Papoušek rodrigueský, jiným přepisem papoušek rodriguezský (Necropsittacus rodricanus), je vyhynulý druh papouška z čeledi alexandrovití (Psittaculidae), který byl endemitem ostrova Rodrigues, jenž je součástí Maskarénského souostroví východně od Madagaskaru v Indickém oceánu. Příbuzenské vztahy s ostatními alexandrovitými nejsou zcela jasné, ale je klasifikován jako člen tribu Psittaculini spolu s dalšími maskarénskými papoušky. Papoušek rodrigueský vykazoval jisté podobnosti s mauricijským papouškem širokozobým (Lophopsittacus mauritianus), mohlo tedy hypoteticky jít o blízce příbuzné druhy. Na základě popisů papoušků z ostatních ostrovů Maskarén byly do rodu Necropsittacus řazeny další dva druhy (N. francicus a N. borbonicus), ale platnost těchto taxonů je sporná. V angličtině nese papoušek rodrigueský alternativní obecné jméno „papoušek Leguatův“ („Leguat's parrot“), a to podle Françoise Leguata, vůdce skupiny devíti hugenotských uprchlíků, kteří v letech 1691 až 1693 kolonizovali Rodrigues. Leguatovy záznamy poskytují nejstarší známé informace o fauně ostrova. Papoušek rodrigueský měl zelené opeření, vzhledem k tělu přiměřeně velkou hlavu a zobák, ale dlouhý ocas. Jeho přesná velikost zůstává hádankou, ale na délku mohl měřit asi 50 cm. Byl to největší papoušek ostrova Rodrigues a měl největší hlavu ze všech maskarénských papoušků. Mohl vypadat podobně jako stále žijící druh mada červenoramenný (Tanygnathus megalorynchos). V době, kdy byl objeven, hnízdil na ostrůvcích u jižního pobřeží Rodriguesu, jež byly prosté zavlečených krys. Živil se semeny keře Fernelia buxifolia. Papoušek rodrigueský je znám pouze ze subfosilních kostí a ze zmínek v dobových zprávách. Poslední zmínka o něm pochází z roku 1761, pták pravděpodobně brzy poté vyhynul, možná kvůli kombinaci predace krys, odlesňování a lovu lidmi.

Der Rodrigues-Papagei (Necropsittacus rodericanus, Syn.: Necropsittacus rodricanus) ist eine ausgerottete Art der Altweltpapageien, die auf den Mascareneninseln Mauritius und Rodrigues im Indischen Ozean endemisch war.

El loro de Rodríguez (Necropsittacus rodricanus)​ es una especie extinta de ave psitaciforme de la familia Psittaculidae endémica Rodrigues, una de las islas Mascareñas en el océano Índico, al este de Madagascar. La especie solo se conoce a partir de restos subfósiles y de menciones en relatos contemporáneos. Se mencionó por última vez en 1761 y se cree que se extinguió poco después, tal vez debido a una combinación de depredación por ratas, deforestación y a la caza por humanos.

Rodriguesinisokaija (Necropsittacus rodricanus) on sukupuuttoon kuollut papukaijalintulaji. Se sai suomenkielisen nimensä vasta vuoden 2017 jälkeen. Sen kuvaillaan olleen vihreä, suuri papukaija. Se tunnetaan useiden varhaisten matkailijoiden kertomuksista sekä useista subfossiilisista luista. Laji oli kotoperäinen Rodriguesin saarella Mauritiuksella, mutta on nyt sukupuuttoon kuollut. Lajin taantumasta tiedetään vain vähän. Se mainittiin ensimmäisen kerran vuosina 1725–26 ja kerrottiin olevan harvinainen vuoteen 1761 mennessä. Se havaittiin viimeksi vuonna 1761 ja katosi luultavasti pian sen jälkeen metsien hävityksen, liikapyynnin ja vieraslajien aiheuttaman saalistuksen seurauksena. Lajin elintavoista ei tiedetä juuri mitään, mutta se oli todennäköisesti metsässä asuva laji. Varhaiset havainnot viittaavat siihen, että laji asutti pääasiassa Rodriguesin eteläpuolella sijaitsevaa pientä saarta, jossa se söi pieniä mustia siemeniä ja kävi mantereella lähinnä juomassa.

