The meowing night frog (Nyctibatrachus poocha) is one of 12 species of frogs in the genus Nyctibatrachus discovered in September 2011. It is found primarily in the Western Ghats, India. The team, composed of researchers from the Bombay Natural History Society, Zoological Survey of India and Vrije Universiteit Brussel, led by herpetologist Sathyabhama Das Biju of the University of Delhi, used morphological traits and molecular markers to identify the 12 new species and three others which were thought to have been extinct. The meowing night frog species name is derived from the Malayalam word for domestic cat- poocha, due to its distinct cat-like call.
According to Biju, the 12 new species, described in Zootaxa journal, were exclusive to the Western Ghats and one of the ancient groups of frogs that coexisted with dinosaurs. "Night frogs (Nyctibatrachus), which were exclusively seen in Western Ghats, have unique breeding behaviour. These frogs successfully complete their breeding without any physical contact between male and female," Biju told the Press Trust of India.
The findings also led to the rediscovery of three frog species which were unseen for over 75 years since their original descriptions by C. R. Narayan Rao in 1920 and 1937, respectively, after scientists "had completely ignored these animals, thinking they were lost." The Nyctibatrachus sanctipalustris (Coorg night frog) was unseen for 91 years and the Kempholey (Nyctibatrachus kempholeyensis) and forest night frogs (Nyctibatrachus sylvaticus) for 75 years.
Translated Descriptions (6)
cs
Mňoukající noční žába (Nyctibatrachus poocha) je jedním z 12 druhů rodu Nyctibatrachus objevených v září 2011, které se vyskytují především v pohoří Západní Ghát v Indii. Výzkumný tým vedený herpetologem Sathyabhama Das Bijuem identifikoval tyto druhy pomocí morfologických znaků a molekulárních markerů. Název je odvozen od malajálamského slova pro domácí kočku kvůli jejímu výraznému kočičímu volání. Podle Bijua jsou tyto druhy, popsané v časopise Zootaxa, výhradně obyvateli Západního Ghátu a patří ke starobylé skupině žab, které koexistovaly s dinosaury. Objev zahrnoval i znovunalezení tří druhů, které byly považovány za ztracené po více než 75 let.
de
Der Miauende Nachtfrosch (Nyctibatrachus poocha) ist eine von 12 Arten der Gattung Nyctibatrachus, die im September 2011 entdeckt wurden. Er ist hauptsächlich in den Westghats in Indien verbreitet. Ein Forscherteam unter der Leitung des Herpetologen Sathyabhama Das Biju identifizierte diese Arten mithilfe morphologischer Merkmale und molekularer Marker. Der Name leitet sich vom Malayalam-Wort für Hauskatze ab, da der Frosch einen markanten, katzenartigen Ruf besitzt. Laut Biju sind diese Arten, die in der Fachzeitschrift Zootaxa beschrieben wurden, exklusiv in den Westghats beheimatet und gehören zu einer uralten Gruppe von Fröschen, die bereits mit Dinosauriern koexistierten. Die Entdeckung umfasste auch die Wiederentdeckung von drei Arten, die seit über 75 Jahren als verschollen galten.
es
wikipedia
Nyctibatrachus poocha es una especie de anfibio anuro de la familia Nyctibatrachidae.
fr
wikipedia
Nyctibatrachus poocha est une espèce d'amphibiens de la famille des Nyctibatrachidae. L'espèce a été découverte en 2011, en Inde.
it
La rana notturna miagolante (Nyctibatrachus poocha) è una delle 12 specie del genere Nyctibatrachus scoperte nel settembre 2011, principalmente nei Ghati occidentali, in India. Un team di ricercatori guidato dall'erpetologo Sathyabhama Das Biju ha utilizzato tratti morfologici e marcatori molecolari per identificare queste specie. Il nome deriva dalla parola malayalam per gatto domestico, a causa del suo richiamo distintivo. Secondo Biju, queste specie, descritte sulla rivista Zootaxa, sono esclusive dei Ghati occidentali e appartengono a un antico gruppo di rane coesistito con i dinosauri. La scoperta ha incluso anche il ritrovamento di tre specie ritenute scomparse da oltre 75 anni.
pt
wikipedia
Nyctibatrachus poocha é uma espécie de anfíbio anuro da família Nyctibatrachidae. Está presente na Índia. A UICN classificou-a como pouco preocupante.
