Kraska zelenavá (Cissa chinensis) je členem čeledi krkavcovitých, zhruba velikosti sojky obecné nebo o něco menší. Ve volné přírodě jsou jedinci obvykle jasně a sytě zelení (barva v zajetí nebo při špatné stravě často vybledne do tyrkysové, protože pigment je založen na karotenoidech), na spodní straně jsou o něco světlejší a mají silný černý pruh od zobáku přes oči až k šíji. Ve srovnání s ostatními členy rodu je ocas s bílou špičkou poměrně dlouhý. To vše živě kontrastuje s červenými masitými očními kroužky, zobákem a nohama. Křídla jsou načervenale kaštanová. Vyskytuje se od podhůří Himálaje v severovýchodní Indii v širokém jihovýchodním pásu až po střední Thajsko, Malajsii, Sumatru a severozápadní Borneo v stálezelených lesích (včetně bambusových), na mýtinách a v křovinách. Tento pták hledá potravu jak na zemi, tak v korunách stromů a konzumuje velmi vysoký podíl živočišné kořisti, od bezobratlých, malých plazů a savců až po mláďata ptáků a vejce. Požírá také maso z čerstvých mršin. Obvykle krmí nejdříve novorozená mláďata. Hnízdo je postaveno na stromech, velkých keřích a často v propletencích popínavých rostlin. Obvykle bývá snůška 4–6 vajec. Hlas je velmi rozmanitý, často však jde o drsné pípání. Často také píská a švitoří.

Grøn Jagtskade (latin: Cissa chinensis) er en kragefugl, der lever i sydøstlige Asien.

Die Jagdelster (Cissa chinensis) ist ein Mitglied der Rabenvögel und etwa so groß wie ein Eichelhäher oder etwas kleiner. In freier Wildbahn sind die Exemplare meist leuchtend grün gefärbt (was in Gefangenschaft oder bei schlechter Ernährung oft zu Türkis verblasst, da das Pigment auf Carotinoiden basiert), an der Unterseite etwas heller und weisen einen dicken schwarzen Streifen vom Schnabel über die Augen bis zum Nacken auf. Im Vergleich zu anderen Mitgliedern ihrer Gattung ist der weiß gespitzte Schwanz recht lang. Dies kontrastiert lebhaft mit den roten, fleischigen Augenringen, dem Schnabel und den Beinen. Die Flügel sind rötlich-kastanienbraun. Sie kommt vom unteren Himalaya im Nordosten Indiens in einem breiten südöstlichen Band bis nach Zentralthailand, Malaysia, Sumatra und Nordwest-Borneo in immergrünen Wäldern (einschließlich Bambuswäldern), Lichtungen und Gestrüpp vor. Dieser Vogel sucht seine Nahrung sowohl am Boden als auch in den Baumkronen und nimmt einen sehr hohen Anteil an tierischer Beute zu sich, darunter unzählige Wirbellose, kleine Reptilien, Säugetiere sowie junge Vögel und Eier. Er frisst auch Fleisch von kürzlich verendeten Kadavern. Normalerweise werden die Neugeborenen zuerst gefüttert. Das Nest wird in Bäumen, großen Sträuchern und oft in Verflechtungen verschiedener Kletterpflanzen gebaut. Es werden meist 4–6 Eier gelegt. Die Stimme ist recht abwechslungsreich, oft jedoch ein raues Piep-Piep. Zudem pfeift und plappert er häufig.

La urraca verde (Cissa chinensis) es una especie de ave de la familia Corvidae. Su área de distribución se extiende desde la parte baja de la cordillera del Himalaya, el noreste de la India hasta la parte central de Tailandia, Malasia, Sumatra y Borneo.

Viherharakka (Cissa chinensis) on varisten heimoon ja viherharakoiden sukuun kuuluva lintulaji. Viherharakka on nimensä mukaisesti suurimmaksi osaksi vihreä. Siivet ovat punaruskeat, päässä on tumma raita. Nokka, jalat ja silmänympärys ovat punaiset. Viherharakka kasvaa 37–39 senttimetrin pituiseksi ja noin 120 gramman painoiseksi. Viherharakka elää Aasiassa. Sitä tavataan Intian, Kiinan, Malesian, Borneon ja Sumatran alueella. Se elää metsissä, ja rakentaa pesänsä useimmiten bambuihin, puihin tai köynnösten sekaan. Viherharakka etsii ravintoa niin maasta kuin puistakin. Se syö hyönteisiä, pieniä matelijoita, lintujen poikasia ja munia, marjoja ja hedelmiä. Pesintäaikana viherharakat pysyttelevät piilossa. Naaras munii 3–7 munaa tammi- ja huhtikuun välisenä aikana.

