Micronecta scholtzi, známá jako klešťanka, je druh drobné vodní ploštice z čeledi Micronectidae. Poprvé ji popsal Franz Xaver Fieber v roce 1860. Jsou dlouhé asi 2 mm a běžně se vyskytují ve sladkovodních rybnících a jezerech po celé Evropě, přičemž dávají přednost stojaté až mírně tekoucí vodě. Ve střední Evropě je rod Micronecta zastoupen pěti druhy: Micronecta (Dichaetonecta) pusilla (Géza Horváth, 1895), Micronecta (Dichaetonecta) scholtzi (Fieber, 1860), Micronecta (Micronecta) griseola Géza Horváth, 1899, Micronecta (Micronecta) minutissima (Linnaeus, 1758) a Micronecta (Micronecta) poweri (Douglas & Scott, 1869). M. scholtzi lze snadno odlišit od ostatních druhů tohoto rodu podle zkroucené levé paramery samčích genitálií, krátkého pronota a výrazného tmavého vzoru na hlavě. O jejích zvycích a stanovišti je známo jen málo, ale předpokládá se, že se jí daří v mělkých vodách rybníků nebo na březích jezer. Sameček tohoto druhu vydává svůj podvodní námluvní zpěv třením hřebene na svém penisu o rýhování na břiše. Dotčená oblast měří pouze 50 mikrometrů, což je zhruba tloušťka lidského vlasu. Tým biologů a zvukových inženýrů z Francie a Skotska zaznamenal, že M. scholtzi vydává zvuk o síle až 99,2 decibelů, což je hlasitost srovnatelná s projíždějícím nákladním vlakem. Hluk byl tak nečekaně silný, že inženýři kontrolovali kalibraci svých přístrojů. Guinnessova kniha rekordů ji klasifikuje jako nejhlasitější penis. Téměř veškerá hlasitost se ztratí při přechodu zvuku z vody do vzduchu, přesto však zůstává slyšitelná pro lidi procházející se po břehu rybníka. Tento druh je považován za nejhlasitějšího živočicha vzhledem ke své velikosti. Navzdory znalosti mechanismu produkce zvuku jsou vědci stále udiveni produkovanou hlasitostí a domnívají se, že jakmile bude tento proces pochopen, mohlo by to otevřít užitečnou cestu v ultrazvukové technice. Není známo mnoho hmyzu, který by vytvářel zvuk pomocí reprodukčních orgánů, ale existuje ještě jeden, zavíječ Syntonarcha iriastis, který vydává ultrazvukové pískání.

Micronecta scholtzi, die Gemeine Ruderwanze, ist eine Art aus der Familie der Micronectidae. Sie wurde erstmals 1860 von Franz Xaver Fieber beschrieben. Die Tiere sind etwa 2 mm lang und in Süßwasserteichen und Seen in ganz Europa verbreitet, wobei sie stehende bis mäßig fließende Gewässer bevorzugen. In Mitteleuropa ist die Gattung Micronecta durch fünf Arten vertreten: Micronecta (Dichaetonecta) pusilla (Géza Horváth, 1895), Micronecta (Dichaetonecta) scholtzi (Fieber, 1860), Micronecta (Micronecta) griseola Géza Horváth, 1899, Micronecta (Micronecta) minutissima (Linnaeus, 1758) und Micronecta (Micronecta) poweri (Douglas & Scott, 1869). M. scholtzi lässt sich von anderen Arten dieser Gattung leicht durch die gedrehte linke Paramere der männlichen Genitalien, das kurze Pronotum und ein charakteristisches dunkles Muster auf dem Kopf unterscheiden. Über ihre Lebensweise und ihren Lebensraum ist wenig bekannt, man geht jedoch davon aus, dass sie in den Flachwasserzonen von Teichen oder Seeufern gedeiht. Das Männchen erzeugt seinen Unterwasser-Balzgesang, indem es einen Grat an seinem Penis über Riffelungen an seinem Hinterleib reibt. Der betroffene Bereich misst nur 50 Mikrometer, was etwa der Dicke eines menschlichen Haares entspricht. Ein Team aus Biologen und Toningenieuren aus Frankreich und Schottland hat M. scholtzi dabei aufgezeichnet, wie sie Töne von bis zu 99,2 Dezibel erzeugte, eine Lautstärke, die mit einem vorbeifahrenden Güterzug vergleichbar ist. Das Geräusch war so unerwartet laut, dass die Ingenieure die Kalibrierung ihrer Instrumente überprüften. Sie wird vom Guinness-Buch der Rekorde als das lauteste Penis-Geräusch geführt. Fast die gesamte Lautstärke geht verloren, wenn der Schall vom Wasser in die Luft übergeht, bleibt aber für Menschen, die am Teichufer entlanggehen, dennoch hörbar. Diese Art gilt als das lauteste Tier ihrer Größe. Trotz der Kenntnis des Mechanismus der Tonerzeugung sind die Forscher von der erzeugten Lautstärke immer noch verblüfft und glauben, dass ein tieferes Verständnis dieses Prozesses neue Wege in der Ultraschalltechnik eröffnen könnte. Es sind nur wenige Insekten bekannt, die mit ihren Fortpflanzungsorganen Töne erzeugen, doch es gibt ein weiteres, den Zünsler Syntonarcha iriastis, der Ultraschalltöne ausstößt.

