Kulík šedý (Pluvianellus socialis) je vzácný druh dlouhokřídlého ptáka, který se vyskytuje pouze na jižním cípu Jižní Ameriky. Tento druh utváří samostatnou čeleď Pluvianellidae. Tělo kulíka měří kolem 20 cm. Samci váží 79–102 g, samice 71–88 g. Hlava, krk, horní část hrudi a svrchní část těla jako je horní strana křídel a hřbet jsou popelavě až nahnědle šedé. Při roztáhnutí křídel je patrný bílý pruh při konci letek a černý pruh při náběžné hraně ručních letek. Tváře, hrdlo a čelo jsou bílé. Od očí ke kořenu zobáku se táhnou černé proužky. Spodina těla je bílá. Zobák je černý s malou růžovou skvrnou u kořene. Duhovky jsou černé, krátké nohy růžové. Hnízdí v otevřených oblastech stepního typu, nejčastěji na březích sladkovodních a brakických jezer patagonských výšin do 1200 m n. m., na zimu se stahuje k oceánskému pobřeží do wattových oblastí u ústí řek, lagun a zátok. Živí se hmyzem, larvami a dalšími bezobratlými živočichy, které hledá rozhrabáváním malých kamínků pomocí nohou. Občas hrabe i docela hluboko, což je na dlouhokřídlého ptáka nezvyklé. Hnízdo představuje důlek na zemi v těsné blízkosti vody. Samice klade typicky 2 vejce. Byly zaznamenány i snůšky se 4 vejci, které však byly patrně vytvořeny dvěma samicemi. Inkubují oba partneři a i následná rodičovská péče je sdílená. Ptáčata se klubou asynchronně (v rozdílný čas) a později narozené mládě typicky trpí hladem. Ptáčata zůstávají v těsné blízkosti hnízda po několik týdnů, k prvnímu letu dochází ve věku kolem 28–30 dní. Rodiče nicméně ptáčata krmí až do věku 40 dní. Ke krmení často dochází pomocí regurgitace, což je v rámci bahňáků zcela jedinečné.

Der 20 Zentimeter große Magellanregenpfeifer (Pluvianellus socialis) ist die einzige Art aus der monotypischen Familie der Magellanregenpfeifer (Pluvianellidae) innerhalb der Ordnung der Regenpfeiferartigen (Charadriiformes) und kommt nur im südlichen Südamerika vor. Molekulargenetische Untersuchungen haben gezeigt, dass die Art eng mit den Scheidenschnäbeln verwandt ist.

El pluvial magallánico, chorlito de Magallanes, chorlito ceniciento o chorlo de Magallanes (Pluvianellus socialis) es una especie de ave Charadriiforme de la familia Pluvianellidae propio del extremo sur de Sudamérica; es único de su género y raro dentro del suborden Charadrii. Es una especie no migratoria, aunque algunos individuos se mueven algo más al norte en el sur de Argentina durante el invierno.

Hopeakurmitsa (Pluvianellus socialis) on eteläamerikkalainen rantalintulaji, joka elää aivan mantereen eteläkärjessä Argentiinassa ja Chilessä. Se talvehtii Argentiinan Valdésin niemimaalla. Lajin holotyypin kuvaili George Robert Gray Magalhãesinsalmesta vuonna 1846. Hopeakurmitsan sukulaisuussuhteista muihin lintuihin ei olla yksimielisiä. Toisinaan se luokitellaan omaan Pluvianellidae-heimoonsa, joskus taas tuppinokkien (Chionidae) heimoon. BirdLife Suomen hyväksymässä luokituksessa laji on sijoitettu tuppinokkiin.

La Pluvianelle magellanique (Pluvianellus socialis) est une espèce d'oiseaux présente uniquement à l'extrême-sud de l'Amérique du Sud. C'est un oiseau gris et blanc, aux pattes courtes, avec un bec fort qui lui permet de retourner les pierres pour se nourrir. Elle vit sur les berges de lacs et de mares, jusqu'à 1 200 m d'altitude. Ses moeurs hivernales sont mal connues, mais on peut voir des petits groupes chercher leur nourriture, principalement des arthropodes et des larves. Son aire de répartition est limitée : elle ne se reproduit qu'en Terre de Feu et autour du détroit de Magellan, à l'extrême-sud du Chili et de l'Argentine. En hiver, certains individus migrent vers les côtes atlantiques, jusqu'au centre de l'Argentine, et exceptionnellement en Uruguay et dans les îles Malouines. Discrète et peu commune, la Pluvianelle magellanique ne compte qu'environ 330 individus matures. Elle est considérée comme une espèce vulnérable et est susceptible d'être impactée par le pâturage dans son aire de reproduction, les dérangements humains, le changement climatique, ou encore les marées noires et les décharges. Anciennement classée parmi les Charadriidae, la Pluvianelle magellanique est génétiquement plus proche des Chionidae. Elle est la seule espèce du genre Pluvianellus et de la famille Pluvianellidae.

