أبو الحناء أبيض الزور (الاسم العلمي: Irania gutturalis) (بالإنجليزية: White-throated Robin) هو طائر ينتمي إلى صائدة الذباب (فصيلة: Muscicapidae).

Iranie bělohrdlá (Irania gutturalis) je druh pěvce z čeledi lejskovití (Muscicapidae), jediný zástupce svého rodu. Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody jde o málo dotčený druh. Hnízdí v Afghánistánu, Arménii, Ázerbájdžánu, Řecku, Íránu, Izraeli, Kazachstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu, Uzbekistánu a Turecku, zimní měsíce tráví na východě Afriky, zejména v Etiopii, Eritreji a Tanzanii. Někteří jedinci zbloudí i do Evropy (Nizozemsko, Švédsko, Norsko, Velká Británie). Přirozeným biotopem jsou savany a travnaté oblasti, jakož i skalnatá a křovinatá krajina, a to až do nadmořské výšky 2 700 metrů. Iranie bělohrdlá měří asi 17 cm, hmotnost činí 23–30 g a rozpětí křídel 27–30 cm. Samci mají šedomodře až olověně šedě zbarvený hřbet, křídla a hlavu, s černými tvářemi a bílým pruhem nad každým okem. Název tomuto druhu vynesla bílá trojúhelníkovitá skvrna na hrdle, která zasahuje až na hruď. Spodní partie samců jsou oranžové, resp. níže bělavé. Samice mají světle hnědé až šedohnědé opeření, na spodních partiích krémové s jemným oranžovým lemem. Výrazně menší je také jejich bílá skvrna na hrdle. Iranie bělohrdlé se živí hmyzem a bobulemi, potravu hledají na zemi nebo v nízké vegetaci. Hnízdí často v kopcovitých oblastech, zejména na skalnatých svazích. Staví si miskovitá hnízda, snůšku tvoří tři až pět červenohnědých kropenatých vajec. Zpívají výhradně samci, jejich píseň je velmi melodická, místy dokonce připomíná zpěv slavíka obecného (Luscinia megarhynchos).

Hvidhals (Irania gutturalis), er en fugl i spurvefugleordenen, der lever i det vestlige Asien.

Der Weißkehlsänger (Irania gutturalis) ist ein Vogel aus der Familie der Fliegenschnäpper (Muscapidae). Der Artname ist von der lateinischen Bezeichnung guttur mit der Bedeutung „Kehle“ abgeleitet. Der Weißkehlsänger erreicht eine Körperlänge von ca. 17 Zentimetern und ein Gewicht von 23 bis 30 Gramm. Die Flügelspannweite beträgt 27 bis 30 Zentimeter. Zwischen den Geschlechtern besteht ein starker Sexualdimorphismus. Bei den Männchen sind der Kopf, das Rückengefieder sowie die Flügel graublau bis bleigrau gefärbt. Die Wangen sind schwarz, ein weißer Überaugenstreif hebt sich deutlich ab. Namensgebend ist die weiße Kehle, die sich vom Schnabelansatz in Form eines Dreiecks bis zum Brustansatz erstreckt. Die Brust und der Bauch der Vögel sind orangefarben, der Steiß weißlich. Weibchen haben eine überwiegend hellbraune bis graubraune Oberseite und ebenso gefärbte Flügel. Die Unterseite ist cremefarben und zeigt eine schwache orangefarbene Seitenbegrenzung. Die weiße Kehle ist schwächer ausgebildet als beim Männchen. Die Männchen des Weißkehlsängers sind aufgrund ihrer Gefiederfärbung mit der weißen Kehle unverwechselbar. Das Gefieder der Weibchen hingegen ähnelt den Weibchen anderer Schmätzerarten (Saxicolinae), denen jedoch die weiße Kehle fehlt. Weißkehlsänger kommen als Brutvogel in Afghanistan, Armenien, Aserbaidschan, Griechenland, Iran, Israel, Kasachstan, Tadschikistan, Turkmenistan, Usbekistan sowie in der Türkei vor. Die Wintermonate verbringen sie überwiegend in ostafrikanischen Regionen, vornehmlich in Äthiopien, Eritrea und Tansania. Vereinzelt wurden Individuen in Europa (Niederlande, Schweden, Norwegen, Großbritannien) nachgewiesen. Die bevorzugten Lebensräume des Weißkehlsängers sind Savannen, Grasflächen, sowie Fels- und Gebüschlandschaften. Sie sind in Höhenlagen von bis zu 2700 Metern anzutreffen.

