هازجة الجندب وتسمى أيضا هازجة الجراد (الاسم العلمي: Locustella naevia) (بالإنجليزية: Common Grasshopper Warbler) هو طائر ينتمي إلى (فصيلة: Locustellidae).

Cvrčilka zelená (Locustella naevia) je malým druhem pěvce z čeledi cvrčilkovitých (Lucestellidae). Délka těla: 12–14 cm Rozpětí křídel: 15–19 cm Hmotnost: 14–20 g. Svrchu je olivově hnědá s podélným tmavým skvrněním, spodinu těla má žlutavě bílou a končetiny růžové. Spodní strana dlouhého zaobleného ocasu je tmavě skvrnitá. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Zpěv, kterým se často ozývá i v noci, je tvořen jednoduchým cvrčivým „sirrrrrrrrr“ připomínajícím cvrkot kobylky. Cvrčilka zelená hnízdí v rozmezí od západní Evropy až po řeku Jenisej a jihovýchodní část pohoří Altaj. Severně zasahuje po jižní Finsko, jižně pak po severní Španělsko, jižní Francii, Rumunsko a podél severního pobřeží Černého moře po Ural. Je tažná se zimovišti v tropické Africe. Ve střední Evropě se vyskytuje od dubna do září.

Græshoppesanger (Locustella naevia) er en mindre spurvefugl, der yngler i det sydlige Skandinavien og videre sydpå indtil det nordlige Middelhavsområde samt mod øst til Mongoliet. Den lever ligesom andre sangere især af insekter og overvintrer i Afrika syd for Sahara. Arten ses sjældent, da den opholder sig i tæt vegetation i fugtige områder. Til gengæld har den en karakteristisk svirrende sang, der kan minde om en græshoppes. Sangen adskilles fra savisangers ved at være langsommere og ved at have en "todelt" svirren. I Danmark yngler græshoppesangeren spredt over hele landet. Særligt almindelig er den på Vestamager. Den foretrækker moser og enge med tæt vegetation, f.eks. enge, der ikke længere afgræsses af kreaturer.

Der Feldschwirl (Locustella naevia) ist ein Singvogel aus der Gattung der Schwirle (Locustella) und der Familie der Schwirlverwandten (Locustellidae). In Mitteleuropa ist diese Art ein verbreiteter und lokal häufiger Brut- und Sommervogel. Der Feldschwirl ist etwa 12 bis 14 Zentimeter lang und wiegt 14 bis 20 Gramm. Die Oberseite ist olivbraun gestreift und seine Unterseite gelbweiß gefärbt. Der schlanke Vogel hat rötlichbraune Beine und einen keilförmigen Schwanz. Männchen und Weibchen haben die gleiche Färbung. Sein Gesang klingt in etwa wie „sirrrr“ und erinnert an eine Heuschrecke, weshalb er früher auch als Heuschreckensänger bezeichnet wurde. Dieser Gesang ist auch nachts zu hören, und auch noch Ende August bis Anfang September, wenn die meisten anderen Singvögel schon verstummt sind. Der scheue Feldschwirl bewegt sich am liebsten auf dem Boden und meidet den Flug. Das Brutareal des Feldschwirls erstreckt sich über die mittleren Breiten vom Westen Europas bis zum Jenissei und dem Südosten des Altaigebirges. Er kommt auf Irland und Großbritannien vor, wobei die Nordgrenze durch den Norden Schottlands, über Dänemark, durch Südnorwegen und dem Süden von Finnland verläuft. Die südliche Verbreitungsgrenze verläuft von Nordspanien über Südfrankreich bis nach Rumänien und entlang der nördlichen Küste des Schwarzmeers bis zum Ural. Die Art fehlt in den Alpen und im Mittelmeerraum. Der Feldschwirl lebt in offenen Landschaften, feuchten Wiesen, Sümpfen, Mooren, am Flussufer und in Heiden. Er benötigt eine mindestens zwanzig bis dreißig Zentimeter hohe Krautschicht sowie höhere Warten wie beispielsweise vorjährige Stauden, einzelne Sträucher oder kleine Bäume. Die Bodenfeuchtigkeit ist von untergeordneter Bedeutung, da er auch an trockeneren Standorten vorkommt, wenn diese ihm vorgenannte Bedingungen bieten. Typische Standorte für Brutplätze sind Großseggensümpfe und Pfeifengraswiesen, schütteres, mit Gras durchwachsenes Landschilf, lichte und feuchte Waldstandorte oder stark verkrautete Waldränder sowie extensiv genutzte Felder und Weiden, Heiden- und Ruderalflächen. In Mitteleuropa ist der Langstreckenzieher von April bis September zu beobachten. Sein Winterquartier hat er im tropischen Afrika. Abreisezeit und Zugrichtung sind ihm angeboren.