Il piviere di Magellano (Pluvianellus socialis Gray, 1846) è un uccello caradriiforme unico rappresentante del genere Pluvianellus e della famiglia Pluvianellidae. Questo uccello è endemico dell'estremo sud di Cile e Argentina. Parte della popolazione migra a nord per l'inverno, raggiungendo la Penisola di Valdés nella Provincia di Chubut e più raramente la Provincia di Buenos Aires. Presenza accidentale sulle Isole Falkland.

マゼランチドリ（マゼラン千鳥、Magellanic Plover、Pluvianellus socialis）は、鳥類チドリ目マゼランチドリ科 Pluvianellidae の唯一の属マゼランチドリ属 Pluvianellus の唯一の種である。

마젤란물떼새 (Pluvianellus socialis)는 남아메리카 남단에서만 발견되는 희귀하고 독특한 섭금류 조류의 일종이다. 다른 물떼새들처럼 오랫동안 물떼새과로 분류해왔지만, 독특한 습성때문에 다른 종류로 분류하고 있으며, 이는 분자생물학 연구로 통해 확인되고 있다. 실제로는 독특한 남극대륙 조류인 깍지부리물떼새류와 가장 밀접한 관계가 있는 것으로 추정하고 있다. 마젤란물떼새과(Pluvianellidae)의 유일종이다.

De Magelhaenplevier (Pluvianellus socialis) is een steltloperachtige uit de familie van de Magelhaenplevieren (Pluvianellidae). Het is een bijzondere en ook zeldzame steltloper die voorkomt in het uiterste zuiden van Zuid-Amerika.

Magelanówka (Pluvianellus socialis) – gatunek ptaka, jedyny przedstawiciel podrodziny magelanówek (Pluvianellinae) w rodzinie pochwodziobów (Chionidae). Zamieszkuje południową część Ameryki Południowej. Nie wyróżnia się podgatunków. Morfologia Długość ciała 19,5–21,5 cm; masa ciała: samce 79–102 g, samice 69,5–87 g. Samice są podobne do samców, ale nieco mniejsze. Zasięg występowania Zamieszkuje południową część Ameryki Południowej – skrajnie południowe Chile, południową Argentynę i sporadycznie Falklandy. Zimuje bardziej na północ aż po Półwysep Valdés w środkowo-wschodniej Argentynie, czasem osiągając prowincję Buenos Aires. Ekologia i zachowanie Żywi się drobnymi stawonogami, w tym krewetkami czy zmieraczkowatymi. Żeruje na ziemi, wydziobując pokarm spomiędzy kamyków i piasku. Gniazduje u wybrzeży płytkich wód słodkich lub słonawych. Samica znosi dwa duże jaja, wysiadywane przez oboje rodziców. Karmią młode częściowo nadtrawionym pokarmem. Status IUCN od 2023 roku uznaje magelanówkę za gatunek narażony na wyginięcie (VU, Vulnerable). Wcześniej, od 1988 roku miała status gatunku bliskiego zagrożenia (NT, Near Threatened). Liczebność światowej populacji szacuje się na 250–999 dorosłych osobników. BirdLife International uznaje globalny trend liczebności populacji za stabilny ze względu na brak istotnych zagrożeń i dowodów na spadki liczebności.

O batuíra-de-magalhães (Pluvianellus socialis) é uma ave limícola rara endémica do extremo sul da América do Sul.

Магелла́нова ржа́нка (лат. Pluvianellus socialis) — птица отряда ржанкообразных, единственный вид рода магеллановых ржанок (Pluvianellus), который выделяют в одноимённое семейство (Pluvianellidae), хотя раньше относили к семейству белых ржанок. Распространена в Южной Америке: на крайнем юге Чили и Аргентины, часть популяции зимует севернее — до полуострова Вальдес, в центральной Аргентине, а иногда даже в провинции Буэнос-Айрес.

Magellanpipare (Pluvianellus socialis) är en sällsynt och unik vadare som förekommer i södra Sydamerika.

短腿鸻（台湾作麥哲倫鴴，学名：Pluvianellus socialis），是鸻形目短腿鸻科的唯一一种。 短腿鸻体重约84.11克，翼长约135.7毫米，嘴峰长约17.3毫米，喙宽度约3毫米，喙厚度约3.4毫米，跗蹠长约19.8毫米，尾长约58.4毫米。短腿鸻是部分迁徙的鸟类，其栖息在开放的海滩、河口等沿海水域，食性为肉食性，主要食物来源是水生动物。 短腿鸻分布于阿根廷和智利南部的湖泊和池塘。该物种是单型物种，没有亚种分化。