BirdNET+ Taxonomy

v0.4-Oct2026

← Back to browse

Northern Bald Ibis
Burak Doğansoysal (cc-by-nc)

Northern Bald Ibis

Geronticus eremita
BirdNET IDBN04189
Taxon groupAves
CommonnessVery common (81/100)
How often it is observed on iNaturalist compared with other Aves, not how abundant it is
Image sourceiNaturalist
AvicommonsPhoto by Christoph Moning (cc-by-2.5)
/taxonomy/api/species/Geronticus%20eremita
Loading…

Description wikipedia

The northern bald ibis, hermit ibis, or Waldrapp (Geronticus eremita) is a migratory Old World ibis found in open areas such as grasslands, rocky mountains, and semi-deserts, often close to running water. This 70–80 cm (28–31 in) glossy black ibis, which, unlike many members of the ibis family, is non-wading, has an unfeathered red face and head, and a long, curved red bill. It breeds colonially on coastal or mountain cliff ledges, where it typically lays two to three eggs in a stick nest, and feeds on lizards, insects, and other small animals. The northern bald ibis was once widespread across the Middle East, northern Africa, southern and central Europe, with a fossil record dating back at least 1.8 million years. It disappeared from Europe over 300 years ago, although reintroduction programmes in the region are underway. In 2019 there were about 700 wild birds remaining in southern Morocco. To combat these low numbers, reintroduction programs have been instituted internationally in recent times, with a semi-wild breeding colony in Turkey which counted almost 250 birds in 2018 as well as sites in Austria, Italy, Spain, and northern Morocco. There are about 2000 northern bald ibises living in captivity. These programmes and the natural growth in Morocco from about 200 birds in the 1990s helped to downlist the northern bald ibis from Critically Endangered to Endangered on the IUCN Red List in 2018. The down-listing of conservation status for the species has been described as controversial decision and not taking fully into account the recent extinction in the wild of the genetically distinct and only long-range migratory population that used to breed in the Middle East and wintering in Eastern Africa. The long-term decline in Europe has been linked to hunting and use as food, especially the fledglings. The slow reproduction means this can cause local extinction.

Translated Descriptions (16)

