شنقب رفيع الذيل (الاسم العلمي: Gallinago stenura) (بالإنجليزية: Pin-tailed Snipe) هو طائر ينتمي إلى طيطوي وشنقب (فصيلة: Scolopacidae).

Bekasina sibiřská (Gallinago stenura) je malý slukovitý pták, který hnízdí na severu ruské Sibiře a na zimu migruje do jižní a jihovýchodní Asie. Druh hnízdí v sibiřském Rusku v oblasti zhruba ohraničené severním Uralem na západě, západními oblastmi Kamčatky na východě (na Kamčatce nicméně nehnízdí) a Zabajkalskem a Mongolskem na jihu. Na zimu táhne do jižní a jihovýchodní Asie do oblasti ohraničené Pákistánem na západě přes Indický subkontinent, ostrovy v Indickém oceánu až po Bangladéš, Barmu, Thajsko, Indočínu a Indonésii na jihovýchodě. Výjimečně zavítá i na Filipíny, do Austrálie a do Japonska, zatoulaní jedinci byli pozorováni ve východní Africe. Jedná se o malého slukovitého ptáka s nenápadným opeřením, které hraje hnědými a krémovými barvami s černými pruhy a fleky. U bekasiny sibiřské se nevyskytují pohlavně ani sezónně podmíněné variace opeření, tzn. samec a samice mají stejné opeření, které se během roku nemění. Zobák je jen krátký, u kořene zelenavě šedý a tmavě hnědý na konci. Nohy jsou nezelenavě šedé až hnědé. Délka těla dosahuje 25–27 cm, zobák je dlouhý 55–70 mm, ocas 42–55 mm, křídlo 125–143 mm. Váha dospělce se pohybuje kolem 115 g. V Palearktické oblasti, kde se areál výskytu řady druhů bekasin z rodu Gallinago překrývá, je velmi složité od sebe jednodlivé druhy odlišit z důvodu komplexity opeření. Snad největší potíž nastává u rozlišení bekasiny sibiřské od bekasiny lesní (Gallinago megala), jelikož ani jeden z druhů nemá žádné výrazné rozlišovací znaky. V terénu jsou oba druhy v podstatě k nerozeznání. Jediným bezpečně odlišujícím znakem obou druhů je tvar jejich vnějších ocasních krovek, který však lze dobře prozkoumat pouze po odchycení bekasin. Bekasina sibiřská má 6–9, nejčastěji 8 párů tenkých vnějších krovek ocasních, jejichž šířka nepřesahuje 2 mm. Bekasina lesní má pouze ten nejkrajnější pár (nejdále od středu) ocasních krovek nezvykle tenký, avšak i tak šířka této krovky dosahuje 2–4 mm, čili více než u bekasiny sibiřské. Bekasina sibiřská má 24–28 (typicky 26) ocasních krovek, bekasina lesní jich má 18–26 (typicky 20). Dalším podobným druhem je bekasina otavní (Gallinago gallinago), která má však delší zobák i ocas.

Die Spießbekassine (Gallinago stenura), auch Stiftbekassine genannt, ist eine sibirische Art aus der Familie der Schnepfenvögel. Es werden keine Unterarten unterschieden. Die Spießbekassine erreicht eine Körperlänge von 25 bis 27 Zentimeter. In der Größe entspricht sie damit der auch in Europa verbreiteten Bekassine, hat allerdings, verglichen mit dieser, einen etwas kürzeren Schnabel mit einer schmaleren Spitze. Die Flügelspannweite der Spießbekassine beträgt 44 bis 48 Zentimeter. Das Gewicht variiert zwischen 85 und 125 Gramm. Die Körperunterseite ist dunkler und der Schwanz kürzer. Die Körperoberseite der Spießbekassine ist braun mit einer feinen, wellenförmigen Zeichnung und blass rahmfarbenen Längsstreifen. Die Flügeldecken sind düsterbraun mit beigen Spitzenflecken. Die meisten Individuen haben 26 Steuerfedern, davon sind die äußeren acht Paare stift- oder spießförmig mit einer Breite von nur ein bis zwei Millimeter. Aufgescheuchte Vögel rufen leise und abrupt rätsch oder rau squik oder squok. Während des zum Balzrepertoire gehörenden Sturzflugs rufen die Männchen kurz und metallisch tscheka tscheka tscheka. Die Spießbekassine ist eine überwiegend asiatische Art, die in Sibirien östlich des Kolyma-Deltas brütet und bis zum Lena-Delta vorkommt. In südlicher Verbreitungsrichtung kommt sie noch im Norden der Mongolei vor. In westlicher Richtung erreicht sie den äußersten Nordosten Europas und brütet westlich des Petschora in der Waldzone. Die Überwinterungsgebiete umfassen den indischen Halbkontinent und Südostasien vom Süden Chinas und von den Philippinen bis nach Sumatra und Java. Eine kleine Anzahl der Spießbekassinen überwintert auch auf der Arabischen Halbinsel und im Nordosten Afrikas. Wetlands International unterteilt die Gesamtpopulationen in zwei Gruppen. Die westliche Gruppe brütet vom Nordosten Europas bis nach Zentralsibirien und überwintert in Südasien und in geringerer Zahl auf der Arabischen Halbinsel und im Nordosten Afrikas. Die zweite Gruppe, die von Zentralsibirien bis zum Ochotskischen Meer brütet, überwintert überwiegend in Südostasien. Bestandszahlen sind wie für alle Schnepfenvögel nur sehr schwer zu ermitteln. Die westliche Populationsgruppe wird von Wetlands International auf 25.000 bis 1.000.000 Individuen geschätzt. Davon kommen etwa 1.510 bis 6.600 Brutpaare im Nordosten Europas vor. In den Überwinterungsgebieten im Süden Asiens sind Spießbekassinen sehr häufig, die Bestandstrends sind jedoch nicht hinreichend untersucht.

