القرقف الجرجاني (باللاتينية: Poecile hyrcanus) هو طائر جاثم ينتمي لفصيلة القرقفيات. وفي بعض الأحيان يُجمع بينه وبين القرقف الحزين. ويتكاثر في الغابات المتساقطة في شمال إيران، ويمتد فقط إلى أذربيجان. ولدى القرقف الجرجاني الذي يبلغ طوله 12.5 قلنسوة وصدر بلون بني غامق، ولون بني واضح في الأجزاء العلوية، والتي يكون لونها وردي-برتقالي في الصغر وتصبح باهتة ورمادية أكثر كلما كبر الريش، كلا الجنسان متشابهان، ولكن الصغار تكون باهتة بعض الشيء.

Sýkora hyrkánská (Poecile hyrcanus) je pěvec z čeledi sýkorovitých. Hnízdí v listnatých horských lesích, přičemž hlavní populace je soustředěna v hyrkánských lesích v Íránu a zasahuje až do Ázerbájdžánu. Je považována za jednu ze sýkor s nejvíce omezeným areálem výskytu. Sýkora hyrkánská měří 12,5 cm a má tmavě hnědou čepičku a náprsenku, sytě hnědý hřbet a spodinu, které jsou v čerstvém šatu narůžověle béžové, ale s opotřebením peří blednou a šednou. Pohlaví jsou si podobná, mladí jedinci jsou poněkud matnější. Nejčastějším voláním tohoto obecně tichého ptáka je tenké „zsit“, ale vydává i nosové dvojslabičné „chev chev“. Obě pohlaví si hloubí hnízdní dutinu v živém nebo trouchnivém stromě. Většina zkoumaných hnízd tvoří misky z plstěného materiálu, jako je srst, vlasy a dřevěné štěpky, někdy se používá i peří. Počet vajec se pohybuje od pěti do sedmi, jsou bílá s jemnými načervenalými skvrnkami. Živí se housenkami, hmyzem a semeny, podobně jako ostatní sýkory. Molekulárně fylogenetické studie ukázaly, že sýkora hyrkánská je sesterským druhem sýkory lužní (Poecile montanus).

Die Elbursmeise (Poecile hyrcanus), früher auch Irantrauermeise oder Bergmeise genannt, ist eine Singvogelart aus der Familie der Meisen (Paridae). Ihr deutscher Trivialname ist an das Elburs-Gebirge im Norden des Irans und ihr Artname an die Hyrkanischen Wälder angelehnt.

El carbonero iraní (Poecile hyrcanus)​ es una especie de ave paseriforme de la familia Paridae endémica de las montañas al sur del Caspio. Anteriormente se lo consideraba conespecífico del carbonero montano y el carbonero palustre.

La Mésange d'Iran (Poecile hyrcanus) est une espèce d'oiseaux de la famille des Paridae.

La cincia del Caspio (Poecile hyrcanus) è un uccello passeriforme della famiglia dei Paridi. Nidifica nelle foreste montane decidue, con la popolazione principale concentrata nelle foreste ircane dell'Iran, estendendosi fino all'Azerbaigian. È considerata una delle specie di cince con l'areale più ristretto. Lunga 12,5 cm, la cincia del Caspio presenta una calotta e una bavetta marrone scuro, parti superiori e inferiori di un marrone intenso che appaiono rosate-beige quando il piumaggio è fresco, ma che diventano più pallide e grigie con l'usura. I sessi sono simili, ma i giovani sono leggermente più opachi. Il richiamo più comune di questo uccello generalmente silenzioso è un sottile "zsit", ma emette anche una doppia nota nasale, "chev chev". Entrambi i sessi scavano il nido in alberi vivi o marci. La maggior parte dei nidi esaminati sono coppe di materiale feltroso, come pelliccia, peli e trucioli di legno, ma a volte vengono utilizzate piume. Il numero di uova varia da cinque a sette, bianche con deboli macchie o chiazze rossastre. Si nutre di bruchi, insetti e semi, proprio come le altre cince. Studi di filogenesi molecolare hanno dimostrato che la cincia del Caspio è sorella della cincia bigia (Poecile montanus).

De Iraanse rouwmees (Poecile hyrcanus; synoniem: Parus hyrcanus) is een zangvogel uit de familie Paridae (mezen).

O chapim-do-cáspio (Poecile hyrcanus) é uma ave passeriforme da família dos chapins. Nidifica em florestas montanhosas decíduas, com a sua população principal concentrada nas florestas hircanianas do Irã, estendendo-se até ao Azerbaijão. É considerada uma das espécies de chapins com a distribuição mais restrita. Com 12,5 cm de comprimento, o chapim-do-cáspio possui uma coroa e um babador castanho-escuros, partes superiores e inferiores de um castanho rico que são bege-rosadas quando frescas, mas que se tornam mais pálidas e cinzentas à medida que as penas envelhecem. Os sexos são semelhantes, mas os juvenis são um pouco mais baços. O chamamento mais comum desta ave geralmente silenciosa é um "zsit" fino, mas também emite uma nota dupla nasal, "chev chev". Ambos os sexos escavam o ninho em árvores vivas ou podres. A maioria dos ninhos examinados são taças de material feltrado, como pelo, cabelo e aparas de madeira, mas penas são por vezes utilizadas. O número de ovos varia de cinco a sete, brancos com manchas ou borrões avermelhados. Alimenta-se de lagartas, insetos e sementes, tal como outros chapins. Estudos filogenéticos moleculares mostraram que o chapim-do-cáspio é irmão do chapim-palustre (Poecile montanus).

Гирканская гаичка (лат. Poecile hyrcanus) — небольшая птица из семейства синицевых.

Hyrkanmes (Poecile hyrcanus) är en fågel i familjen mesar inom ordningen tättingar. Den förekommer endast i berglövskogar i norra Iran och närliggande Azerbajdzjan. Fram tills nyligen behandlades den som underart till balkanmesen, men urskiljer sig både genom utseenden, läten och genetiskt, där den snarare är närmare släkt med exempelvis talltita och entita.