Veverka holouchá (Exilisciurus exilis) je hlodavec z čeledi veverkovití (Sciuridae), jeden ze zástupců rodu Exilisciurus. S hmotností okolo 20 g, délkou hlavy a těla maximálně 75 mm a délkou ocasu maximálně 50 mm jde o nejmenší druh v rámci tohoto rodu a také o jednu z nejmenších veverek světa. Zbarvení hřbetu je olivově hnědé s rezavými odlesky, ocas je svrchu rezavější než zespod. Srst porůstající břicho je narůžovělá. Oči lemují úzké pásky pigmentované kůže. Veverka holouchá patří mezi špatně známé savce, přičemž nejistý zůstává i areál jejího rozšíření. Předpokládalo se, že výskyt zahrnuje primárně Borneo, nicméně Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) se ve svém vyhodnocení stavu ohrožení z roku 2016 odvolává na nepublikované údaje, podle nichž mohou veverky žít rovněž na blízké Sumatře, odkud prý pochází i typový jedinec (sumaterská forma by mohla získat status samostatného druhu). Areál výskytu navíc zahrnuje i ostrov Banggi u bornejského pobřeží, přičemž místní populace mohou být vyčleněny do poddruhu E. e. retectus, jenž se má od nominátního poddruhu odlišovat méně sytým zbarvením hřbetu, a naopak krémovějším zbarvením břicha. Přirozeným biotopem těchto veverek jsou lesy v nížinách a nižších horských polohách, byť alespoň lokálně žijí až po minimálně 1 700 metrů nad mořem (Gunung Pueh v Sarawaku). Jde o denní druh, pohybující se na kmenech stromů a lián do výšky 12 a více metrů. Naopak hnízda, malé kopulovité stavby, si veverky nejspíše budují blíže podrostu. Jejich potravu tvoří stromová kůra a lišejníky, ale i hmyz. Nejistota ohledně areálu výskytu, velikosti populace a ekologických nároků vede k tomu, že IUCN považuje veverku holouchou za druh, o němž chybí údaje. Hrozby pramení především z přetváření původních lesů na plantáže palem olejných, přičemž není jasné, jak jsou k degradovanému prostředí populace veverek vnímavé. Ačkoli se tento druh vyskytuje v některých chráněných oblastech, ty zřejmě mohou udržovat pouze malé populace, neboť většinou nezahrnují preferované nížinné lesy.

Das Borneo-Kleinsthörnchen (Exilisciurus exilis) ist eine Hörnchenart aus der Gattung der Asiatischen Zwerghörnchen (Exilisciurus). Es kommt auf der Insel Borneo vor.

Exilisciurus exilis es una especie de roedor de la familia Sciuridae.

Exilisciurus exilis est une espèce de rongeurs. C'est un écureuil de la famille des sciuridés.

Lo scoiattolo pigmeo minore (Exilisciurus exilis), noto anche come scoiattolo pigmeo comune, è un roditore della famiglia Sciuridae. Questo scoiattolo dal colore bruno-olivastro è endemico delle foreste delle isole del sud-est asiatico di Borneo, Sumatra e Banggi, situandosi solitamente sotto i 750 metri di altitudine, sebbene localmente si trovi a quote superiori. Insieme allo scoiattolo pigmeo africano, è il più piccolo scoiattolo al mondo, con una lunghezza totale di 10–14 cm e un peso di 12–26 grammi.

애기피그미다람쥐 또는 평원피그미다람쥐(Exilisciurus exilis)는 다람쥐과에 속하는 설치류의 일종이다. 보르네오섬과 뱅기섬의 숲에서 발견된다. 세계에서 가장 작은 다람쥐 중의 하나이다.

Exilisciurus exilis is een zoogdier uit de familie van de eekhoorns (Sciuridae). De wetenschappelijke naam van de soort werd voor het eerst geldig gepubliceerd door Müller in 1838.

Wiewióreczka karłowata (Exilisciurus exilis) to gatunek gryzonia z rodziny wiewiórkowatych. Ta oliwkowobrązowa wiewiórka jest endemiczna dla lasów, głównie poniżej 750 m n.p.m., choć lokalnie występuje znacznie wyżej, na wyspach Azji Południowo-Wschodniej: Borneo, Sumatrze i Banggi. Wraz z wiewióreczką afrykańską jest najmniejszą wiewiórką na świecie, osiągającą całkowitą długość 10–14 cm i masę 12–26 g.

O esquilo-pigmeu-menor (Exilisciurus exilis), também conhecido como esquilo-pigmeu-comum, é uma espécie de roedor da família Sciuridae. Este esquilo de cor castanho-azeitonada é endêmico das florestas das ilhas do sudeste asiático de Bornéu, Sumatra e Banggi, geralmente abaixo de 750 metros de altitude, embora localmente possa ser encontrado em altitudes significativamente maiores. Juntamente com o esquilo-pigmeu-africano, é o menor esquilo do mundo, com um comprimento total de 10–14 cm e um peso de 12–26 g.

Карликовая белка (Exilisciurus exilis), также известная как обыкновенная карликовая белка, — вид грызунов семейства беличьих. Эта оливково-коричневая белка обитает в лесах на высоте преимущественно до 750 м, хотя локально встречается и выше, на островах Юго-Восточной Азии: Борнео, Суматре и Бангги. Вместе с африканской карликовой белкой она является самой маленькой белкой в мире, достигая общей длины 10–14 см и веса 12–26 г.

Enfärgad dvärgekorre (Exilisciurus exilis) är en däggdjursart som först beskrevs av Müller 1838. Den ingår i släktet Exilisciurus och familjen ekorrar. IUCN kategoriserar arten globalt som otillräckligt studerad. Inga underarter finns listade.