La agachadiza colirrara o agachadiza de cola rara (Gallinago stenura) es una especie de ave limícola de la familia Scolopacidae. Se reproduce en el norte de Rusia y migra para pasar la temporada no reproductiva en el sur de Asia, desde Pakistán hasta Indonesia. Es la más común de las aves migratorias en el sur de la India, Sri Lanka y gran parte de Asia sudoriental. Pueden llegar vagabundeando hasta el norte-oeste y el norte de Australia y África oriental. Su hábitat de crianza son los pantanos húmedos y tundras árticas y boreales de Rusia. Las aves en su rango no reproductivo utilizan una variedad de humedales, a menudo junto con la agachadiza común, pero puede encontrarse también en hábitats más secos que su familiar. Hacen sus nidos en un lugar bien oculto en el suelo. Comen principalmente insectos y lombrices de tierra, pero también un poco de material vegetal.

Suippopyrstökurppa (Gallinago stenura) on taivaanvuohta muistuttava kahlaajalintu. Lajin nimesi Charles Lucien Bonaparte 1831. Linnun pituus on 25–27 senttimetriä, siipien kärkiväli 44–47 senttimetriä ja paino 90–150 grammaa, keskimäärin 115 grammaa. Muistuttaa suuresti taivaanvuohta, josta sen voi erottaa nokan muodosta ja höyhenpuvun pienistä eroista. Pakolento on heinäkurppamaisen raskas. Laululento on taivaanvuohimainen, mutta laulu aivan erilainen: höyryveturin rytmiä muistuttava, loppua kohden kiihtyvä sihinä. Koiraat voivat lennellä 10–15 yksilön ryhmissä sopivilla paikoilla ja esittää laululentoa. Sukupuolet ovat samannäköisiä. Pesii Siperian ja Kaukoidän tundralla ja taigalla. Maailman populaation koko on huonosti tunnettu, se on haarukassa 50 000–2 miljoonaa yksilöä. Lajin kanta on elinvoimainen. Se on muuttolintu, joka talvehtii Etelä-Aasiassa Pakistanista Indonesiaan. Sitä ei ole tavattu Suomessa. Pesimäaikana monentyyppisillä pohjoisilla kosteikoilla jokien, järvien ja lampien rannoilla sekä soilla. Pesii myös, taivaanvuohesta poiketen, kuivilla niityillä ja tunturikoivikoissa.

La Bécassine à queue pointue (Gallinago stenura) est une espèce d’oiseaux Charadriiformes de la famille des Scolopacidae. Selon la classification de référence du Congrès ornithologique international (version 15.2, 2026), c'est une espèce monotypique (non subdivisée en sous-espèces). Cet oiseau mesure entre 25 et 27 cm. Elle niche en Sibérie et hiverne à travers l'écozone indomalaise.

Il beccacino strenuo (Gallinago stenura, Bonaparte 1831) è un uccello della famiglia degli Scolopacidae dell'ordine dei Charadriiformes. Questo uccello vive in Asia, dalla Russia all'Indonesia e dall'Iran alla Malaysia, compresi Giappone, Oman, Sri Lanka, Filippine, Maldive, Isole Cocos e isole Andamane e Nicobare. È di passo nella Penisola Arabica, in Somalia, Kenya, Comore, Seychelles, Christmas Island, Papua Nuova Guinea e Australia. Di rado si spinge anche in Tunisia e nel sud Italia.

