متسلق الأخشاب مفلوق المنقار (الاسم العلمي: Glyphorynchus spirurus)، طائر من الجواثم يتكاثر في العالم الجديد المداري من جنوب المكسيك إلى شمال بوليفيا ووسط البرازيل وغويانا؛ وهو يغيب عن المناطق الساحلية في المحيط الهادئ باستثناء بين كوستاريكا والإكوادور. إنهُ العضو الوحيد في جنس Glyphorynchus.

Klouzálek klínozobý (Glyphorynchus spirurus) je pěvec z podčeledi trnoocasých (Dendrocolaptinae) z čeledi hrnčiříkovitých (Furnariidae). Vyskytuje se v Mexiku, Střední Americe, Brazílii, Bolívii, Ekvádoru, Francouzské Guyaně, Guyaně, Peru, Surinamu a Venezuele. Je to nejmenší druh šplhavce s krátkým, vzhůru zahnutým, klínovitým zobákem, který připomíná zobáky tří druhů rodu Xenops. Měří 13 až 16 cm a váží 10,5 až 21 g. Pohlaví jsou si podobná. Nominátní poddruh G. s. spirurus má šedavé čelo, sytě hnědé až rezavě hnědé temeno a šíji, světlé uzdičky, tenký béžový až bělavý nadoční proužek, béžový oční kroužek, sazově hnědé ušní skvrny a hnědý vousový proužek. Horní část zad a lopatky jsou sytě hnědé až rezavě hnědé, zatímco spodní část zad, nadocasní krovky a ocas jsou skořicově až kaštanově rezavé. Křídelní krovky jsou rezavé, vnitřní loketní letky rezavé a ostatní letky tmavě hnědé s černavými špičkami. Spodní strana většiny letek má béžový až bělavý pruh, který je za letu viditelný jako páska. Boky krku jsou hnědé s malými béžovými skvrnami a hrdlo je bělavě béžové až béžové s několika tmavšími skvrnami. Spodina těla je olivově hnědá až rezavě hnědá, podocasní krovky mají kaštanově rezavý nádech a spodní křídelní krovky a podpažní křídla jsou bílá. Horní část prsou má velké kulaté plavé skvrny a spodní část prsou má úzké pruhy stejné barvy. Duhovka je tmavě hnědá až jantarová, zobák černý se šedou základnou spodní čelisti a nohy jsou narůžověle šedé, tmavě šedé, tmavě nazelenalé nebo hnědočerné. Ostatní poddruhy se od nominátního liší.

Der Keilschnabel-Baumsteiger (Glyphorynchus spirurus) ist ein Sperlingsvogel aus der Unterfamilie der Baumsteiger (Dendrocolaptinae) innerhalb der Familie der Töpfervögel (Furnariidae). Er kommt in Mexiko, Mittelamerika, Brasilien, Bolivien, Ecuador, Französisch-Guayana, Guyana, Peru, Suriname und Venezuela vor. Der Keilschnabel-Baumsteiger ist der kleinste Vertreter der Baumsteiger und besitzt einen kurzen, aufwärts gebogenen, keilförmigen Schnabel, der dem der drei Arten der Gattung Xenops ähnelt. Er erreicht eine Länge von 13 bis 16 cm und ein Gewicht von 10,5 bis 21 g. Die Geschlechter sehen gleich aus. Die Nominatform G. s. spirurus zeichnet sich durch eine gräuliche Stirn, einen kräftig braunen bis rotbraunen Scheitel und Nacken, helle Zügel, einen dünnen beigen bis weißlichen Überaugenstreif, einen beigen Augenring, rußbraune Ohrdecken und einen braunen Bartstreif aus. Rücken und Schulterfedern sind kräftig braun bis rotbraun, während der untere Rücken, die Oberschwanzdecken und der Schwanz zimt- bis kastanienrot gefärbt sind. Die Flügeldecken sind rostbraun, die inneren Armschwingen rotbraun und die übrigen Schwingen dunkelbraun mit schwärzlichen Spitzen. Die Unterseite der meisten Flügelfedern weist einen beigen bis weißlichen Streifen auf, der im Flug als Band sichtbar wird. Die Halsseiten sind braun mit kleinen beigen Flecken, die Kehle ist weißlich-beige mit einigen dunklen Sprenkeln. Die Unterseite ist olivbraun bis rotbraun, die Unterschwanzdecken sind kastanienrot überhaucht, und die Unterflügeldecken sowie Achselfedern sind weiß. Die obere Brust zeigt große, runde, gelbbraune Flecken, die untere Brust schmale Streifen derselben Farbe. Die Iris ist dunkelbraun bis bernsteinfarben, der Schnabel schwarz mit grauer Basis am Unterschnabel, und die Beine sowie Füße sind rosa-grau, dunkelgrau, dunkelgrünlich oder bräunlich-schwarz. Die anderen Unterarten unterscheiden sich von der Nominatform.