Necropsittacus rodricanus est une espèce de perroquets autrefois endémique de l'île Rodrigues et aujourd'hui disparue. Son existence est attestée par plusieurs récits de voyageurs et quelques découvertes d'os plus récentes. Alexandre Guy Pingré est le dernier à l'avoir décrit en 1763 en se basant sur des observations faites en 1761. L'oiseau a probablement disparu peu après. On soupçonne le perroquet rouge et vert disparu à La Réunion de ne former qu'une seule espèce avec le perroquet de Rodrigues. L'oiseau de l'île Maurice appelé Necropsittacus francicus étant lui-même soupçonné d'être de la même espèce que le volatile réunionnais, il se pourrait qu'un ensemble d'oiseaux décrits dans les trois îles principales des Mascareignes ne forme finalement qu'un seul taxon.

Il pappagallo di Rodrigues o pappagallo di Leguat (Necropsittacus rodricanus [Milne-Edwards, 1873]) era una specie estinta endemica dell'isola di Rodrigues, nell'arcipelago delle Mascarene. Noto grazie a resti subfossili e a fonti contemporanee, rimane incerto a quale altra specie fosse più prossimo; tuttavia, è inserito nella tribù Psittaculini, come altri pappagalli mascarensi. Presentava varie somiglianze con il pappagallo dal becco largo di Mauritius, cui potrebbe essere stato imparentato. Due ulteriori specie (N. francicus e N. borbonicus) sono state in passato assegnate allo stesso genere, sulla base di descrizioni provenienti da altre isole, ma la loro identificazione e validità sono ancora controverse. Di colore verde, il pappagallo di Rodrigues aveva testa e becco eccezionalmente grandi e una coda lunga. Non conosciamo la sua taglia esatta, ma si stima potesse raggiungere circa 50 cm di lunghezza, risultando così il pappagallo più grande di Rodrigues e quello con la testa più massiccia tra i pappagalli delle Mascarene. Forse il suo aspetto ricordava quello del pappagallo beccogrosso. Al momento della sua scoperta abitava e nidificava sugli isolotti a sud di Rodrigues, dove i ratti introdotti non erano presenti, e si nutriva soprattutto dei semi dell'arbusto Fernelia buxifolia. Fu menzionato per l'ultima volta nel 1761 e, con ogni probabilità, si estinse poco dopo, probabilmente a causa della predazione da parte di animali introdotti, della deforestazione e della caccia umana.

De rodriguespapegaai (Necropsittacus rodricanus) is een recent uitgestorven vogel uit de familie Psittaculidae (papegaaien van de Oude Wereld).

Papuga rodrigueska († Necropsittacus rodricanus) – gatunek wymarłego ptaka z rodziny papug wschodnich (Psittaculidae), endemicznego dla maskareńskiej wyspy Rodrigues. Nie jest jasne, z jakim gatunkiem była najbliżej spokrewniona, ale podobnie jak inne maskareńskie papugi umieszczana jest w plemieniu Psittaculini. Wykazywała podobieństwo do papug maurytyjskich (Lophopsittacus mauritianus) i możliwe, że była z nimi spokrewniona. Bazując na opisach papug z innych wysp Maskarenów, do rodzaju Necropsittacus przyłączano również dwa inne gatunki (N. francicus i N. borbonicus), jednak ich odrębność była kwestionowana. Papuga rodrigueska miała zielone upierzenie, głowa i dziób były stosunkowo duże, zaś ogon długi. Dokładny jej rozmiar jest nieznany. Możliwe, że osiągała około 50 cm długości. Była to największa papuga na wyspie Rodrigues, do tego miała największą głowę spośród wszystkich maskareńskich papug. Możliwe, że przypominała papugę wielkodziobą (Tanygnathus megalorynchos). Przed odkryciem papugi te odwiedzały również wysepki u południowych wybrzeży Rodrigues, które były wolne od szczurów; żywiły się nasionami krzewów Fernelia buxifolia. Gatunek znany jest z subfosylnych szczątków i doniesień z czasów historycznych. Po raz ostatni została wspomniana w 1761 i najprawdopodobniej wymarła niedługo potem, najpewniej wskutek drapieżnictwa ze strony szczurów, wycinki lasów i polowań.

