Lejsek tajgový (Ficedula albicilla) je stěhovavý pták z čeledi lejskovitých. Druh poprvé popsal Peter Simon Pallas v roce 1811. Samice má hnědý hřbet, černavý ocas lemovaný bílou barvou, plavou hruď a převážně bílé břicho. Samec má ušní skvrny a strany krku šedé s modrým nádechem, přičemž v období rozmnožování mají samci na hrdle oranžovo-červené zbarvení. Na rozdíl od lejska tajgového má samice podobného lejska bělokrkého hnědý ocas a červená barva u samců v období rozmnožování zasahuje až na hruď. Hnízdí v severní Eurasii od východního Ruska po Sibiř a Mongolsko. V zimě migruje do jižní a jihovýchodní Asie, konkrétně do Bangladéše, Bhútánu, Indie, Kambodže, Laosu, Myanmaru, Nepálu, Malajsie, Thajska, Číny, Vietnamu a Japonska. Jeho přirozeným prostředím je tajga. V západní Evropě se vyskytuje jen vzácně. Dříve byl považován za poddruh lejska bělokrkého. Rodové jméno pochází z latiny a odkazuje na malého ptáka pojídajícího fíky (ficus), o kterém se věřilo, že se v zimě mění v pěnici černohlavou. Druhové jméno albicilla pochází z latinského albus (bílý) a novolatinského cilla (ocas); tento význam slova cilla vznikl chybným pochopením slova motacilla, což je název pro konipasa.

Der Taigaschnäpper (Ficedula albicilla) ist ein Zugvogel der Familie der Fliegenschnäpper. Erstmals wurde er 1811 von Peter Simon Pallas beschrieben. Äußerlich ähnelt die Art sehr dem in Mitteleuropa seltenen Zwergschnäpper, als deren Unterart er früher angesehen wurde. Er brütet im nordöstlichen Eurasien in weiten Teilen Russlands jenseits des Urals bis zur Pazifikküste und in der nördlichen Mongolei. Das natürliche Habitat ist die namensgebende Taiga. Die Art wird global betrachtet als ungefährdet eingestuft, ist in Mitteleuropa aber ein äußerst seltener Irrgast.

El papamoscas de la taiga (Ficedula albicilla) es una especie de ave paseriforme de la familia Muscicapidae. Antes se consideraba una subespecie del papamoscas papirrojo (Ficedula parva).

Idänpikkusieppo (Ficedula albicilla) on sieppojen heimoon kuuluva varpuslintu.

Le Gobemouche de la taïga ou Gobemouche à gorge rouge (Ficedula albicilla) est un oiseau migrateur de la famille des Muscicapidae. L'espèce a été décrite pour la première fois par Peter Simon Pallas en 1811. La femelle présente des parties supérieures brunes avec une queue noirâtre bordée de blanc, une poitrine chamoisée et des parties inférieures principalement blanches. Le mâle possède des couvertures auriculaires et des côtés du cou gris teintés de bleu, les mâles reproducteurs arborant une coloration rouge orangé sur la gorge. Contrairement au Gobemouche de la taïga, la femelle du Gobemouche nain, espèce similaire, a une queue brune, tandis que la couleur rouge chez les mâles reproducteurs s'étend jusqu'à la poitrine. Il se reproduit dans le nord de l'Eurasie, de l'est de la Russie à la Sibérie et à la Mongolie. C'est un visiteur hivernal en Asie du Sud et du Sud-Est, notamment au Bangladesh, au Bhoutan, en Inde, au Cambodge, au Laos, au Myanmar, au Népal, en Malaisie, en Thaïlande, en Chine, au Vietnam et au Japon. Son habitat naturel est la forêt de taïga. C'est un vagabond rare en Europe occidentale. Il était autrefois considéré comme une sous-espèce du Gobemouche nain. Le nom du genre vient du latin et fait référence à un petit oiseau mangeur de figues (ficus, figue) censé se transformer en fauvette à tête noire en hiver. Le nom spécifique albicilla vient du latin albus, blanc, et du néo-latin cilla, queue ; cette signification de cilla provient d'une mauvaise interprétation de motacilla, le nom de la bergeronnette.

