ve svatebním šatu se potápkám barví přední strana krku a hruď do načervenalých barev. Výrazné jsou žluté duhovky. Velké nohy potápkám pomáhají v obratném pohybu pod vodou, kde hledají potravu v podobě vodních bezobratlých živočichů. Občas uloví i raka nebo malou rybku. Kladení vajec probíhá od června do března, nejčastěji od září do prosince, v oblasti termálních pramenů Rotoruy klidně i po celý rok. Samice snáší nejčastěji 2, občas 3 vejce. Inkubují samec i samice po dobu 22–23 dní. Vodivá, prekociální mláďata opouští hnízdo bezprostředně po vyklubání. Rodiče jim pomáhají shánět potravu, k osamostatnění mláďat dochází po cca 10 týdnech. Habitat druhu tvoří mělká, krytá sladkovodní jezera a přehrady, v zimě se potápky stahují i do větších, méně krytých jezer.

Der Maoritaucher (Maori weweia; Poliocephalus rufopectus) ist eine Art der Lappentaucher die endemisch in Neuseeland vorkommt. Der Maoritaucher ist in seiner Statur ein typischer Taucher. Das Gefieder ist dunkelbraun, der kleine Kopf trägt zarte silberne Federn. Der Schnabel ist schwarz und spitz und die Augen sind gelb. Er erreicht Größen um 29 cm und ein Gewicht von ca. 250 g. Außerhalb der Brutzeit ist das Gefieder heller und die Weibchen sind im Allgemeinen etwas heller, kleiner und haben einen etwas kürzeren Schnabel als die Männchen. Der Maoritaucher bewohnt hauptsächlich flache Süßwasserseen, Teiche und geschützte Buchten. Das Hauptverbreitungsgebiet ist North Island, wo er an den Seen der Westküste von North Cape bis Pukekohe und vom Südlichen Taranaki bis Paraparaumu vorkommt, sowie auf Teichen des Volcanic Plateau, Gisborne, Hawke Bay und Wairarapa. Die Art war früher auch in den Tieflandseen von South Island verbreitet, verschwand aber aus unbekannten Gründen sehr rasch im 19. Jahrhundert. Die letzte regulär verzeichnete Brut in South Island erfolgte 1941. 2012 brütete wieder ein Paar in der Nähe von Takaka. Die Süßwasser-Tauchvögel fliegen gewöhnlich nur nachts, während sie den Tag im Wasser verbringen. Bei Gefahr tauchen sie unter oder schwimmen davon. Im Herbst und Winter bilden sie kleine Gruppen. In der Brutzeit sind sie gewöhnlich nur paarweise anzutreffen. Sie verteidigen aggressiv ihre Reviere und nur während der Brutzeit oder im Fall von Gefahr geben sie leise Laute von sich.

El zampullín maorí (Poliocephalus rufopectus) es una especie de ave Podicipediformes de la familia Podicipedidae endémico de Nueva Zelanda. En la actualidad se encuentra en la mayor parte de la isla Norte distribuido por la costa occidental, en lagos costeros, desde cabo Norte a Pukekohe, y desde el sur de Taranaki hasta Paraparaumu, además de en lagos y pantanos de la meseta central, Hawke's Bay y Wairarapa. Esta especie en el pasado estaba presente también en los lagos de las regiones bajas de la isla Sur, pero por razones desconocidas empezó a desaparecer rápidamente en el siglo XIX, datando sus últimos registros de reproducción verificados en la zona de 1941. Se alimenta principalmente de insectos acuáticos y sus larvas, además de pequeños moluscos como los caracoles de agua dulce. A veces atrapan presas mayores como peces y cangrejos de río.

Uudenseelanninuikku (Poliocephalus rufopectus) on uikkuihin kuuluva lintulaji. Se kuuluu Uuden-Seelannin endeemiseen lintulajistoon ja luokitellaan uhanalaisuudeltaan silmälläpidettäväksi. Uudenseelanninuikku on pienehkö uikku ja voi saavuttaa noin 29 cm:n pituuden. Yleisväritykseltään laji on tumma ja ruumiinrakenteeltaan pyöreähkö. Linnun pää on pieni ja lähes musta. Päässä on ohuita hopeanharmaita raitoja ja silmät ovat väriltään keltaiset. Uudenseelanninuikun posket, kaula ja niska ovat väriltään kastanjanruskeat ja selkä ja siivet ovat tumman punaruskeat. Pyrstön kärki on valkoinen. Pesimäajan ulkopuolella lintujen väritys on vaaleampi. Uudenseelanninuikun nokka on lyhyt ja väriltään harmaa. Uudenseelanninuikkua tavataan nykyään vain Uuden-Seelannin Pohjoissaarelta ja se on pesivänä hävinnyt Eteläsaarelta. Lajin elinympäristöä ovat pienet suojaiset ja makeavetiset lammet ja dyynijärvet. Se voi elää myös ihmisten rakentamissa ympäristöissä kuten patoaltaissa. Pääosan uudenseelanninuikun ravinnosta muodostavat vesihyönteiset ja niiden toukat, mutta se voi syödä myös äyriäisiä ja pieniä kaloja. Linnun pesimäkausi kestää tammikuusta maaliskuulle ja laji rakentaa kelluvan pesänsä ruovikon joukkoon. Uudenseelanninuikkukannan kooksi arvioidaan 2 900–4 000 sukukypsää yksilöä. Uhkia kannalle ovat sen tärkeiden elinympäristöjen dyynijärvien kuivaus tai umpeenkasvu. Uudenseelanninuikun pesintää häiritsee runsas veneily pesimäaikana ja erityisesti poikaset ovat alttiita rottien ja näätien saalistukselle.