Papagaio-de-rodrigues ou papagaio-da-rodrigues (nome científico: Necropsittacus rodricanus) é uma espécie extinta de papagaio que era endêmica de Rodrigues, uma ilha no Oceano Índico a leste de Madagascar. A ave tinha uma plumagem verde, cabeça e bico grandes, além de uma longa cauda. O comprimento total do animal era de cerca de 50 cm, comparado ao de uma cacatua grande. Especialistas sugerem que pode ter tido uma aparência em vida semelhante a do papagaio Tanygnathus megalorynchos, mas com cabeça e cauda maiores. Não está claro se a espécie evoluiu a partir de ancestrais do sul da Ásia, tal como ocorreu com o dodô, ou da África. Pouco se sabe sobre a espécie em vida. O único relato detalhado afirma que o papagaio se alimentava de sementes do arbusto Fernelia buxifolia, e que construía seus ninhos em ilhotas próximas para evitar os ratos (trazidos nos navios) da ilha principal. As primeiras menções à ave foram feitas pelos exploradores franceses François Leguat, em 1708, e Julien Tafforet, em 1726, ambos abandonados em Rodrigues. E a última em 1761, pelo astrônomo Alexandre Guy Pingré. Nesse intervalo de tempo de pouco mais de meio século, a ave, antes abundante na ilha, foi completamente exterminada. Caça excessiva, perda de habitat pelo desmatamento e predação por animais introduzidos pelos colonos, como ratos, são apontados como as principais causas da extinção. A espécie é conhecida até hoje apenas por relatos de época e por meio de ossos subfósseis. Ela só foi descrita cientificamente no século seguinte à sua extinção, em 1867. O nome Necropsittacus rodricanus, dado pelo ornitólogo francês Alphonse Milne-Edwards, significa em latim "papagaio morto de Rodrigues". O espécime-tipo (utilizado para descrever a ave) é uma parte de um bico subfóssil, provavelmente um rostro enviado por Milne-Edwards para Alfred Newton. Adicionalmente, restos subfósseis de pelo menos quatro indivíduos foram encontrados em Plaine Corail, no sudoeste de Rodrigues.

Родригесский попугай (лат. Necropsittacus rodricanus) — вид вымерших птиц из семейства Psittaculidae.

Rodriguespapegoja (Necropsittacus rodricanus) är en utdöd fågel i familjen östpapegojor inom ordningen papegojfåglar som tidigare förekom på ön Rodrigues. Den placeras som ensam art i släktet Necropsittacus. Rodriguespapegoja rapporterades senast 1763 och antas ha dött ut kort därefter på grund av jakt.

罗德里格斯鹦鹉（學名：Necropsittacus rodricanus，台湾作羅德里圭斯鸚鵡），又名腐屍鸚鵡，是一種曾於馬斯克林群島的罗德里格斯岛上出現，但已滅絕的鸚鵡。牠們只有一些骨頭亞化石及兩份描述提及。牠們一般呈綠色，頭及喙大，尾巴很長，比鴿明顯的大。發現的亞化石有部份的頭顱骨，證明了牠們的喙適應了咬開堅硬的種子。牠們主要生活在羅德里格斯島以南的海島上，吃有強烈柑橘氣味植物的種子及果實，喝水時則會回到主島上。 羅德里圭斯鸚鵡的學名意思是「羅德里格斯島上的鸚鵡屍體」。