Il pigliamosche della taiga o pigliamosche golarossa (Ficedula albicilla) è un uccello migratore della famiglia Muscicapidae. La specie fu descritta per la prima volta da Peter Simon Pallas nel 1811. La femmina presenta parti superiori marroni con una coda nerastra fiancheggiata di bianco, il petto color camoscio e le parti inferiori prevalentemente bianche. Il maschio ha copritrici auricolari e lati del collo grigi con sfumature blu, mentre i maschi in periodo riproduttivo mostrano una colorazione rosso-arancio sulla gola. A differenza del pigliamosche della taiga, la femmina del simile pigliamosche pettirosso ha la coda marrone, mentre il colore rosso nei maschi riproduttori si estende fino al petto. Nidifica nell'Eurasia settentrionale, dalla Russia orientale alla Siberia e alla Mongolia. È un visitatore invernale nell'Asia meridionale e sud-orientale, in Bangladesh, Bhutan, India, Cambogia, Laos, Myanmar, Nepal, Malesia, Thailandia, Cina, Vietnam e Giappone. Il suo habitat naturale è la foresta di taiga. È un raro visitatore occasionale nell'Europa occidentale. In passato era considerato una sottospecie del pigliamosche pettirosso. Il nome del genere deriva dal latino e si riferisce a un piccolo uccello mangiatore di fichi (ficus, fico) che si credeva si trasformasse in capinera durante l'inverno. Il nome specifico albicilla deriva dal latino albus, bianco, e dal neolatino cilla, coda; questo significato di cilla nacque da un'errata interpretazione di motacilla, il nome della ballerina.

オジロビタキ（尾白鶲、学名：Ficedula albicilla ）は、スズメ目ヒタキ科ノビタキ亜科に分類される鳥類の一種である。

De taigavliegenvanger (Ficedula albicilla) is een zangvogel uit de familie van vliegenvangers (Muscicapidae). De vogel komt voor in Azië en werd eerder wel beschouwd als een ondersoort van de kleine vliegenvanger (Ficedula parva).

Muchołówka rdzawogardła (Ficedula albicilla) – gatunek małego ptaka z podrodziny kląskawek (Saxicolinae) w rodzinie muchołówkowatych (Muscicapidae). Jest to azjatycki odpowiednik swego bliskiego krewnego, muchołówki małej (F. parva). Nie jest zagrożony wyginięciem.

O papa-moscas-da-taiga ou papa-moscas-de-garganta-vermelha (Ficedula albicilla) é uma ave migratória da família Muscicapidae. A espécie foi descrita pela primeira vez por Peter Simon Pallas em 1811. A fêmea apresenta partes superiores castanhas com uma cauda enegrecida ladeada de branco, o peito amarelado e as partes inferiores maioritariamente brancas. O macho possui coberturas auriculares e lados do pescoço cinzentos com tons azulados, sendo que os machos em época de reprodução exibem uma coloração vermelho-alaranjada na garganta. Ao contrário do papa-moscas-da-taiga, a fêmea do papa-moscas-ruivo, espécie semelhante, tem uma cauda castanha, enquanto a cor vermelha nos machos em reprodução se estende até ao peito. Reproduz-se no norte da Eurásia, desde o leste da Rússia até à Sibéria e Mongólia. É um visitante de inverno no sul e sudeste da Ásia, incluindo Bangladesh, Butão, Índia, Camboja, Laos, Myanmar, Nepal, Malásia, Tailândia, China, Vietname e Japão. O seu habitat natural é a floresta de taiga. É um visitante ocasional raro na Europa ocidental. Era anteriormente considerado uma subespécie do papa-moscas-ruivo. O nome do género deriva do latim e refere-se a uma pequena ave que come figos (ficus, figo), que se acreditava transformar-se em toutinegra-de-barrete durante o inverno. O nome específico albicilla deriva do latim albus, branco, e do neolatim cilla, cauda; este significado de cilla surgiu de uma interpretação errada de motacilla, o nome da alvéola.

Восточная малая мухоловка (лат. Ficedula albicilla) — вид перелётных птиц из семейства мухоловковых. Ранее считался подвидом малой мухоловки.

Tajgaflugsnappare (Ficedula albicilla) är en liten tätting i familjen flugsnappare (Muscicapidae) Den häckar i Sibirien från Ural i väster till Kamtjatka i öster, och så långt söderut som norra Mongoliet. Vintertid flyttar den till södra Asien och Sydostasien. Arten är en mycket tillfällig gäst i Europa, med bland annat ett fynd i Sverige, på Öland 1998. IUCN kategoriserar den som livskraftig. Tidigare behandlades den som underart till mindre flugsnappare.

红喉姬鹟（学名：Ficedula albicilla）是雀形目鹟科的一种鸟类。該物種曾被認為是紅胸姬鶲的亞種。