ar wikipedia
أبو منجل الناسك أو أبو منجل الأقرع الشمالي، أبو منجل الأصلع (الاسم العلمي: Geronticus eremita) (الإنجليزية: Northern Bald Ibis) هو نوع من أنواع الطيور الكبيرة الذي ينتمي إلى تحت فصيلة أبو منجل وينتشر بشكل عام قرب الأنهار. يعد هذا الطائر من الحيوانات المهددة بالانقراض بصورة حرجة، حيث بلغ عدد الطيور في البرية 420 فرداً فقط، وعدد الطيور التي تربى في المحميات حوالي 1500. كان نطاق انتشاره سابقاً يشمل الشرق الأوسط، شمال أفريقيا، وفي جبال الألب الأوروبية، رغم أنه انقرض في الاونة الأخيرة منذ 400 سنة تقريباً. ينحصر انتشار أبو منجل الأقرع الشمالي حالياً في الشرق الأوسط وشمال أفريقيا وبعض مناطق الصحراء الكبرى، خاصة في سوريا والجزائر والمغرب وتركيا. كان يعتقد بأن انتشار هذه الطيور في البرية انحصرت في المغرب، حتى تم اكتشاف مستعمرة في سوريا في عام 2002م. الجماعة الشرقية: طيور أبو منجل الشرقية هي جماعة مهاجرة. كانت مجموعة الطيور الموجودة في تركيا تغادر مناطق التكاثر باتجاه مناطق التشتية في أواخر شهر حزيران/يونيو أو بداية شهر تموز/يوليو، وتعود إلى مناطق التكاثر في شهر شباط/فبراير. الطيور التي تتكاثر في سورية تهاجر جنوباً في شهر تموز/يوليو وتصل إلى مناطق التشتية في شمال شرق أفريقيا (أثيوبيا، إريتريا والسودان) وتعود إلى سورية في شهر شباط/فبراير. الجماعة الغربية: طيور أبو منجل الغربية الموجودة في المغرب والجزائر متفرقة وحركتها غير منتظمة، ومع أنه لا يعرف الكثير عن مناطق تشتيتها فقد لوحظت تواجدها في بعض المواقع في موريتانيا ومالي. معظم طيور أبو منجل الموجودة في جبال الأطلس تغادر مناطق تكاثرها ولكنها تبقى في المغرب. طيور أبو منجل التابعة لجماعة منطقة سوس ماسة المغربية وتبدو مقيمة تماما في تلك المنطقة ولكن قد تحدث بعض التنقلات بين شهري أيلول/سبتمبر وكانون الأول/يناير.
cs wikipedia
Ibis skalní (Geronticus eremita) je vzácný pták z čeledi ibisovitých. Obývá neúrodné, suché, skalnaté krajiny. Dorůstá 70–80 cm a je celý leskle černý s neopeřenými lícemi a čelem a dlouhým, růžovým, na konci směrem dolů zahnutým zobákem. Hnízdí v koloniích na skalních útesech, kde si staví jednoduché hnízdo z větví, do kterého následně klade 2–3 vejce. Živí se zejména plazy, hmyzem a jinými malými živočichy. V minulosti ibis skalní obýval Střední východ, sever Afriky a jih Evropy, podle fosilií zde navíc žil již před 1,8 miliony lety. Na základě dat IUCN z roku 2018 jde o ohrožený druh a jeho populace nepřesahuje 250 dospělců. Na počátku 20. století přežívala pouze západní populace v Maroku a východní populace v Turecku a Sýrii; 95 % volně žijících ptáků žilo k roku 2018 v Maroku, syrské hnízdní populace jsou nejspíš již vyhynulé. Reintrodukční programy probíhaly např. v Turecku, Rakousku, ve Španělsku a v severním Maroku. Důvody dlouhodobého úpadku početnosti tohoto druhu nejsou stále objasněny, je však jisté, že v posledních letech mohl za rychlé ztráty celých kolonií zejména lov, ztráta přirozeného biotopu a otrava pesticidy.
de wikipedia
Der Waldrapp (Geronticus eremita) ist ein etwa gänsegroßer Ibis. Nächster Verwandter ist der zur gleichen Gattung gehörende Glattnackenrapp. Früher zu den Schreitvögeln gestellt, gehören Ibisse nach neueren Erkenntnissen in die Ordnung Pelecaniformes. Historische Bezeichnungen für diese Art sind Schopfibis, Mähnenibis, Klausrapp, Steinrapp, Klausrabe und Waldhopf. Der Waldrapp wird vom IUCN auf der Roten Liste gefährdeter Arten aktuell in der Gefährdungskategorie stark gefährdet (EN = Endangered) eingestuft, nachdem er zuvor bereits unter der Klassifikation vom Aussterben bedroht (CR = Critically Endangered) geführt worden war. In Europa war er einst ein häufiger Vogel, der in Frankreich, in der Schweiz, in Deutschland, Österreich (zuletzt dort in der Steiermark), Spanien und im Westen des Balkans beheimatet war. Im 17. Jahrhundert wurden die Waldrappe in Mitteleuropa durch intensive Bejagung – die Vögel galten als Delikatesse – sowie den Verlust ihres Lebensraumes