El trepatroncos picocuña (Glyphorynchus spirurus) es una especie de ave paseriforme de la familia Furnariidae, subfamilia Dendrocolaptinae, la única perteneciente al género Glyphorynchus. Probablemente se divida en más de una especie. Es nativa de la América tropical (Neotrópico), desde el sur de México, por América Central y del Sur, hasta el centro de Bolivia, sur de la Amazonia y este de Brasil.

Pikkukipuaja (Glyphorynchus spirurus) on pieni ruskea amerikkalainen varpuslintu. Linnun pituus on 14–15 cm ja paino 14–16,5 g. Pikkukipuaja on punaruskea ja sen päässä ja rinnassa on vaaleita viiruja ja täpliä. Nokka on suora, kapean kartiomainen. Sen pyrstösulat ovat kankeat ja lintu nojaa pyrstöönsä kivutessaan puunrunkoa ja oksia ylös. Sukupuolet ovat samanvärisiä. Pikkukipuaja on yleinen lintu Keski- ja Etelä-Amerikassa, Etelä-Meksikosta Pohjois-Boliviaan ja Amazonin alueella. Tyynenmeren rannikoilta se kuitenkin enimmäkseen puuttuu. Laji on enimmäkseen paikkalintu, mutta paikallisia vaelluksia voi tapahtua. Lajin elinympäristön laajuus on 7,2 miljoonaa neliökilometriä. Lajista tunnetaan 14 alalajia. Pikkukipuajat elävät alavien maiden sulkeutuneissa metsissä. Niitä ei yleensä tavata vuoristossa kilometriä korkeammalla.

Le Grimpar bec-en-coin (Glyphorynchus spirurus) est une espèce d'oiseaux de la famille des Furnariidae. C'est la seule espèce du genre Glyphorynchus. Il fréquente notamment les zones humides et de forêt secondaire, du sud du Mexique au nord de la Bolivie (dont l'Amazonie et le plateau des Guyanes) et le nord de la forêt atlantique. On le distingue facilement des autres grimpars par sa petite taille et son bec caractéristique. Il mesure 14 à 15 cm de long et pèse 14 à 16,5 g. Le dos est brun, avec des stries fines sur les côtés de la tête, un sourcil chamois, un croupion, les ailes et la queue marron. La gorge est chamois et le reste du ventre est brun avec des chevrons chamois, plus marqués sur la poitrine. Une barre chamois est visible sous l'aile en vol. Le bec, court et conique, est tout à fait différent dans sa forme de celui des autres grimpars. Les jeunes oiseaux sont plus ternes avec des stries moins distinctes. Le cri est un schip sonore. Le chant varie selon les régions, peut-être en rapport avec les différentes sous-espèces de cet oiseau. Au Costa Rica, il s'agit d'un keekekekiki en trilles, tandis que dans l'est de la Bolivie, c'est un too-e too-e tu-tu-tu-tue-twu-twu-tweeet ascendant.

Il Rampicatore becco a cuneo (Glyphorynchus spirurus) è un uccello passeriforme della sottofamiglia Dendrocolaptinae, appartenente alla famiglia dei Furnariidae. È diffuso in Messico, America Centrale, Brasile, Bolivia, Ecuador, Guyana francese, Guyana, Perù, Suriname e Venezuela. È il più piccolo dei rampichini e presenta un becco corto, rivolto all'insù e a forma di cuneo, simile a quello delle tre specie del genere Xenops. Misura dai 13 ai 16 cm di lunghezza e pesa tra i 10,5 e i 21 g. I sessi sono simili. La sottospecie nominale G. s. spirurus ha una fronte grigiastra, vertice e nuca di un bruno intenso o rossiccio, redini color camoscio chiaro, un sottile sopracciglio da camoscio a bianco-camoscio, un anello oculare camoscio, copritrici auricolari bruno fuligginoso e una stria malare bruna. Il dorso superiore e le scapolari sono bruno intenso o rossiccio, mentre il dorso inferiore, le copritrici sopracaudali e la coda variano dal cannella-rossiccio al castano-rossiccio. Le copritrici alari sono color ruggine, le secondarie interne rossicce e le altre secondarie e primarie sono bruno scuro con punte nerastre. La parte inferiore della maggior parte delle penne alari presenta una striscia da camoscio a bianco-camoscio che appare come una banda durante il volo. I lati del collo sono bruni con piccole macchie camoscio e la gola è da bianco-camoscio a camoscio con alcune macchie scure. Le parti inferiori sono da bruno-oliva a bruno-rossiccio, le copritrici sottocaudali hanno una sfumatura castano-rossiccia e le copritrici sottoalari e le ascellari sono bianche. Il petto superiore presenta grandi macchie rotonde fulve, mentre il petto inferiore ha strette striature dello stesso colore. L'iride è da bruno scuro ad ambra, il becco è nero con base grigia sulla mandibola e le zampe sono grigio rosato, grigio scuro, verde scuro o bruno-nerastro. Le altre sottospecie differiscono dalla nominale.

De wigsnavelmuisspecht (Glyphorynchus spirurus) is een vogel uit de onderfamilie muisspechten (Dendrocolaptinae) en de familie van de ovenvogels.