ハリオシギ（針尾鴫、学名：Gallinago stenura）は、チドリ目シギ科に分類される鳥類の一種である。 主にロシアのシベリア地方で繁殖し、冬はインド、東南アジアへ渡り越冬する。 日本では、春と秋に各地で旅鳥として渡来するが、数は少ない。ただし、チュウジシギ、オオジシギと酷似しているため、混同されて記録から漏れている可能性も高い。南西諸島では少数が越冬し、また本土に比べて観察例も多い。 全長約25cm。体型や体色は他のジシギ類と似ており、特にチュウジシギと酷似する。体全体は黒褐色と黄褐色がまだら状に混じっている。他のジシギ類と比べると尾が短く、翼を閉じたときには尾羽の先端は翼の先端よりわずかに突出する程度である。尾羽は通常26枚だが、22-28枚の例もある。尾羽の外側6-8対は針状で細い（これが和名の由来である）。

바늘꼬리도요(Gallinago stenura)는 도요과의 한 종이다. 러시아 북부에서 주로 서식하며, 비번식기를 보내기 위해 파키스탄에서 인도네시아까지의 남아시아 지역으로 이동한다. 인도 남부, 스리랑카, 동남아시아 대부분의 지역에서 가장 흔하게 찾을 수 있는 철새인 도요새다. 오스트레일리아 서북부와 북부, 동아프리카의 케냐에서 길잃은새로 발견되기도 한다. 번식기의 서식지는 습지와 북극, 러시아 북부 지역의 툰드라 지대이다. 비번식기에는 흔히 꺅도요와 함께 다양한 종류의 습지에서 서식한다. 바늘꼬리도요는 동족의 다른 새들에 비해 더 건조한 지대에서 서식한다. 둥지는 보통 땅 위에 숨겨서 짓는다. 진흙이나 부드러운 흙 등에서 먹이를 찾아 먹는다. 주로 곤충이나 지렁이, 식물 등을 먹는다.

De stekelstaartsnip (Gallinago stenura) is een vogel uit de familie van strandlopers en snippen (Scolopacidae).

Bekas syberyjski (Gallinago stenura) – gatunek średniej wielkości wędrownego ptaka z rodziny bekasowatych (Scolopacidae), podrodziny słonek (Scolopacinae). Tereny lęgowe położone są w północno-środkowej i wschodniej Rosji oraz w Azji Środkowej, od Uralu na zachodzie po Morze Ochockie na wschodzie, do szerokości około 70°N na północy i między 58°N i 60°N na południu. Zimowiska ciągną się na obszarze Azji Południowej i Południowo-Wschodniej. Gatunek nie jest zagrożony wyginięciem.

A narceja-siberiana (Gallinago stenura) é uma espécie de ave da família Scolopacidae, a família das narcejas e maçaricos.

Азиатский бекас (лат. Gallinago stenura) — вид птиц из семейства бекасовые. Перелётные птицы. Размножаются в болотах и тундрах северной России, а затем летят на юг, в регионы Азии от Пакистана до Индонезии. Чаще всего зимуют на Индийском субконтиненте, Шри-Ланке и в большей части Юго-Восточной Азии. Залёты происходят в Австралию и Кению. Длина представителей данного вида составляет 25—27 см. Половой диморфизм отсутствует, неполовозрелые особи отличаются только небольшими деталями оперения. Токует как в воздухе, так и сидя на вершине сухого дерева. Воздушный ток представляет собой многократное «чик-чик-чик-чик». При пикировании токование прерывается, вибрация перьев производит звук, похожий на рёв реактивного самолёта. Гнездятся в укромных местах на земле. Питаются в основном насекомыми и червями, но также небольшим количеством растительного материала.

Sibirisk beckasin (Gallinago stenura) är en huvudsakligen asiatisk vadarfågel i familjen snäppor. Fågeln häckar i Sibirien och övervintrar i södra och sydöstra Asien. Den är en mycket sällsynt gäst i Europa, med endast två dokumenterade fynd, båda i Italien. Beståndet anses vara livskraftigt.

针尾沙锥（台湾作针尾鹬）（学名：Gallinago stenura），是鸻形目鹬科的一种鸟类。 它在北俄羅斯繁殖，並遷徙到南亞從巴基斯坦到印尼度過非繁殖季節。它是南印度、斯里蘭卡以及大部分東南亞最常見的遷徙鷸之一。它偶爾也會出現在澳大利亞西北部和北部，甚至在東非的肯亞也有目擊記錄。 其繁殖棲地為濕潤的北極和針葉林帶的沼澤和凍原。在非繁殖區域，這些鳥類利用各種濕地，經常與田鷸共棲，但也可能出現在比其親緣物種更乾燥的環境中。牠們會在地面上的隱蔽處築巢。 這些鳥類會在泥土或柔軟的土壤中覓食，通過視覺來探尋或拾取食物。牠們主要吃昆蟲和蚯蚓，但也會吃一些植物材料。