ausgerottet. Nach einem Tiefpunkt Mitte der 1990er Jahre mit nur noch etwa 220 Vögeln in Freiheit ist der Wildbestand seitdem beständig gewachsen. In freier Wildbahn lebten in Marokko im Jahre 2019 etwa 700 Vögel und etwa 325 halbwild in der Türkei. Aufgrund verschiedener laufender Wiederansiedlungsprojekte, die das Ziel haben, den Waldrapp erneut als Brutvogel in Europa zu etablieren, gab es 2020/21 wieder ungefähr 340 freilebende Vögel. Der Bestand an wild oder halbwild lebenden Vögeln lag 2020 bei etwa 1400. Darüber hinaus werden etwa 2000 Vögel in Gefangenschaft gehalten. Die weltweit größte Waldrapp-Voliere befindet sich seit 2003 in Waidhofen an der Thaya.
es wikipedia
El ibis eremita o ibis calvo del norte (Geronticus eremita) es una especie de ave pelecaniforme de la familia Threskiornithidae propia de Europa, Oriente Próximo y África. Está en peligro de extinción y solo sobrevive en estado silvestre en Marruecos, y escasamente en Siria. En Europa se extinguió a comienzos de la Edad Moderna, y posteriormente también desapareció de Turquía, donde se conservó hasta finales del siglo XX, y desde donde migraba a puntos de África Oriental. Existen planes de conservación en cautividad y semicautividad, y ha sido reintroducido en el sur de la península ibérica y Austria.
fi wikipedia
Töyhtöiibis eli erakkoiibis (Geronticus eremita) on erittäin uhanalainen iibislintu. Niitä arvellaan elävän luonnossa noin 680 ja eläintarhoissa noin 2 000 yksilöä. Töyhtöiibis kasvaa 70–80 senttimetriä pitkäksi ja sen siipien kärkiväli on 120–135 cm. Sen höyhenpeite on kiiltävän musta ja niskassa on töyhtömäinen harja. Pää on kalju, vaaleanpunertava ja ryppyinen. Töyhtöiibiksiä elää Marokossa, Turkissa ja Syyriassa. Marokon populaatiossa elää vähintään 95 prosenttia kaikista villeistä töyhtöiibiksistä. Niitä on myös istutettu Itävaltaan ja Saksaan (noin 30 yksilöä) ja Espanjaan, missä laji on vihdoin alkanut lisääntyä 500 vuoden tauon jälkeen. Töyhtöiibiksen kanta on pieni, mutta Marokon kanta on kasvussa onnistuneiden suojelutoimien ja useiden onnistuneiden pesintöjen jälkeen. Laji luokitellaan erittäin uhanalaiseksi.
fr wikipedia
L'Ibis chauve (Geronticus eremita), aussi appelé Ibis érémite, est une espèce d'oiseaux de la famille des threskiornithidés. Contrairement aux autres ibis qui nichent dans les arbres ou au niveau du sol dans les zones humides, il vit en colonies sur des parois rocheuses semi-arides et sur des falaises côtières. Cet ibis long de 60 à 80 cm, à la tête chauve, au plumage noir-bleuté, au long bec courbe et rouge, pond deux ou trois œufs dans un nid fait de branchages et se nourrit de lézards, d'insectes et autres petits animaux. Très répandu autrefois à travers le Moyen-Orient, l'Afrique du Nord et le Sud de l'Europe, avec le plus ancien fossile connu datant d'au moins 1,8 million d'années, il a disparu d'Europe il y a 300 ans, et est maintenant considéré comme en danger critique. Il était connu en Égypte où il avait un important rôle symbolique. Il y a encore environ 500 Ibis chauves sauvages vivant au sud du Maroc, et moins de 10 en Syrie, où il a été redécouvert en 2002. Il a été déclaré comme une des 100 espèces les plus menacées du monde. Pour lutter contre ce reflux, des programmes de réintroduction ont été institués ces dernières années, avec une colonie de reproduction en semi-liberté en Turquie, ainsi que des sites en Autriche et en Espagne (près San Ambrosio) Les raisons de ce long déclin ne sont pas claires, mais la chasse, la disparition de leur habitat d'alimentation et l'empoisonnement par les pesticides ont été impliqués dans la disparition rapide des colonies au cours des dernières décennies. Il fait partie de la liste des 100 espèces les plus menacées au monde établie par l'UICN en 2012.
