The band-tailed manakin (Pipra fasciicauda) is a species of bird in the family Pipridae. It is a small, frugivorous passerine found in humid montane and lowland tropical forests throughout Argentina, Bolivia, Brazil, Paraguay, and Peru.
== Taxonomy and systematics == The band-tailed manakin has these five subspecies:
P. f. calamae Hellmayr, 1910 P. f. saturata Zimmer, JT, 1936 P. f. purusiana Snethlage, E, 1907 P. f. fasciicauda Hellmayr, 1906 P. f. scarlatina Hellmayr, 1915 The band-tailed manakin forms a superspecies with its two congeners, the wire-tailed manakin (P. filicauda) and crimson-hooded manakin (P. aureola). The species was described to science by Carl Eduard Hellmayr in 1906. Its average generation length is approximately 3.73 years.
== Description == The band-tailed manakin is 10 to 11 cm (3.9 to 4.3 in) long and weighs 11.5 to 19 g (0.41 to 0.67 oz). The species is sexually dimorphic. Adult males of the nominate subspecies P. f. fasciicauda have a yellow face and throat; the rest of their head, nape, and upper mantle are red. The rest of their upperparts, wings, and tail are mostly black. They have a white base to the tail and a white patch on the inner webs of the flight feathers that shows as a stripe in flight. The red of the nape extends onto the breast with some yellow mixed in and the rest of their underparts are light creamy yellow. They have a white or whitish iris. Adult females have a mostly dull olive-green head, upperparts, wings, and tail. Their face and breast have a yellow tinge; their lower breast and belly are grayish that is lightest on the belly. They have a pale gray or magenta to whitish iris. Both sexes have a blackish bill with some pale gray on the mandible, dull reddish legs, and sooty gray feet. Immature males have a brown or gray iris but otherwise resemble adult females. The other subspecies differ little from the nominate. P. f. calamae has slightly more red on its breast, P. f. scarlatina even more and deeper red, and P. f. saturata a nearly entirely red breast and upper belly. The formative plumage is olive-green overall, with distinct molt limits in the greater coverts. Juvenile feathers are a dull green with some yellow wash. New, larger coverts are a brighter green shade, with denser barbules that protrude 2-3 mm past the old feathers. The iris color ranges from pinkish to white, and the upper mandible of the bill appears gray with a pale base, while the lower mandible of the bill mainly consists of a pale shade.
Translated Descriptions (10)
cs
Pipulka páskoocasá (Pipra fasciicauda) je druh ptáka z čeledi pipulkovitých (Pipridae). Je to malý, plodožravý pěvec vyskytující se ve vlhkých horských i nížinných tropických lesích v Argentině, Bolívii, Brazílii, Paraguayi a Peru. Druh zahrnuje pět poddruhů: P. f. calamae, P. f. saturata, P. f. purusiana, P. f. fasciicauda a P. f. scarlatina. Tvoří superspecies s pipulkou drátocasou (P. filicauda) a pipulkou červenohlavou (P. aureola). Druh byl vědecky popsán Carlem Eduardem Hellmayrem v roce 1906 a průměrná délka generace je přibližně 3,73 let. Pipulka páskoocasá měří 10 až 11 cm a váží 11,5 až 19 g. Druh vykazuje pohlavní dimorfismus. Samci nominátního poddruhu mají žlutý obličej a hrdlo; zbytek hlavy, šíje a horní části zad jsou červené. Zbytek svrchních partií, křídla a ocas jsou převážně černé, s bílou bází ocasu a bílou skvrnou na vnitřních praporech letek, která za letu vytváří pruh. Červená barva šíje přechází na hruď s příměsí žluté a zbytek spodních partií je světle krémově žlutý. Mají bílou nebo bělavou duhovku. Samice mají převážně matně olivově zelenou hlavu, svrchní partie, křídla a ocas. Obličej a hruď mají žlutý nádech; spodní část hrudi a břicho jsou našedlé, přičemž nejbledší jsou na břiše. Mají bledě šedou až bělavou duhovku. Obě pohlaví mají černý zobák, matně načervenalé nohy a sazově šedé prsty. Nedospělí samci mají hnědou nebo šedou duhovku, jinak se podobají samicím.
de
Der Bindenpipra (Pipra fasciicauda) ist eine Vogelart aus der Familie der Schnurvögel (Pipridae). Es handelt sich um einen kleinen, fruchtfressenden Singvogel, der in feuchten Berg- und Tieflandwäldern in Argentinien, Bolivien, Brasilien, Paraguay und Peru vorkommt. Die Art umfasst fünf Unterarten: P. f. calamae, P. f. saturata, P. f. purusiana, P. f. fasciicauda und P. f. scarlatina. Sie bildet eine Superspezies mit dem Goldkopf-Schnurvogel (P. filicauda) und dem Scharlachkopf-Schnurvogel (P. aureola). Die Art wurde 1906 von Carl Eduard Hellmayr wissenschaftlich beschrieben und hat eine durchschnittliche Generationsdauer von etwa 3,73 Jahren. Der Bindenpipra ist 10 bis 11 cm lang und wiegt 11,5 bis 19 g. Die Art zeigt einen ausgeprägten Geschlechtsdimorphismus. Männchen der Nominatform haben ein gelbes Gesicht und eine gelbe Kehle, während der Rest des Kopfes, der Nacken und der obere Mantel rot gefärbt sind. Die übrige Oberseite, die Flügel und der Schwanz sind überwiegend schwarz, mit einer weißen Schwanzbasis und einem weißen Fleck auf den inneren Fahnen der Schwungfedern, der im Flug als Streifen sichtbar wird. Das Rot des Nackens erstreckt sich mit gelben Beimischungen auf die Brust, der Rest der Unterseite ist hell cremefarben. Die Iris ist weißlich. Weibchen sind oberseits stumpf olivgrün, mit einem gelblichen Anflug an Gesicht und Brust sowie einer gräulichen, zum Bauch hin helleren Unterseite. Ihre Iris ist blassgrau bis weißlich. Beide Geschlechter haben einen schwärzlichen Schnabel, rötliche Beine und rußgraue Füße. Jungmännchen ähneln den Weibchen, haben jedoch eine braune oder graue Iris.