Micronecta scholtzi, conocida como la barquero de agua menor, es una especie de chinche acuática de la familia Micronectidae. Fue descrita por primera vez por Franz Xaver Fieber en 1860. Miden unos 2 mm de largo y son comunes en estanques y lagos de agua dulce en toda Europa, prefiriendo aguas estancadas o moderadamente corrientes. En Europa Central, el género Micronecta está representado por cinco especies: Micronecta (Dichaetonecta) pusilla (Géza Horváth, 1895), Micronecta (Dichaetonecta) scholtzi (Fieber, 1860), Micronecta (Micronecta) griseola Géza Horváth, 1899, Micronecta (Micronecta) minutissima (Linnaeus, 1758) y Micronecta (Micronecta) poweri (Douglas & Scott, 1869). M. scholtzi se diferencia fácilmente de otras especies de este género por el parámero izquierdo retorcido de los genitales masculinos, el pronoto corto y un distintivo patrón oscuro en la cabeza. Se sabe poco de sus hábitos y hábitat, pero se cree que prospera en las zonas poco profundas de estanques o orillas de lagos. El macho de esta especie produce su canto de cortejo subacuático estridulando una cresta en su pene contra las corrugaciones de su abdomen. El área involucrada mide solo 50 micrómetros de ancho, aproximadamente el grosor de un cabello humano. Un equipo de biólogos e ingenieros de sonido de Francia y Escocia registró a M. scholtzi produciendo sonidos de hasta 99,2 decibelios, un volumen comparable al de un tren de carga que pasa. El ruido fue tan inesperadamente fuerte que los ingenieros verificaron la calibración de sus instrumentos. Está clasificado por el Guinness World Records como el pene más ruidoso. Casi todo el volumen se pierde cuando el sonido pasa del agua al aire, pero aun así sigue siendo audible para los humanos que caminan por la orilla del estanque. Esta especie es considerada el animal más ruidoso para su tamaño. A pesar de conocer el mecanismo de producción de sonido, los investigadores siguen desconcertados por el volumen producido y consideran que, una vez comprendido el proceso, podría abrir una vía útil en la tecnología de ultrasonidos. No se conocen muchos insectos que generen sonido con órganos reproductivos, pero existe otro, la polilla pirálida Syntonarcha iriastis, que emite chirridos ultrasónicos.

Micronecta scholtzi, le Micronecte bruyant, est une espèce de punaises aquatiques de la famille des Micronectidae.

Micronecta scholtzi Fieber, 1860 è un insetto eterottero della famiglia Corixidae, comune nelle pozze di acqua dolce e nei laghi d’Europa, con preferenza per acque stagnanti o con moderata corrente.