it wikipedia
L'ibis eremita (Geronticus eremita Linnaeus, 1758) è un uccello pelecaniforme della famiglia dei Treschiornitidi.. È una specie in pericolo di estinzione. Un tempo la specie era piuttosto diffusa lungo le zone rocciose e le scogliere di Europa meridionale, Medio Oriente e Nordafrica. Il declino numerico dell'ibis eremita è cominciato secoli fa e almeno fino ai primi del '900 le sue cause sono ignote: dall'inizio del XX secolo però la popolazione di ibis ha subito un calo drastico, pari al 98% circa, dovuto alla combinazione di vari fattori, in primis la caccia di frodo, ma anche la distruzione dell'habitat per far posto ad allevamenti e piantagioni di tipo intensivo, l'utilizzo di fitofarmaci, il disturbo delle rotte migratorie e delle colonie riproduttive a causa dell'eccessiva antropizzazione. Attualmente l'ibis eremita è scomparso dalla maggior parte dell'habitat originario e allo stato selvatico ne rimangono solo poche colonie isolate in Marocco e Siria (dove peraltro è stato riscoperto solo nel 2002), per un totale mondiale di circa 550 individui selvatici. Oltre alle colonie selvatiche sono però presenti, specialmente in Europa, colonie semiselvatiche o in cattività di questi uccelli per un totale di un migliaio di esemplari circa: a partire da queste sono in fase di studio o di attuazione vari programmi di reintroduzione dell'ibis eremita nel suo ambiente originario.
ja wikipedia
ホオアカトキ(頬赤鴇、Geronticus eremita) は、ペリカン目トキ科に分類される鳥類。 モロッコ エリトリア、スイス、スーダン、ドイツ、トルコなど 全長80センチメートル。翼長41センチメートル。後頸には短い羽毛が伸長する(冠羽)。全身の羽衣は金属光沢がある紫がかった緑色。 頭部には羽毛がなく、赤や橙、黒などの斑紋が入る。虹彩は橙赤色。嘴峰長13センチメートル。嘴の色彩は暗赤色。
ko wikipedia
붉은볼따오기는 북부대머리따오기로도 불리며, 70~80cm 크기의 검은 깃털을 가진 따오기다. 붉은 얼굴과 머리, 길고 굽은 부리가 특징이다. 초원, 바위산 등 개방된 지역에 서식하며 해안이나 산 절벽에 둥지를 틀고 도마뱀, 곤충 등을 먹는다. 과거 중동, 북아프리카, 유럽에 널리 분포했으나 현재는 야생 개체 수가 매우 적다. 모로코와 튀르키예 등지에서 재도입 프로그램이 진행 중이며, 이러한 노력으로 IUCN 적색 목록에서 절멸위급종으로 하향 조정되었다. 번식 속도가 느리고 어린 개체들이 포식자에게 취약해 지역 멸종 위험이 크다. 현재 약 2,000마리가 사육 상태에서 보호받고 있다.
nl wikipedia
De heremietibis of kaalkopibis (Geronticus eremita) is een vogel uit de familie van de ibissen en lepelaars (Threskiornithidae). De wetenschappelijke naam van de soort werd in 1758 als Upupa eremita gepubliceerd door Carl Linnaeus in de tiende editie van Systema naturae. Hij baseerde zijn naam op eerdere beschrijvingen door Conrad Gesner en Ulisse Aldrovandi. De heremietibis komt nog slechts van nature voor in een westelijke populatie in Zuidwest-Marokko, en een zeer kleine oostelijke populatie in Irak en Turkije
pl wikipedia
Ibis grzywiasty (Geronticus eremita) – gatunek dużego ptaka z rodziny ibisów (Threskiornithidae), zamieszkujący głównie Maroko (nieliczne gniazdujące pary) i Turcję (reintrodukowany). Lęgnie się również obecnie na stromych skalistych wybrzeżach Atlantyku. Jeszcze w XVII w. występował w Europie, rozmnażał się w dolinie Dunaju, Austrii i Szwajcarii. Obecnie ptaki te są zagrożone wyginięciem. Nazwę zawdzięcza czubowi piór z tyłu głowy. Nie wyróżnia się podgatunków.
pt wikipedia
O íbis-pelada (Geronticus eremita) é uma ave migratória do Velho Mundo encontrada em áreas abertas, como pastagens, montanhas rochosas e semidesertos, frequentemente perto de águas correntes. Este íbis de plumagem preta brilhante, que mede entre 70 e 80 cm e, ao contrário de muitos membros de sua família, não é uma ave pernalta, possui a face e a cabeça vermelhas e desprovidas de penas, além de um bico longo e curvo da mesma cor. Reproduz-se em colônias em penhascos costeiros ou montanhosos, onde geralmente põe de dois a três ovos em um ninho de gravetos, alimentando-se de lagartos, insetos e outros pequenos animais. O íbis-pelada já foi amplamente distribuído pelo Oriente Médio, norte da África e sul e centro da Europa, com