قراز حاد المنقار (الاسم العلمي:Mitu tuberosum) هو نوع من الطيور يتبع جنس القراز ميتو من فصيلة القرازية. يبلغ تقريبا 83 سم من الطول. ريشه أسود لامع مائل إلى الزرقة مع بطن وآخر الذيل أبيضين. منقاره قصير، معقوف، محدب، أحمر أو برتقالي. رجلاه برتقاليان. نجده في بوليفيا، البرازيل، كولومبيا، إكوادور والبيرو. مسكنه الطبيعي هي الغابات كثيرة الرطوبة الاستوائية وشبه الاستوائية.

Hoko amazonský (Mitu tuberosum) je hrabavý pták z čeledi hokovitých, který se vyskytuje na většině území Amazonského pralesa. Hoko amazonský dosahuje délky těla 83–89 cm. Samci váží kolem 3,9 kg. Opeření je většinou černé s jasně fialovomodrým odleskem. Spodní část břicha a podocasní krovky jsou kaštanové. Konce ocasu jsou bílé. Zobák je nápadně velký, červený, bočně zploštělý, na horním zobáku se nachází výrazný výrůstek. U samců bývá větší než u samic. Hoko amazonský se živí hlavně spadlým ovocem, potravu doplňuje listy, hmyzem a malými bezobratlými. Krmí se převážně samostatně nebo v páru na zemi. Doba hnízdění se patrně může místně lišit, v severním Peru trvá od listopadu do února. Hnízdo je stavěno z klestí, lián a listů. Snůšku tvoří 2 nebo 3 vejce. Přinejmenším někteří jedinci jsou polygynní. Podobně jako ostatní hokové, i hoko amazonský má výrazný vokální projev. Projevuje se hlubokými dunivými zvuky, z nichž první 3 jsou stoupavé a poslední 2 stálé (ani stoupavé ani klesavé), výše položené. Nejčastěji jej lze slyšet kolem východu slunce a kdykoli v době hnízdění. Hoko amazonský se vyskytuje na většině území Amazonského pralesa, hlavně na jih od řeky Amazonky od východního Peru a severní Bolívie až k Atlantskému pobřeží. Na sever od Amazonky areál výskytu zasahuje do jihovýchodní Kolumbie, severovýchodního Peru a do východní Brazílie až po Rio Negro. Stanoviště druhu tvoří nížinaté stálezelené pralesy, hlavně terra firme, ale také galeriové lesy, údolní nivy várzea a lesy při okrajích jezer a řek. Typicky se vyskytuje v nadmořských výškách do 1000 m n. m., jen výjimečně výše až do maximální výše 1350 m n. m.

Der Amazonashokko (Mitu tuberosum), auch manchmal als Amazonas-Mitu bezeichnet, ist einer der größten Vertreter der Hokkohühner. Amazonashokkos weisen im Gegensatz zu den Vertretern der Gattung Crax keinen Geschlechtsdimorphismus auf. Die Körpergröße beträgt 89 Zentimeter. Beide Geschlechter sind überwiegend schwarz gefärbt mit hellbraunem Unterbauch und breiten weißen Binden an den Enden der sonst schwarzen Schwanzfedern. Der Schnabel ist rot und hat eine recht gewaltige Aufwölbung, die erst mit Eintritt der Geschlechtsreife im Alter von etwa drei Jahren vollständig entwickelt ist. Wie bei allen großen Hokkos lassen sich auch bei den Amazonashokkos die Geschlechter durch Abtasten der Luftröhre unterscheiden. Bei den männlichen Tieren ist die Luftröhre stark verlängert und liegt in einer Schlinge. Mit dieser Vorrichtung werden die teilweise im Infraschall liegenden tiefen Brummtöne bei der Balz erzeugt und verstärkt. Lebensraum und Lebensweise ähneln denen der anderen Arten. In ihrer Heimat im südamerikanischen Regenwald ziehen Amazonashokkos oft Gruppen von Kapuzineraffen hinterher und ernähren sich von den Früchten, welche die Affen bei der Nahrungsaufnahme zu Boden fallen lassen. Amazonashokkos sind recht geschickte Kletterer, sodass das Nest oft hoch in Bäumen zu finden ist. Bei einem in Gefangenschaft gehaltenen Hokkohahn konnte beobachtet werden, dass in einem dichten Busch (Taxus) ein freistehendes Nest errichtet wurde; in der Regel werden die Nestplattformen aber eher in Astgabeln oder auf natürlich vorhandenen Plattformen in den Ästen der Urwaldriesen angelegt. Das Gelege besteht aus zwei weißen Eiern, die von der Henne ca. 30 Tage bebrütet werden. An der Aufzucht der Küken beteiligen sich beide Geschlechter. Erfolgreiche Haltungen und Zuchten sind aus Deutschland u. a. aus dem Vogelpark Walsrode bekannt.

El paujil tuberoso o pavón pico de ají (Mitu tuberosum), también paují tuberoso, pajuí menor, paujil pico-de-hacha, pavón pico de hacha o paujil común, es una especie de ave galliforme de la familia Cracidae que se encuentra en la Amazonia, en Brasil, extremo sur de Colombia, Amazonía Peruana y noreste de Bolivia. No se conocen subespecies.

L’Hocco tuberculé (Mitu tuberosum) est une espèce d'oiseau de la famille des Cracidae. Il mesure environ 83 cm de longueur. Son plumage est d'un noir bleuté brillant avec le ventre et le bout de la queue blancs. Le bec court, crochu, tuberculé, aplati transversalement est rouge ou orange. Les pattes sont orange. Le hocco est dit "tuberculé" à cause de la bosse (ou tubercule) qui rend son bec si particulier. On la trouve en Bolivie, Brésil, Colombie, Équateur et Pérou. Son habitat naturel est les forêts de plaines humides tropicales et subtropicales.