es
wikipedia
El saltarín naranja (Pipra fasciicauda), también denominado bailarín naranja (en Argentina y Paraguay), saltarín de cola bandeada (en Perú) o saltarín anaranjado, es una especie de ave paseriforme de la familia Pipridae perteneciente al género Pipra. Es nativa de América del Sur.
fi
wikipedia
Juovapyrstötanssija (Pipra fasciicauda) on tanssijoihin kuuluva lintulaji. Lajia tavataan laajalta alueelta Etelä-Amerikasta.
fr
wikipedia
Le Manakin à queue barrée (Pipra fasciicauda) est une espèce d'oiseaux de la famille des Pipridae.
it
Il manachino codafasciata (Pipra fasciicauda) è una specie di uccello della famiglia Pipridae. È un piccolo passeriforme frugivoro che si trova nelle foreste tropicali umide montane e di pianura in Argentina, Bolivia, Brasile, Paraguay e Perù. La specie comprende cinque sottospecie: P. f. calamae, P. f. saturata, P. f. purusiana, P. f. fasciicauda e P. f. scarlatina. Forma una superspecie con il manachino codafilo (P. filicauda) e il manachino testacremisi (P. aureola). La specie è stata descritta scientificamente da Carl Eduard Hellmayr nel 1906 e ha una durata generazionale media di circa 3,73 anni. Il manachino codafasciata misura da 10 a 11 cm e pesa tra 11,5 e 19 g. La specie presenta dimorfismo sessuale. I maschi della sottospecie nominale hanno faccia e gola gialle, mentre il resto del capo, la nuca e il mantello superiore sono rossi. Il resto delle parti superiori, le ali e la coda sono prevalentemente neri, con una base della coda bianca e una macchia bianca sulle vessille interne delle remiganti che appare come una striscia in volo. Il rosso della nuca si estende sul petto con sfumature gialle, mentre il resto delle parti inferiori è giallo crema chiaro. L'iride è biancastra. Le femmine presentano una colorazione olivastra opaca su testa, parti superiori, ali e coda. Faccia e petto hanno una sfumatura gialla, mentre il basso petto e il ventre sono grigiastri, più chiari verso l'addome. L'iride è grigio pallido o biancastra. Entrambi i sessi hanno becco nerastro, zampe rossastre e piedi grigio fuligginoso. I maschi immaturi somigliano alle femmine ma hanno iride bruna o grigia.
nl
wikipedia
De bandstaartmanakin (Pipra fasciicauda) is een zangvogel uit de familie Pipridae (manakins).
pl
wikipedia
Gorzyk ognisty (Pipra fasciicauda) – gatunek małego ptaka z rodziny gorzykowatych (Pipridae). Zasiedla centralną Amerykę Południową. Wyróżnia się 5 podgatunków. Nie jest zagrożony wyginięciem.
Morfologia
Masa ciała 10–20 g; długość ciała 11 cm, w tym dzioba 10–11 mm i ogona 29–32 mm. Samiec posiada czerwony wierzch głowy i pierś, której barwa przechodzi w żółtą na brzuchu. Okolice dzioba i oczu żółte. Tęczówka biała. Skrzydła czarne, tak jak i ogon, przez który biegnie biały pas. Upierzenie samicy oliwkowozielone z żółtymi plamami na gardle i piersi.
Środowisko
Nizinne lasy zalewowe i lasy galeriowe na sawannach.
Podgatunki
Wyróżnia się następujące podgatunki:
P. f. calamae Hellmayr, 1910 – centralno-zachodnia Brazylia
P. f. saturata J. T. Zimmer, 1936 – północne Peru
P. f. purusiana E. Snethlage, 1907 – wschodnie Peru i zachodnia brazylijska Amazonia
P. f. fasciicauda Hellmayr, 1906 – południowo-wschodnie Peru do centralnej Boliwii
P. f. scarlatina Hellmayr, 1915 – centralna i południowa Brazylia, północna Boliwia, południowo-wschodni Paragwaj i skrajnie północno-wschodnia Argentyna
Zachowanie
Samce odbywają zbiorowe toki. Pożywienie stanowią drobne owoce, nasiona i owady łowione zazwyczaj w locie.
Status
IUCN uznaje gorzyka ognistego za gatunek najmniejszej troski (LC, Least Concern) nieprzerwanie od 1988 (stan w 2021). Liczebność populacji nie została oszacowana, ale ptak ten opisywany jest jako dość pospolity. Trend liczebności populacji uznawany jest za spadkowy ze względu na wylesianie Amazonii.
pt
wikipedia
O uirapuru-laranja (Pipra fasciicauda) é uma ave passeriforme da família Pipridae, encontrada no Peru, na Bolívia e no Brasil (especialmente nos estados do Amazonas, Ceará, Minas Gerais e Goiás), o macho apresenta as asas negras, alto da cabeça e peito vermelhos, garganta e barriga amarelos. Também é conhecido pelos nomes de bailarino-escarlate, dançador-laranja e dançarino-de-cauda-cintada. A fêmea apresenta coloração verde-olivácea, lembrando um amarelo mais claro o olho é branco sendo uma das características bem marcante.
sv
wikipedia
Bandstjärtad manakin (Pipra fasciicauda) är en fågel i familjen manakiner inom ordningen tättingar.