registros fósseis que datam de pelo menos 1,8 milhão de anos. Desapareceu da Europa há mais de 300 anos, embora programas de reintrodução na região estejam em andamento. Em 2019, restavam cerca de 700 aves selvagens no sul do Marrocos. Para combater esses números baixos, programas de reintrodução foram instituídos internacionalmente nos últimos tempos, com uma colônia de reprodução semisselvagem na Turquia, que contava com quase 250 aves em 2018, além de locais na Áustria, Itália, Espanha e norte do Marrocos. Existem cerca de 2000 íbis-peladas vivendo em cativeiro. Esses programas e o crescimento natural no Marrocos, que passou de cerca de 200 aves na década de 1990, ajudaram a reclassificar o íbis-pelada de Criticamente Ameaçado para Ameaçado na Lista Vermelha da IUCN em 2018. A mudança no status de conservação da espécie foi descrita como uma decisão controversa, por não levar totalmente em conta a recente extinção na natureza da população geneticamente distinta e única de longa distância migratória que costumava se reproduzir no Oriente Médio e invernar na África Oriental. O declínio a longo prazo na Europa tem sido associado à caça e ao consumo como alimento, especialmente dos filhotes, sendo que a reprodução lenta significa que isso pode causar extinções locais.
ru wikipedia
Лесной ибис (лат. Geronticus eremita), в некоторых источниках — горный ибис — один из двух невымерших видов лысых ибисов. Известно, что ещё в XVII веке лесной ибис обитал на территориях Средиземноморья от Северной Африки до Альп. К началу XX века вымер повсеместно, кроме Марокко и Турции, к концу XX века исчез и в Турции из-за применения пестицидов при обработке сельхозугодий. В природе лесные ибисы сохранились в заповеднике в Марокко (основная популяция), реинтродуцирован в Турции, около десятка пар обнаружено в Сирии у границы с Турцией. В зоопарках мира содержатся около 1000 особей, по состоянию на 2010 год, в некоторых зоопарках они успешно размножаются. В Марокко и Турции созданы центры по разведению для последующей реинтродукции в дикую природу. В последние годы реинтродуцирован в Йемене, Иордании, Турции, Саудовской Аравии и Сирии. Небольшие полудикие популяции акклиматизированы биологами на юге Германии и в Австрии (около 30 особей). Всего в дикой природе насчитывается около 200 особей (2018 год). Лесной ибис — птица длиной 70-80 см, размахом крыльев 125—135 см и массой до 1,2-1,5 кг. На голове имеется хохолок, чем отличается от лысого ибиса, с которым во многом схож. Питаются птицы насекомыми, реже улитками и червями, а также погибшими мелкими ящерицами и птицами. Гнездятся птицы колониями. Хотя подвиды у лесного ибиса не выделяют, марокканская популяция отличается от турецкой более длинными клювами.
sv wikipedia
Eremitibis (Geronticus eremita) är en starkt hotad art som bara häckar på två platser i världen. Den tillhör familjen ibisar och är delvis en flyttfågel.
tr wikipedia
Kelaynak (Geronticus eremita), kayalık veya yarı çöl kurak yaşam alanlarında bulunan iri yapılı, suda veya çamurda yürüyen ince uzun kıvrık gagalı, 70–80 cm uzunluğunda, 120–135 cm kanat genişliğinde bir kuş türü. Aynı zamanda bir hastalık türü olan kelaynak, kuş gribi salgınından sonra literatürde yer almıştır.
zh wikipedia
隱䴉(學名:Geronticus eremita)是棲息在荒蕪、半沙漠或岩石環境的一種隐鹮属鳥類。 牠們不像其他朱鷺科般在水上生活。牠們長70-80厘米,身體呈光澤黑色,紅色的面部及頭部沒有羽毛,喙長而彎。牠們在岸邊或山崖的地盤繁殖,每次產2-3隻蛋。牠們主要吃蜥蜴、昆蟲及其他細小的動物。 隱䴉曾廣泛分佈於中東、北非、南歐和中歐,其化石記錄至少可追溯到180萬年前。 儘管該地區的重新引入計劃正在進行中,但它已在300多年前從歐洲消失。2019年,摩洛哥南部僅存約700隻野生隱䴉,敘利亞數量不足10隻,2002年在敘利亞被重新發現,但其數量在接下來的幾年中有所下降,可能降至零。 為了解決數量過低的問題,近年來國際上紛紛制定了重新引入計劃,土耳其的一個半野生繁殖地在2018年就有近250隻隱䴉, 這些計畫以及摩洛哥千禧年代約200隻野生隱䴉,幫助隱䴉於2018年在IUCN 紅色名錄上從極度瀕危降為瀕危。現時大約有2000隻圈養的隱䴉。 歐洲的長期衰退與狩獵和食用牠們有關,尤其是幼鳥。由於隱䴉繁殖緩慢,這可能會導致局部滅絕。 隱䴉是候鳥,冬天會往南部地區,但在摩洛哥的族群則全年會留在當地。

