طائر نوء ماديران (الاسم العلمي: Oceanodroma castro) (بالإنجليزية: Band-rumped Storm Petrel) هو طائر ينتمي إلى طيور النوء (فصيلة: Hydrobatidae).

Buřňáček madeirský (Hydrobates castro) je druh buřňáčka z čeledi buřňáčkovitých. Buřňáček madeirský měří 19–21 cm, má rozpětí křídel 43–46 cm a váží 44–49 g. Je převážně hnědočerný s rozsáhlým bílým kostřecem. Podobá se buřňáčkovi dlouhokřídlému, který má také vidličnatý ocas a dlouhá křídla, ale buřňáček dlouhokřídlý má hlouběji vykrojený ocas, odlišně tvarovaný (do V nebo trojúhelníkový) bílý kostřec a let připomínající rybáka, zatímco buřňáček madeirský má let spíše podobný buřňákům. Druh hnízdí na ostrovech v teplejších částech Atlantského a Tichého oceánu. Patří k nim Berlengas (několik desítek kilometrů od pevninského Portugalska), Azory, Madeira, Kanárské ostrovy a Svatá Helena v Atlantiku, a v Tichomoří východní Japonsko, Kauai na Havaji a Galapágy. V roce 2016 bylo hlášeno, že druh začal hnízdit i na sopce Mauna Loa na ostrově Havaj.

Der Madeirawellenläufer (Hydrobates castro, Synonym: Oceanodroma castro) ist eine monotypische Art aus der Familie der Wellenläufer (Hydrobatidae). Sie kommt im östlichen Nordatlantik sowie im östlichen und westlichen Nordpazifik vor. Der Madeirawellenläufer ist mit 19–21 cm Körperlänge kleiner als der recht ähnliche Wellenläufer. Aufgrund der Ähnlichkeit mit dieser Art ist er sehr schwer zu bestimmen. Er ist bis auf den weißen, viereckigen Bürzelfleck und einige Federn an Flanken und Unterschwanzdecken sehr dunkel. Die Oberseite ist rußschwarz, die Unterseite eher rußbraun, die Flügeldecken sind etwas aufgehellt. Dieses Band auf dem Armflügel fällt jedoch diffuser aus, als beim Wellenläufer. Die schwache Gabelung des Schwanzes ist auf See kaum zu erkennen. Der Flug ist gerader und schneller, als bei anderen, ähnlichen Arten, die Flügelschläge fallen schwächer aus. Der Madeirawellenläufer wiegt zwischen 29 und 56 Gramm. Die Flügelspannweite beträgt zwischen 44 und 46 Zentimeter. Die Art ruft nachts in ihren Bruthöhlen, aus denen ein gurrendes kr-r-r-r-r oder ein hohes tji-wih zu hören ist, das wie das Quietschen eines Fingers auf einer Glasplatte klingt. Die Brutareale dieser Sturmschwalbenart sind die Inseln des östlichen Nordatlantiks von den Azoren und Madeira bis Ascension und St. Helena. Die Art brütet außerdem im Pazifik östlich von Japan, auf der hawaiischen Insel Kauai sowie auf den Galapagos-Inseln. Die größten europäischen Brutbestände befinden sich auf den Azoren und auf Madeira. Auf den Azoren brüteten 1997 zwischen 900 und 1.250 Brutpaare und auf Madeira im Jahre 1994 zwischen 2.000 und 2.500 Brutpaare. In Europa ist die Art ein seltener Ausnahmegast mit wenigen Nachweisen unter anderem in Großbritannien, Irland, Frankreich und Spanien. In Mitteleuropa wurde die Art bislang nur einmal im Dezember 1999 beobachtet, nachdem ein Individuum dieser Art durch Sturm bis in die Schweiz verdriftet wurde.