L'hocco becco a rasoio (Mitu tuberosum (von Spix, 1825)) è un uccello galliforme della famiglia dei Cracidi originario delle regioni amazzoniche a sud del Rio delle Amazzoni. Misura 83-89 cm di lunghezza per un peso di 2500-3860 g nei maschi; una femmina misurata pesava 2320 g. Gli hocco becco a rasoio hanno un piumaggio quasi interamente nero. Tuttavia, la parte inferiore dell'addome, le sotto-caudali e i ciuffi di piume delle cosce sono di colore castano. La cresta, la parte alta del dorso e le copritrici superiori presentano riflessi blu scuro. Le piume della parte superiore del dorso presentano delle sottilissime bordature fuligginose, che conferiscono loro un leggero effetto squamoso. Le piume delle ali e le rettrici possiedono riflessi blu più discreti, così come il petto. La testa e la parte alta del collo, a eccezione della cresta, sono di colore nero vellutato. La coda ha l'estremità bianca. Le piume della cresta sono appiattite e terminano con un'estremità larga e arrotondata. Il ramo superiore del becco è considerevolmente allargato alla base e conferisce a quest'ultimo l'aspetto di una carena o di un elmetto simile un po' a quello di un bucero. Il becco e le zampe sono di colore rosso-corallo, l'iride è bruno-rossastra. I giovani appaiono corpulenti e con le zampe robuste. Hanno testa, collo, petto, dorso e ali di colore marrone medio con una striscia più chiara su ciascun lato del dorso. La parte bassa del petto, il ventre e la superficie inferiore della coda sono di colore camoscio biancastro. All'età di venti giorni, le piume delle ali sono già ben sviluppate, mentre quelle della coda impiegano più tempo a crescere. A partire dai 40 giorni, le piume del petto, delle ali e della coda presentano una sfumatura blu-nera come quella degli adulti. La testa, tuttavia, rimane ancora ricoperta di piumino. Arrivati all'età di 80 giorni, i piccoli somigliano agli adulti, anche se la loro livrea è meno brillante e la loro cresta è più piccola. Piccole macchie marroni sono visibili sulla parte bassa del petto e sulle cosce.

De mesbekpauwies (Mitu tuberosum) is een vogel uit de familie sjakohoenders en hokko's (Cracidae). De wetenschappelijke naam van de soort is voor het eerst geldig gepubliceerd in 1825 door Spix.

Czubacz brzytwodzioby (Mitu tuberosum) – gatunek dużego ptaka z rodziny czubaczy (Cracidae), zamieszkujący Amerykę Południową. Nie wyróżnia się podgatunków. Bliski zagrożenia wyginięciem. Występowanie i biotop Tropikalne lasy i podmokłe równiny dorzecza Amazonki. Występuje w skrajnie południowo-wschodniej Kolumbii, Brazylii, Peru i Boliwii. Spotykany od poziomu morza do około 1000 m n.p.m. Morfologia Długość ciała 83–89 cm; masa ciała: 2500–3860 g (samce), 2320 g (jedna zbadana samica). Brak dymorfizmu płciowego. Lęgi Raz dobrana para tworzy trwały związek monogamiczny. Gniazdo zakłada na drzewach, samica składa 2 jaja, które wysiaduje przez 30 dni. Młodymi opiekują się obydwoje rodzice. Pokarm Pożywienia w postaci owoców i orzechów poszukuje na dnie lasu, podążając za kapucynkami. Sporadycznie zjada owady i inne drobne zwierzęta, a także żabi skrzek. Status Międzynarodowa Unia Ochrony Przyrody (IUCN) od 2021 roku uznaje czubacza brzytwodziobego za gatunek bliski zagrożenia (NT, Near Threatened); wcześniej klasyfikowała go jako gatunek najmniejszej troski (LC – Least Concern). W 2021 roku szacowano, że liczebność populacji mieści się w przedziale 300 000 – 2 000 000 dorosłych osobników. Organizacja BirdLife International uznaje trend liczebności populacji za spadkowy ze względu na wylesianie; w części zasięgu do spadku liczebności przyczyniają się też polowania.

O mutum-cavalo (Mitu tuberosum) é uma ave da família Cracidae encontrada na Amazônia meridional. Tais animais chegam a medir até 89 cm de comprimento, possuindo um topete com penas lisas e cúlmen elevado formando uma crista e ranfoteca vermelha. Também são conhecidos pelos nomes de mutum-da-várzea, mutum-etê e mutum-piri.

Гребнеклювый гокко (Mitu tuberosum) — вид птиц семейства краксов, обитающий в Боливии, Бразилии, Колумбии и Перу. Длина тела составляет 83–89 см, самцы весят около 3860 г. Оперение преимущественно черное с сильным пурпурно-синим отливом. Нижняя часть брюшка и подхвостье каштановые, кончики перьев хвоста белые. На голове высокий взъерошенный хохол. Крупный ярко-красный клюв сжат с боков, что и дало виду его название. Птица населяет большую часть Амазонии, преимущественно к югу от реки Амазонки, обитая в низменных вечнозеленых лесах, включая терра-фирме, галерейные и варзейские леса, а также по берегам озер и ручьев. Встречается на высотах от уровня моря до 1350 метров.

Knivhocko (Mitu tuberosum) är en fågel i familjen trädhöns inom ordningen hönsfåglar.