Le Grèbe de Nouvelle-Zélande (Poliocephalus rufopectus) est une espèce d'oiseaux de la famille des Podicipedidae, endémique de la Nouvelle-Zélande. Le Grèbe de Nouvelle-Zélande est présent dans une grande partie de l'île du Nord. Il n'était plus présent sur l'île du Sud mais il semble être de retour dans le nord de l'île.

Lo svasso della Nuova Zelanda (Poliocephalus rufopectus (Jardine & Selby, 1827)) è un uccello della famiglia Podicipedidae. Questo podicipedide è lungo 28–30 cm, per un peso di 232–271 g. Si nutre in prevalenza di piccoli invertebrati acquatici, come adulti e larve di insetti, crostacei d'acqua dolce (Parastacidae), molluschi e sanguisughe. Questa specie è un endemismo della Nuova Zelanda. Un tempo diffusa in tutto l'arcipelago, il suo areale è attualmente ristretto all'Isola del Nord, con una distribuzione ampia ma frammentata. Vi sono recenti segnalazioni di una coppia nidificante nei pressi di Takaka, nell'Isola del Sud, evento che non si verificava dal 1941.

De Nieuw-Zeelandse fuut (Poliocephalus rufopectus) is een vogelsoort uit de familie van de futen en komt voor op Nieuw-Zeeland. Het is een klein soort fuut die endemisch is in Nieuw-Zeeland.

Perkoz maoryski (Poliocephalus rufopectus) – gatunek średniej wielkości ptaka z rodziny perkozów (Podicipedidae), zamieszkujący Wyspę Północną Nowej Zelandii. Niezagrożony wyginięciem. Taksonomia Takson ten opisał George Robert Gray w 1843 roku. Nie wyróżnia się podgatunków. Występowanie Pierwotnie gatunek ten zamieszkiwał cały obszar Nowej Zelandii. W połowie XIX wieku zaczął zanikać na Wyspie Południowej i do końca wieku był już na granicy wymarcia. Ostatni lęg na tych terenach zaobserwowano w roku 1941. Od końca lat 80. XX wieku ptaki te znów sporadycznie zalatują na tę wyspę, a w 2012 roku stwierdzono pojedynczy lęg. Na Wyspie Północnej perkoz maoryski jest nadal dość szeroko rozpowszechniony, szczególnie na płaskowyżu wulkanicznym. Występuje od poziomu morza do 740 m n.p.m. Spotykany jest na piaszczystodennych jeziorach, lagunach, gospodarskich zaporach wodnych oraz na wewnątrzlądowych jeziorach porośniętych bogatą roślinnością. Morfologia Długość ciała 28–30 cm; masa ciała 232–271 g. Obie płcie są do siebie podobne, choć samce są nieco większe i mają dłuższe dzioby. Rozród W gniazdach znajdują się dwa lub trzy jaja. Inkubacja trwa 22–23 dni i zajmują się nią oboje rodzice. Okres lęgowy trwa dość długo i zależy od warunków środowiskowych. Na północy kraju zazwyczaj odbywa więcej niż jeden lęg rocznie. Ogólnie gatunek posiada wysoki potencjał rozrodczy, aczkolwiek przeżywalność młodych sięga jedynie 20 procent. Pożywienie Żywi się głównie owadami wodnymi i ich larwami, wyławia je z wody lub łapie z powietrza; ponadto nurkuje w poszukiwaniu małych ryb i skorupiaków, pozostając pod wodą do 30 sekund. Status Międzynarodowa Unia Ochrony Przyrody (IUCN) od 2022 roku uznaje perkoza maoryskiego za gatunek najmniejszej troski (LC – Near Threatened) od 2022 roku; wcześniej, od 2015 roku klasyfikowano go jako gatunek bliski zagrożenia (NT – Near Threatened), od 2000 jako gatunek narażony (VU – Vulnerable), od 1994 jako gatunek zagrożony (EN – Endangered), a od 1988 jako gatunek niższego ryzyka/najmniejszej troski (LR/LC – Lower Risk/Least Concern). Całkowitą liczebność populacji ocenia się obecnie na 1000–5000 dorosłych osobników. Obecny trend liczebności populacji ocenia się jako rosnący.

O mergulhão-maori (Poliocephalus rufopectus) é uma ave da família Podicipedidae.

Новозеландская поганка (лат. Poliocephalus rufopectus) — вид птиц из семейства поганковых (Podicipedidae), эндемик Новой Зеландии. Первоначально вид был распространён по всей территории Новой Зеландии, однако в середине XIX века на Южном острове популяция стала сокращаться. На Северном острове популяция считается стабильной. Питаются преимущественно насекомыми и их личинками, а также мелкими моллюсками, например улитками.

Maoridopping (Poliocephalus rufopectus) är en fågel i familjen doppingar som förekommer i Nya Zeeland. Arten är fåtalig och anses därför vara utrotningshotad, av IUCN placerad i kategorin sårbar, men populationen minskar inte längre i antal.