Common Names (72 locales)

af Kaalkopibis
ar أَنُوقٌ أصلع شِمَاليٌ
arz ابو منجل ناسك
az Kelaynak quşu
ban Ibis botak kaja
bar Woidrab
be Лясны ібіс
bg Северен плешив ибис
br Ibiz moal an hanternoz
ca ibis ermità
cs ibis skalní
cy Ibis moel y Gogledd
da Eremitibis
de Waldrapp
el Φαλακρή Ίβιδα
en Northern Bald Ibis
en-ca Northern bald ibis
en-gb Northern bald ibis
eo Norda senharibiso
es Ibis Eremita
es_EC Ibis Eremita
es_ES Ibis eremita
es_MX Ibis Eremita
et kaljuiibis
eu Ibis ermitaua
fa اکراس کچل شمالی
fi töyhtöiibis
fr Ibis chauve
frr Eremiitiibis
fy Hearremytibis
ga íbis mhaol thuaisceartach
gl Ibis eremita
gsw Waldrapp
gv Eebis veayl
he מגלן מצויץ
hr ćelavi ibis
hu Tarvarjú
id Ibis botak utara
is Skallaíbis
it Ibis eremita
ja ホオアカトキ
ko 붉은뺨따오기
ku Kêlhenek
ku-arab کێلهەنەک
ku-latn Kêlhenek
lt Miškinis ibis
lv Klinšu ibiss
mrj Шӹргӹ ибис
nl Heremietibis
no skallet ibis
nv Tsétah tsídiidaashiyishí
pl ibis grzywiasty
pnb اتلا گنجا آئیبیس
pt íbis-pelada
pt_PT Íbis-pelada
ro Ibis pleșuv
ru Лесной ибис
shi Adanay armiti
sk ibis skalný
sl Klavžar
sq Kojliku qeros
sr Ćelavi ražanj
sv eremitibis
tr Kelaynak
uk Ібіс-лисоголов мароканський
zh 隱䴉
zh-CN 隐鹮
zh-hans 隐鹮
zh-hant 隱䴉
zh-hk 隱䴉
zh-sg 隐鹮
zh-tw 隱䴉

External Identifiers

iNaturalist#3753
eBirdwaldra1
Macaulay Librarywaldra1
Xeno-CantoGeronticus eremita
observation.org#73516
GBIF2480770
NCBI100822
AvibaseB20FECE2231097F4
BirdLife22697488
WikidataQ245414