Tęgosterek (Glyphorynchus spirurus) to ptak z podrodziny tęgosterów (Dendrocolaptinae) w obrębie rodziny garncarzowatych (Furnariidae). Występuje w Meksyku, Ameryce Środkowej, Brazylii, Boliwii, Ekwadorze, Gujanie Francuskiej, Gujanie, Peru, Surinamie i Wenezueli. Jest to najmniejszy przedstawiciel drzewiarzy, posiadający krótki, zadarty, klinowaty dziób przypominający ten u trzech gatunków z rodzaju Xenops. Osiąga długość 13–16 cm i waży 10,5–21 g. Płcie są podobne. Podgatunek nominatywny G. s. spirurus ma szarawe czoło, głęboko brązowe do rdzawobrązowego ciemię i kark, jasne kantarki, cienką beżową do białawej brew, beżową obwódkę oka, sadzowobrązowe pokrywy uszne i brązowy pasek policzkowy. Górna część grzbietu i łopatki są głęboko brązowe do rdzawobrązowego, a dolna część grzbietu, pokrywy nadogonowe i ogon są cynamonowo-rdzawe do kasztanowo-rdzawych. Pokrywy skrzydeł są rudawe, wewnętrzne lotki drugorzędowe rdzawe, a pozostałe lotki ciemnobrązowe z czarniawymi końcówkami. Spodnia strona większości piór skrzydeł ma beżowy do białawego pasek, widoczny w locie jako pas. Boki szyi są brązowe z małymi beżowymi plamkami, a gardło jest białawo-beżowe do beżowego z kilkoma ciemniejszymi plamkami. Spód ciała jest oliwkowobrązowy do rdzawobrązowego, pokrywy podogonowe mają kasztanowo-rdzawy nalot, a pokrywy podskrzydłowe i pióra pachowe są białe. Górna część piersi ma duże okrągłe płowe plamy, a dolna część piersi wąskie smugi tego samego koloru. Tęczówka jest ciemnobrązowa do bursztynowej, dziób czarny z szarą podstawą żuchwy, a nogi i stopy są różowoszare, ciemnoszare, ciemnozielonkawe lub brązowoczarne. Pozostałe podgatunki różnią się od nominatywnego.

Arapaçu-de-bico-de-cunha (nome científico: Glyphorynchus spirurus) é uma ave passeriforme da família dos furnariídeos (Furnariidae). Provavelmente se divide em mais de uma espécie. As numerosas subespécies do arapaçu-de-bico-de-cunha estão distribuídas, às vezes de forma desarticulada, do sul do México, passando por Belize, Guatemala, Honduras, Nicarágua, Costa Rica, Panamá, Colômbia, ao leste pela Venezuela, Guiana, Suriname e Guiana Francesa, ao sul pelo Equador, Peru, quase toda a Amazônia brasileira, até o centro da Bolívia, e uma população isolada no leste do Brasil, no bioma da Mata Atlântica. É principalmente uma espécie residente, mas pode se dispersar localmente. Por exemplo, um indivíduo migratório foi observado em 12 de maio de 1998 em Cerro Campana, El Salvador, o primeiro registro da espécie naquele país. Esta espécie é considerada comum e amplamente disseminada em seu habitat natural: na vegetação rasteira de florestas úmidas, principalmente nas planícies até mil metros de altitude, algumas podem chegar a dois mil metros. O arapaçu-de-bico-de-cunha distingue-se facilmente de seus parentes por seu pequeno tamanho, já que é o menor dentre os membros do gênero Glyphorynchus, e seu bico distinto. Geralmente tem cerca de 14 a 15 centímetros de comprimento e pesa cerca de 14 a 16 gramas. A parte superior do corpo é marrom, com listras finas em ambos os lados da cabeça, um supercílio amarelo e uma garupa castanha. A garganta também é amarela e o resto do lado de baixo é castanho mosqueado, especialmente no peito. Quando voa, mostra uma faixa castanha sob as asas. Os jovens apresentam um tom mais apagado e uniforme e com menos marcas. O bico curto é muito diferente em forma deus parentes, em forma de cunha e arrebitado, quase como Xenops. As penas da cauda terminam em espigas salientes muito longas, proporcionalmente as mais longas entre os Glyphorynchus.

Долотоклювый древолаз (лат. Glyphorynchus spirurus) — вид птиц из семейства печниковых. Выделяют 13 подвидов. Обитает во влажных тропических лесах от юга Мексики до севера Боливии. Долотоклювый древолаз достигает длины 13—16 см и массы от 10,5 до 21 г. Оперение окрашено таким образом, что долотоклювый древолаз может маскироваться на фоне ствола дерева. Клюв короткий, слегка изогнутый. Острые коготки и жёсткие перья хвоста помогают ему перемещаться по стволу и ветвям дерева в поисках пищи. Питается в основном насекомыми и пауками. Птицы предпочитают не создавать стаи, а держаться поодиночке или парой.

Kilnäbbad trädklättrare (Glyphorynchus spirurus) är en fågel i familjen ugnfåglar inom ordningen tättingar.