El petirrojo de Irán (Irania gutturalis) es una especie de ave paseriforme de la familia Muscicapidae que cría en Oriente medio y migra al este de África en invierno. Mide unos 16 cm de largo, y sus alas poseen una envergadura de 28 cm. Las partes superiores del macho son color gris plomizo, tiene la cara negra con la garganta y una lista superciliar blancas, y las partes inferiores anaranjadas. Su cola y su fuerte pico son negros. El canto del macho es un gorjeo rápido que emite desde un arbusto o durante el vuelo. La llamada de esta especie es un chis-it. Las hembras son menos coloridas, primando el tono gris excepto en su cola que es negra, con unos pocos matices anaranjados en los flancos, y unas pinceladas blancas en su garganta. Es una especie principalmente insectívora, aunque en otoño consume frutos. El petirrojo de Irán es un ave migratoria, se reproduce en el suroeste de Asia, desde Turquía hasta Afganistán y pasan el invierno en África oriental. Esta especie es un divagante muy raro en Europa. Anida en pendientes rocosas secas con arbustos, a menudo en sitios con cierta elevación. Su puesta consta de 4 a 5 huevos.

Kivikkosatakieli (Irania gutturalis) on Aasiassa esiintyvä varpuslintu. Laji on sukunsa Irania ainut edustaja. Linnun pituus on noin 16,5 cm, siipien kärkiväli 27–30 cm ja paino keskimäärin 20–24 g. Kooltaan kivikkosatakieli on kuin satakieli. Juhlapukuinen koiras on selkäpuolelta, päälaelta ja siivistä siniharmaa, vatsa ja alaperä ovat valkoiset, rinta ja kupeet oranssit, naama musta ja kurkku sekä silmäkulmanjuova valkoiset. Naaras ja nuori lintu ovat päältä harmaanruskeita, rinnasta ja kupeilta haalean oransseja, ja kurkku on valkeahko. Lintu on arka ja liikkuu enimmäkseen maassa nopein pyrähdyksin. Se nostelee ja vääntelee pitkähköä pyrstöään. Äänet ovat saman tyyppisiä kuin satakielen äänet. Kivikkosatakieli elää Turkissa, Irakissa, Iranissa, Afganistanissa, Tienšan-vuoristossa, sekä paikoin Kaukasuksella, Libanonissa, Syyriassa ja Jordaniassa. Sen elinympäristön ala on noin miljoona neliökilometriä ja Euroopassa elävä kanta on kooltaan 820 000–1 800 000 yksilöä. Laji on muuttolintu, joka talvehtii Itä-Afrikassa, pääasiassa Keniassa ja Tansaniassa. Lajia tavataan satunnaisesti Pohjois-Euroopassa. Laji havaittiin ensimmäistä kertaa Suomessa 15.5.2021 Kemiönsaaressa. Kivikkosatakieli asuu kuivilla, kivikkoisilla, katajaa tai mantelipuita kasvavilla pensaikkoisilla rinteillä, rotkoissa ja laaksoissa noin kahden kilometrin korkeudelle saakka. Talvehtimisalueilla se viihtyy erilaisissa pensaikoissa, tiheiköissä ja korkeassa ruohokasvillisuudessa.

L'Iranie à gorge blanche (Irania gutturalis) est une espèce de passereaux de la famille des Muscicapidae, la seule représentante du genre Irania. Cet oiseau niche en Asie du Sud-Ouest (de la Turquie à l'Afghanistan) et hiverne en Afrique de l'Est. Elle est accidentelle en Europe de l'ouest et du nord. Le seul repérage en Europe centrale concerne un chanteur en mai 2000 en Engadine (Suisse).

Pettirosso golabianca (Pettirosso golabianca gutturalis) è un piccolo uccello passeriforme migratore della famiglia dei Muscicapidae, unico rappresentante del genere Pettirosso golabianca. Nidifica sui pendii montuosi ad alta quota con fitta boscaglia nell'Asia occidentale e sverna nell'Africa orientale. I maschi presentano parti superiori grigio piombo e parti inferiori arancione brillante, con la caratteristica macchia bianca sulla gola. Le femmine sono più opache, con parti inferiori più grigie, fianchi arancioni e una gola bianca meno marcata rispetto ai maschi.

De Perzische roodborst (Irania gutturalis) is een zangvogel uit de familie van de vliegenvangers (Muscicapidae) die voorkomt in Zuidwest-Azië en overwintert in Afrika.