La buscarla pintoja (Locustella naevia) es una especie de ave paseriforme de la familia Sylviidae. Se distribuye por las zonas templadas del paleártico occidental, desde Irlanda y el norte de España hasta el suroeste de Siberia y Asia central. Falta en Islandia, en la mayor parte de Escandinavia y en buena parte de la Europa mediterránea. En España se distribuye casi exclusivamente por la franja cantábrica, desde el norte de La Coruña hasta la frontera con Francia. Ocupa preferentemente, y de modo continuo, los terrenos apropiados del tramo costero, llamados Rusecu o en Mieres Mieres patos patos siendo más escasa o desapareciendo en zonas de mayor altitud, sobre todo a partir de los 600 m s. n. m. y es muy rara en la zona orocantábrica, de influencia continental. Su principal hábitat, son las zonas abiertas dominadas por vegetación herbácea alta con matorrales poco densos y algunos arbustos.

Pensassirkkalintu (Locustella naevia) on sirkkalintujen heimoon kuuluva varpuslintu. Lajin nimesi Pieter Boddaert 1783. Pensassirkkalinnun pituus on 14–15 senttimetriä ja paino 13–14 grammaa. Molemmat sukupuolet ovat samannäköisiä. Pensassirkkalinnulla on ruskea selkä ja harmaan vaalea vatsapuoli. Ruumis on voimakkaan viiruinen, siipi lyhyt ja pyöristynyt. Laji on erittäin piilotteleva ja sitä on hyvin vaikea päästä näkemään, mutta joskus se nousee laulaessaan näkyville. Häirittäessä se juoksee maata pitkin pakoon ja lentää matalalla lyhyitä matkoja. Pensassirkkalinnun laulu on yksitoikkoinen ja mekaaninen, heinäsirkan sirinää muistuttava. Se laulaa pääosin hämärissä ja yöllä. Kutsuääni on terävä, korkea tiksaus. Vanhin suomalainen rengastettu pensassirkkalintu on ollut vähintään 3 vuotta, 11 kuukautta ja kuusi päivää vanha. Pensassirkkalintu pesii Euroopan ja Aasian lauhkeilla alueilla, muuttolintuna se lentää talvehtimaan Luoteis-Afrikka–Intia-akselille. Euroopan pesimäkanta on 638 000 – 1 130 000 paria, joista 47 prosenttia Venäjän Euroopan puoleisilla alueilla, 13 prosenttia Puolassa ja 7 prosenttia Virossa. Noin 70 prosenttia maailman kannasta sijoittuu Eurooppaan. Pensassirkkalinnun tiedetään pesineen jo kauan Suomessa. Sen kanta taantui lähes olemattomiin 1900-luvun alkupuolella. 1950-luvulta alkaen kanta alkoi elpyä ja kasvoi 1980-luvulle saakka, osin lisääntyneen yölaulajien havainnoinnin ansiosta. 1950-luvulla pesiviä pareja arvioitiin olevan noin 50, 1980-luvun alussa 2 000 – 2 500 ja 1990-luvulla noin 5 000. Suomen pesimäkannaksi arvioitiin vuosina 2019–2024 keskimäärin 6 800 paria.

La Locustelle tachetée (Locustella naevia) est une espèce de passereaux de la famille des Locustellidae. Cet oiseau mesure 12,5 cm de longueur pour une envergure de 15 à 19 cm et une masse de 11 à 15 g. Petit oiseau à l'allure d'une fauvette, la locustelle tachetée est terne. Les deux sexes sont identiques. Les jeunes sont comme les adultes, mais plus roussâtres dessus, sans teinte olive et avec le dessous plus sombre. Elle a une queue cunéiforme, elle est peu visible, seul son chant caractéristiques ressemblant au bruit d'un insectes permet de la localiser. Cet oiseau surtout insectivore, capture de petits insectes et leurs larves qu'elle trouve sur les herbes. Elle se nourrit également de petits papillons, mouches, carabes, des araignées et de minuscule limace.

La Forapaglie macchiettato (Locustella naevia) è una specie di uccello della famiglia dei Locustellidae, diffusa in gran parte dell'Europa temperata e nel Paleartico occidentale. È una specie migratrice che sverna nell'Africa tropicale settentrionale, appena a sud del Sahara, e localmente in India. Questo piccolo passeriforme vive in fitti prati, spesso vicino all'acqua e in presenza di arbusti sparsi. Lungo circa 13 cm, l'adulto presenta un dorso bruno striato e parti inferiori grigio-biancastre, prive di striature eccetto sulle copritrici sottocaudali. I sessi sono identici, mentre i giovani appaiono più giallastri inferiormente. Insettivoro come la maggior parte dei silvidi, depone da quattro a sette uova in un nido costruito vicino al suolo tra la vegetazione fitta. È un uccello schivo che si muove furtivamente tra il fogliame basso, risultando difficile da osservare se non quando canta da una posizione elevata; il suo canto, che ricorda il frinire meccanico di una cavalletta, viene emesso solitamente all'alba o al tramonto.

De sprinkhaanzanger (ook bekend als sprinkhaanrietzanger) (Locustella naevia) is een zangvogel uit de familie van Locustellidae. Dankt zijn naam aan het sprinkhaanachtige 'gesnor'.