El paíño de Madeira (Hydrobates castro), también denominado pamperito de Castro o paíño de Harcourt, es una especie de ave procelariforme de la familia Hydrobatidae propia de las zonas cálidas y templadas de los océanos Atlántico y el Pacífico. El paíño de Madeira mide de 19-21 cm y tiene una envergadura alar de 43-46 cm. Pesa entre 44-49 g. Su coloración general es de color oscuro y tiene una franja blanca en el obispillo y su cola está ligeramente bifurcada. Es similar al paíño boreal, pero éste tiene la cola más bifurcada y su mancha blanca es de distinta forma y se extiende más a los lados. Cría únicamente en las islas de las zonas templadas de los océanos Atlántico y Pacífico, lo que comprende a las Azores y Madeira en el Atlántico y las Galápagos en el Pacífico. Anida en colonias cerca del mar en el interior de oquedades y grietas de las rocas. Ponen solamente un huevo blanco. Aunque se reproducen durante todo el año recientes investigaciones han descubierto que existen dos poblaciones que usan los mismos sitios de anidamiento en diferentes estaciones, con picos de anidamiento en primavera y otoño. Además las dos poblaciones presentan diferencias en sus vocalizaciones y épocas de muda del plumaje.

Madeirankeiju (Hydrobates castro) on ulappakeijujen heimoon kuuluva lintulaji, jota tavataan Atlantilla ja Tyynellämerellä. Lajin nimesi Edward William Vernon Harcourt vuonna 1851. Linnun pituus on 20 cm, siipien kärkiväli 43–46 cm ja paino 44–49 g. Olemukseltaan se muistuttaa suuresti myrskykeijua, eroina hieman erimuotoinen valkoinen yläperä ja vielä syvempään haaroittunut pyrstö. Sukupuolet ovat samannäköisiä. Madeirankeiju pesii Atlantin ja Tyynenmeren lämpimän vyöhykkeen saarilla, kuten Madeiralla, Azoreilla, Kanariansaarilla, Selvagenssaarilla, Kap Verdellä, Ascensionilla, Saint Helenalla, Galápagossaarilla, Japanin itärannikolla ja Havaijilla. Mahdollisesti se pesii myös São Tomélla. Maailmanpopulaation koko on 20 000–200 000 yksilöä ja lajin kanta on elinvoimainen. Madeirankeiju on tavattu kerran Suomessa, 19. tammikuuta 1993 Suonenjoella.lähde? Lajin elinympäristöä ovat louhikkoiset kalliosaaret.

L'Océanite de Castro (Hydrobates castro) est une espèce d'oiseaux marins de la famille des Hydrobatidae. Il mesure entre 19 et 21 cm de long pour une envergure de 43 à 46 cm et pèse de 44 à 49 g. Son plumage est principalement noir-brun avec un croupion blanc. Il ressemble à l'océanite cul-blanc avec sa queue fourchue et ses longues ailes, mais ce dernier a une queue plus fourchue, un blanc réparti de façon différente au niveau du croupion, et un comportement en vol différent (le vol de l'océanite cul-blanc rappelle celui d'une guifette, alors que celui d'un océanite de Castro fait plus penser à un puffin). Il se reproduit sur des îles dans les parties les plus chaudes de l'océan Atlantique et de l'océan Pacifique. Il s'agit notamment de Farilhão Grande (à quelques dizaines de kilomètres au large du Portugal), des Açores, de Madère et des Canaries dans l'Atlantique, et des Galápagos dans le Pacifique. Il niche en colonies à proximité de la mer dans les crevasses des rochers et pond un seul œuf blanc. Il passe le reste de l'année en mer. Il se nourrit en ramassant des proies (invertébrés, petits vertébrés et parfois charognes) à la surface de l'eau. Une étude a été menée aux Açores afin de déterminer les capacités de plongée des individus; toutefois, le travail a été effectué sur la population de "saison chaude". Des études ultérieures ont montré que cette dernière constituait en fait une espèce distincte (voir ci-dessous). Cet océanite est strictement nocturne sur les sites de reproduction pour éviter la prédation par les goélands et les rapaces diurnes, tels que le faucon pèlerin, et évite même de venir à terre les nuits de pleine lune. Comme la plupart des pétrels, sa capacité de marcher est limitée à quelques pas pour entrer dans ou sortir de son terrier.

L'uccello delle tempeste di Castro (Hydrobates castro (Harcourt, 1851)) è un uccello della famiglia Hydrobatidae. Lunghezza 19 cm è simile all'uccello delle tempeste codaforcuta. Si distingue per la coda meno forcuta e una banda bianca che attraversa il groppone, caratteristiche che sono poco evidenti. Le copritrici della coda hanno la punta nera. È una specie pelagica che nidifica sulle isole rocciose dell'Oceano Atlantico e nell'Oceano Pacifico.