Iranka (Irania gutturalis) – gatunek małego ptaka z rodziny muchołówkowatych (Muscicapidae), jedyny z rodzaju Irania. Zamieszkuje zachodnią i środkową Azję. Nie wyróżnia się podgatunków. Nie jest zagrożony wyginięciem. Występuje na obszarach od Azji Mniejszej, południowego Kaukazu i Lewantu na wschód do Iranu oraz od południowego Kazachstanu i Tadżykistanu po zachodni i północny Afganistan; być może także w środkowym Uzbekistanie. Wędrowny, przeloty w sierpniu–wrześniu i kwietniu–maju. Zimuje w północno-wschodniej i wschodniej Afryce. Sporadycznie zalatuje do Europy, przeważnie w maju. Gniazduje na zboczach górskich i w wąwozach, porośniętych jałowcem i innymi krzewami oraz pojedynczymi drzewami. Samiec ma pomarańczowy brzuch i siny tułów z długim czarnym ogonem oraz widoczne białe brwi, biało-czarne gardło i białe podbrzusze. Końce skrzydeł oraz lotki 3. rzędu są sinobrązowe. Samica jest skromniej ubarwiona od samca: ciemię, czoło i pokrywy uszne są jasnobrązowe, a tułów całkiem szary. Skrzydła są nieco ciemniejsze, a bok ciała i część podbrzusza bladopomarańczowe. Odzywa się donośnym „csi-czyt”, a śpiewa w locie ślizgowym ze sztywno rozpostartymi skrzydłami i ogonem albo z widocznego miejsca. Śpiew jest zróżnicowany, niekiedy może być bardziej ciągły: zgrzytliwe dźwięki na przemian z fletowymi gwizdami mogą przypominać śpiew pokrzewki czarnogardłej i częściowo kopciuszka.

O pisco-de-garganta-branca (Irania gutturalis) é uma pequena ave passeriforme migratória da família Muscicapidae, sendo o único membro do género Irania. Nidifica em encostas montanhosas de alta altitude com vegetação densa na Ásia ocidental e passa o inverno na África Oriental. Os machos possuem partes superiores cinzento-chumbo e partes inferiores laranja-brilhante, com uma característica mancha branca na garganta. As fêmeas são mais baças, com partes inferiores mais cinzentas, flancos alaranjados e uma garganta branca menos definida em comparação com os machos.

Соловей-белошейка, или белогорлый соловей (лат. Irania gutturalis), — вид воробьинообразных птиц из семейства мухоловковых (Muscicapidae), выделяемый в монотипический род Irania. Этот вид распространён в странах Малой Азии и Леванта, а также в Иране, на юге Казахстана, Киргизии, Таджикистане и Афганистане; залётная на северо-востоке и востоке Африки. Птицы обитают на пахотных землях, в сельских садах, жарких пустынях и засушливых саваннах, а также в тропических и субтропических (низменных) травянистые поля и засушливых кустарниковых местностях; на высоте до 2700 метров над уровнем моря. Длина тела — 16—16,5 см. Гнездовой самец имеет свинцово-серые верхние части тела, чёрное лицо с белым горлом и оранжевым низом. Хвост чёрный, как и сильный клюв. Самки более простые в окрасе, в основном серые, за исключением чёрного хвоста, оранжевых оттенков на боках и некоторых белых полос на горле. Обычно эти птицы издают звуки «тй-рь-рь-рь-рь»; звуки для привлечения партнёра шумные — «тьйи-тиитть». Среда размножения белогорловога соловья — сухие каменистые склоны с небольшими кустарниками, часто на высоте. Гнездится в кустарнике, откладывая 4-5 яиц.

Vitstrupig näktergal (Irania gutturalis) är en fågel i familjen flugsnappare inom ordningen tättingar som häckar i sydvästra Asien och övervintrar i östra Afrika.

Taş bülbülü (Irania gutturalis), sinekkapangiller (Muscicapidae) familyasından bir kuş türü. Türkiye'den Afganistan'a güneyde batı Asya'da üremekte olan ve doğu Afrika'da kışı geçiren göçmen böcekçil bir türdür. Avrupa'da çok nadir görülen bir türdür. Çoğunlukla bazı yükseklikte, bazı çalılıklarla kuru kayalık eğimlerde ürerler. Bir fundada yuva yaparlar, yuvaya 4-5 yumurta bırakırlar. Kızılgerdan'dan daha büyüktürler. Üreyen erkeğin, kurşuni-gri üst parçaları, beyaz bir boğaz ve kaş bölgesi, siyah bir yüzü ve portakal rengi alt parçaları vardır. Siyah bir kuyruk ile kuvvetli gagaya sahiptirler. Dişiler sadedir, daha açık renktir. Çoğunlukla siyah, dışı gri bir kuyruğa sahip, böğürleri portakal rengine çalar ve bazı beyaz boğaz çizgileri vardır.

白喉鸲（学名：Irania gutturalis），是雀形目鹟科的一种鸟类，属于单型的白喉鸲属（学名：Irania）。 白喉鸲体重约21.6克，翼长约94毫米，喙宽度约3.3毫米，喙厚度约4毫米，嘴峰长约18.9毫米，跗蹠长约25.1毫米，尾长约72.9毫米。 白喉鸲是候鸟，栖息在灌木林，它们是食肉动物，主要以昆虫、蜘蛛等陆生无脊椎动物为食。它们分布在土耳其、伊拉克、伊朗和阿富汗；在东非越冬。