Micronecta scholtzi é uma espécie aquática de inseto da família Micronectidae. Foi descrito pela primeira vez por Franz Xaver Fieber em 1860. Possuem cerca de 2 milímetros de comprimento e são encontrados em lagoas e lagos de água doce em toda a Europa, preferindo água parada a em movimento. Na Europa Central, o gênero Micronecta é representado por cinco espécies, sendo elas: Micronecta (Dichaetonecta) pusilla (Géza Horváth, 1895) Micronecta (Dichaetonecta) scholtzi (Fieber, 1860) Micronecta (Micronecta) griseola (Géza Horváth, 1899) Micronecta (Micronecta) minutissima (Linnaeus, 1758) Micronecta (Micronecta) poweri (Douglas & Scott, 1869) O M. scholtzi pode ser facilmente diferenciado de outras espécies do mesmo gênero pelo parâmero esquerdo torcido da genitália masculina, o protórax curto e um padrão escuro distinto na cabeça. Existe pouco conhecimento sobre seus hábitos e habitat, mas acredita-se que floresça em águas rasas de lagoas ou margens de lagos. O macho dessa espécie produz seu canto de cortejo subaquático estridulando uma crista em seu pênis através das ondulações presentes em seu abdômen. A região envolvida mede apenas 50 micrômetros de diâmetro, o que seria comparável a espessura de um fio de cabelo humano. Uma equipe de biólogos e engenheiros de áudio da França e da Escócia gravou o M. scholtzi produzindo esse som, cujo volume alcança até 99,2 decibéis, o que é comparável ao volume de um trem de carga em movimento. O barulho foi tão inesperado e alto que os engenheiros verificaram a calibração de seus instrumentos de medição. Isso fez com que fosse certificado pelo Guinness World Records como o pênis mais barulhento do mundo. Quase todo o som produzido é perdido quando ele se move da água para o ar, mas ainda assim permanece audível para os humanos que estiverem pela margem do lago. Essa espécie é considerada a mais barulhenta de todos os animais vivos devido ao seu tamanho. Apesar de conhecerem o mecanismo que produz esse som, os pesquisadores ainda ficam perplexos com o volume produzido e sentem que, se compreendido o processo, ele poderá abrir caminho para o desenvolvimento de tecnologias ultrassônicas. Não são muitos os casos de insetos que geram som com seus órgãos reprodutivos, um deles é o da mariposa pirálida, Syntonarcha iriastis, que emite guinchos ultrassônicos.

Micronecta scholtzi (лат.) — вид водяных клопов из семейства гребляков (Corixidae); получил известность как животное, издающее самые громкие относительно своего размера звуки. Распространён в Европе. Длина тела около 2 мм. Обитают в пресноводных прудах и озёрах со стоячей водой, редко с проточной. Один из примерно 45 видов полужесткокрылых, используемых для оценки и мониторинга состояния пресноводных водоёмов. М. scholtzi легко отличить от других видов этого рода по характерной форме мужского полового органа, служащего для травматического осеменения, короткой переднеспинке и особому тёмному рисунку на голове. Команда биологов и звукоинженеров из Франции и Шотландии под руководством Джеймса Уиндмилла (англ. James F. C. Windmill) записали производимый М. scholtzi звук громкостью до 99,2 дБ, что сравнимо с шумом проходящего грузового поезда. Шум был так неожиданно громок, что инженеры проверили калибровку своих инструментов. Самец этого вида стрекочет (стридулирует) для привлечения самки, проводя половым органом по брюшку; размер органа всего около 50 микрометров в поперечнике, что соизмеримо с толщиной человеческого волоса. О том, что этот клоп способен производить такие звуки — самые мощные в животном царстве относительно размера, — ранее не было известно, поскольку громкость на 99 % теряется при переходе звука из воды в воздух, хотя человеческое ухо всё же слышит звук. Эти результаты опубликованы в научном журнале PLoS One.

斜紋小劃蝽（學名：Micronecta scholtzi）是一種常見於歐洲淡水池塘與湖泊的劃蝽科成員。成蟲體長約2毫米，頭部、前胸背板與雄性生殖器帶有獨特的斜線深色花紋。 雄性斜紋小劃蝽會透過摩擦腹部與生殖器上的特殊突起結構發聲求偶。該聲音的傳播距離最遠僅50微米，但音量卻異常驚人，與該物種的嬌小體型不成比例。根據一支由法國和蘇格蘭生物學家和音訊工程師組成的研究團隊記錄，雄性斜紋小劃蝽的求偶音音量高達99.2分貝，與大型貨運車的行進噪音相當。 金氏世界紀錄將其評為「世上最吵的陰莖」，斜紋小劃蝽也因此成為「世上最吵的動物」。 學者認為關於斜紋小劃蝽發聲機制的研究，將有助於超音波科技的發展。