クロコシジロウミツバメ（黒腰白海燕、Hydrobates castro）は、ミズナギドリ目ウミツバメ科に分類される鳥類の1種。

Het madeirastormvogeltje (Hydrobates castro synoniem: Oceanodroma castro) is een vogel uit de familie der Hydrobatidae (noordelijke stormvogeltjes).

Nawałnik białorzytny, nawałnik maderski (Hydrobates castro) – gatunek małego ptaka morskiego z rodziny nawałników (Hydrobatidae). Zasiedla różne obszary, zależnie od pory roku; poza okresem lęgowym przebywa na otwartym morzu. Miejsca lęgowe znajdują się we wschodniej części Oceanu Atlantyckiego – na Berlenga Grande i na Azorach (z wyjątkiem głównych wysp) – oraz na wyspach na Oceanie Spokojnym – u wybrzeży Japonii, na Hawajach i Galapagos. Długość ciała wynosi 19–20 cm, masa ciała 33–67 g. Ciemno ubarwiony, ale ma biały kuper. Gatunek podobny jest do oceannika żółtopłetwego, nawałnika dużego oraz nawałnika burzowego. Żeruje w nocy, zjada małe ryby, kałamarnice, skorupiaki, tłuste części padliny zwierząt morskich oraz odpadki. Najprawdopodobniej lokalizuje zdobycz za pomocą węchu. W okresie lęgowym składa jedno jajo, kształtem i barwą identyczne jak jajo nawałnika dużego. Oboje rodzice wysiadują na zmianę przez 38–42 dni i zmieniają się co 2–6 dni.

O painho-da-ilha-da-madeira (Hydrobates castro) (Harcourt, 1851), conhecido pelos nomes comuns de roque-de-castro, painho, Painho-da-madeira, alma-de-mestre, angelito (Açores), canitobo (São Tomé e Príncipe), jaba-jaba (Cabo Verde), roque ou roquinho (Madeira), é uma ave marinha da família Hydrobatidae, de pequenas dimensões, coloração geral preta e uropígio branco. Nidifica exclusivamente em ilhas, com colónias nidificantes conhecidas nas Berlengas, nos arquipélagos da Macaronésia e nas ilhas Galápagos.

Мадейрская качурка (лат. Hydrobates castro) — вид морских птиц из семейства качурок. Длина тела 19-21 см, размах крыльев 43-46 см, масса 44-49 г. Окраска преимущественно буровато-чёрная с обширным белым надхвостьем. Вильчатым хвостом и длинными крыльями похожа на северную качурку, но у той хвост более вильчатый, белое надхвостье другой формы (V-образный или треугольный). Вид гнездится на островах в более тёплых частях Атлантического и Тихого океанов. В Атлантике это Берленгаш (в нескольких десятках километров от материковой Португалии), Азорские острова, Мадейра, Канарские острова и остров Святой Елены, в Тихом океане — восточная Япония, Кауаи (Гавайи) и Галапагосские острова. В 2018 году сообщалось, что вид также начал гнездиться на вулкане Мауна-Лоа на острове Гавайи. Птицы гнездятся колониями вблизи моря в расщелинах скал, и за одну попытку размножения самки откладывают одно яйцо белого цвета. Внегнездовой период проводит в море. В местах гнездования ведут строго ночной образ жизни, чтобы избежать хищничества чаек и дневных хищников, таких как сапсаны, и даже в ясные лунные ночи не выходит на сушу. Как и у большинства буревестников, способность к ходьбе ограничена короткими перебежками от норы к норе. Питаются особи, подбирая с поверхности воды добычу (беспозвоночных, мелких позвоночных, а иногда и падаль). Исследование, направленное на определение способностей этого вида к нырянию, было проведено на популяции «тёплого сезона» с Азорских островов, которая впоследствии была признана отдельным видом (см. ниже).

Oceanstormsvala (Hydrobates castro), tidigare oceanlöpare, är en fågel i familjen stormsvalor inom ordningen stormfåglar. Den häckar på en rad öar i Atlanten samt i Stilla havet i Hawaiiöarna, Galápagosöarna och på öar öster om Japan. Arten minskar i antal, men beståndet anses vara livskraftigt.