Świerszczak (zwyczajny) (Locustella naevia) – gatunek niewielkiego ptaka wędrownego z rodziny świerszczaków (Locustellidae), wcześniej włączanej do pokrzewkowatych (Sylviidae). Występuje od zachodniej Europy po środkową Azję; zimuje w Afryce na południe od Sahary oraz na południu Azji. Nie jest zagrożony. Zamieszkuje większość Europy (poza częścią północną i krajami śródziemnomorskimi – większą częścią Pirenejów, Apeninów i Bałkanami) oraz zachodnią i środkową Azję. Spotyka się go od północnej Hiszpanii, Wielkiej Brytanii i południowego Półwyspu Skandynawskiego po południowo-zachodnią Syberię, zachodnią Mongolię i północno-zachodnie Chiny. Izolowane populacje na Kaukazie. Pokonują w czasie przelotów duże odległości. Zimuje w zachodniej i wschodniej Afryce (na południe od Sahary), na Bliskim Wschodzie, a populacje syberyjskie i azjatyckie głównie w Indiach. Przeloty w maju i odlatują w sierpniu i wrześniu. Ze względu na zachowanie i niewielką liczebność nie poznano dobrze przebiegu migracji. Niektóre osobniki przylatują dopiero w czerwcu, więc trzeba to uwzględniać w liczeniach par lęgowych tego gatunku. W Polsce średnio liczny ptak lęgowy niżu (choć lokalnie może być liczny). Nie spotyka się go w górach i na wyżynach. Są jednak wyjątki – w wilgotniejszych Sudetach, w odróżnieniu od Karpat, notowano w kilku pasmach górskich dość znaczną liczebność (dolatywać w korzystnych warunkach mogły do 1250 m n.p.m.). Największe zagęszczenia świerszczaków znajdują się w dolinach Biebrzy, Narwi, Noteci i Warty. Licznie też gnieździ się na Pomorzu, Pojezierzu Łęczyńsko-Włodawskim i nad wybranymi jeziorami Warmii i Mazur. Nie odnotowano zimowania w kraju. Zróżnicowanie odpowiednich biotopów powoduje nierównomierne rozmieszczenie.

A felosa-malhada (Locustella naevia) é uma ave passeriforme pertencente à família Locustellidae. Caracteriza-se pela plumagem esverdeada com riscas. Frequenta zonas com vegetação densa, em particular habitats palustres, como caniçais, tabuais e juncais. Esta felosa nidifica no norte e no centro da Europa e inverna em África e no subcontinente indiano. Em Portugal ocorre unicamente durante as passagens migratórias primaveril e outonal.

Обыкнове́нный сверчо́к (лат. Locustella naevia) — вид птиц из семейства сверчковых (Locustellidae). Обыкновенный сверчок длиной примерно от 12 до 14 см и весом от 14 до 20 граммов. Верхняя сторона полосатая оливково-коричневого цвета, а его нижняя сторона окрашена в жёлто-белый цвет. У стройной птицы рыжие ноги и клиновидный хвост. Самец и самка имеют одинаковую окраску. Пение звучит как «зирррр» и напоминает стрекотание сверчков. Его пение можно услышать также ночью, и даже ещё в конце августа — начале сентября, когда большинство других певчих птиц уже умолкает. Робкая птица передвигается охотнее всего по земле и избегает полётов. Сверчок распространён в Европе. На зимовку мигрирует в тропическую Африку. Обитает на равнинах, сырых лугах, болотах и по берегам рек. Питается пауками, моллюсками, насекомыми и их личинками.

Gräshoppsångare (Locustella naevia) är en fågel som tillhör familjen gräsfåglar (Megaluridae) som tidigare var en del av den idag uppdelade familjen sångare. Den häckar i buskmarker, gärna intill våtmarker eller vattendrag, i Europa och vidare österut till Mongoliet. Vintertid flyttar den till tropiska Afrika och Indien. Fågeln lever mycket tillbakadraget och ses ofta endast under den egenartade sången, en ofta flera minuter lång insektsliknande svirrande serie. IUCN kategoriserar den som livskraftig.

Çekirge kamışçını (Locustella naevia), ötleğengiller familyasından Locustella cinsine ait bir kuş türüdür. Ilıman Avrupa ve Asya'nın büyük kısmında ürerler. Göçmendirler, kışı kuzeybatı Afrika-Hindistan'da geçirirler. Bu küçük ötücü kuşlara ait kuş, çoğunlukla suya yakın ve kısa yoğun bitki yaşamında bulunan bir türdür. Yere veya bir ot öbeğinde yapılmış yuvaya 4-7 yumurta bırakılır. Orta büyüklükte bir kuş olup 12,5-13,5 cm kadardırlar. Erişkinin, çizgili kahverengi bir arkası ve beyazımsı gri uzuvları vardır. Eşeyler aynıdır ama genç kuşların alt kısmı daha sarıdır. Diğer ötleğenler gibi böcekçildirler. Ot ve alçak yapraklar boyunca ihtiyatlı hareket ederler.

黑斑蝗莺（学名：Locustella naevia）为鶲科蝗莺属的鸟类，在欧洲和亚洲温带地区都有分布。该物种的模式产地在意大利。