La Pirolle verte (Cissa chinensis) ou Pirolle de Chine est une espèce de passereaux de la famille des Corvidae. C'est un oiseau qui mesure 34-39 cm et pèse 120-133 g. Mâle et femelle ont même plumage. Cet oiseau se trouve le plus souvent à la cime des grands arbres et est très bruyant. La pirolle verte vit dans les forêts sempervirentes subtropicales situées en terrain accidenté dans les collines et elle se tient d'ordinaire cachée dans le couvert de la canopée. Elle aime les lisières des zones boisées, les massifs de bambous et les bouquets d'arbres qui longent les cours d'eau. Elle peuple les régions basses et de moyenne montagne jusqu'à 1800 mètres.

La gazza verde (Cissa chinensis (Boddaert, 1783)) è un uccello passeriforme appartenente alla famiglia Corvidae. Misura 37-39 cm di lunghezza, per 120-133 g di peso. Si tratta di uccelli dall'aspetto arrotondato e massiccio, muniti di grossa testa arrotondata e allungata con grandi occhi, forte becco conico e allungato anch'esso, ali digitate, zampe forti e coda lunga all'incirca quanto il corpo. Il piumaggio è quasi completamente di colore verde brillante, con sfumature giallo-beige su fronte, gola, ventre, sottocoda e codione: dai lati del becco alla nuca è presente una banda nera che forma una caratteristica mascherina perioculare, mentre le remiganti sono di colore bruno-cannella (le secondarie munite inoltre di una grossa macchia bianco-grigiastra sulla punta) e la superficie inferiore della coda è bianco-azzurrina con orlo delle penne più chiaro. In cattività, così come dopo la morte, la colorazione verde tende a virare verso l'azzurro. La livrea di questi uccelli differisce anche in maniera piuttosto marcata fra le varie sottospecie, specialmente per quanto concerne la presenza e l'estensione del giallo cefalo-ventrale e la barratura bianca della superficie inferiore di ali e coda. Il becco è di color rosso corallo: dello stesso colore sono le zampe, ed il cerchio perioculare, mentre gli occhi sono di colore rosso scuro (ad eccezione della sottospecie robinsoni, che presenta iridi bianche).

De groene kitta (Cissa chinensis) is een zangvogel uit de familie van de kraaiachtigen (Corvidae).

Kitta szmaragdowa (Cissa chinensis) – gatunek średniej wielkości ptaka z rodziny krukowatych (Corvidae). Nie jest zagrożony wyginięciem. Długość ciała 37–39 cm; masa ciała 120–133 g. W locie zwracają uwagę białe końce ogona i jaskraworude skrzydła. Żywo zielone upierzenie reszty ciała jest ochronne w lesie; u okazów muzealnych staje się z czasem turkusowe. Od Himalajów po południowe Chiny i na południe po Sumatrę i Borneo. Wyżynne lasy. Osiadła. Hałaśliwa, jak wiele innych krukowatych, choć dość skryta; łatwiej ją usłyszeć niż zobaczyć. Rzadko można zobaczyć więcej niż 2–3 ptaki razem; świetnie ukrywają się w gęstej roślinności, poszukując owadów i małych kręgowców. Często widywane w towarzystwie innych ptaków, np. sójkowców.

A pega-verde-ocidental (Cissa chinensis) é um membro da família dos corvídeos, com tamanho aproximado ao de um gaio ou ligeiramente menor. Na natureza, os espécimes são geralmente de uma cor verde brilhante e exuberante (que muitas vezes desbota para turquesa em cativeiro ou com má alimentação, pois o pigmento é baseado em carotenoides), ligeiramente mais claros na parte inferior e possuem uma faixa preta espessa do bico através dos olhos até à nuca. Comparada com a dos outros membros do seu género, a cauda com ponta branca é bastante longa. Tudo isto contrasta vividamente com os anéis oculares carnudos vermelhos, o bico e as patas. As asas são de cor castanho-avermelhada. É encontrada desde o sopé dos Himalaias, no nordeste da Índia, numa ampla faixa sudeste até ao centro da Tailândia, Malásia, Sumatra e noroeste do Bornéu, em florestas perenes (incluindo florestas de bambu), clareiras e matagais. Esta ave procura alimento tanto no solo como na copa das árvores, e consome uma percentagem muito elevada de presas animais, desde inúmeros invertebrados, pequenos répteis, mamíferos e aves jovens e ovos. Também consome carne de carcaças recentemente mortas. Normalmente, alimentam os recém-nascidos primeiro. O ninho é construído em árvores, grandes arbustos e muitas vezes em emaranhados de várias trepadeiras. São geralmente postos 4 a 6 ovos. A voz é bastante variada, mas muitas vezes um pio áspero. Também assobia e chilreia frequentemente.

Китайская лазоревая сорока, или зелёная цисса (лат. Cissa chinensis) — вид птиц из семейства врановых. Встречается в нижних Гималаях, на северо-востоке Индии, в центре Таиланда, в Малайзии, Суматре и в центре Борнео. В дикой природе цисса обычно ярко-зелёная, но может быть бирюзовой при плохом питании или в неволе. Немного светлее на нижней стороне. От клюва через глаз до затылка проходит широкая чёрная полоса. В отличие от других врановых у циссы хвост длинный и с белым кончиком. Мясистое окологлазное кольцо, клюв и ноги красного цвета. Крылья красновато-бордовые.

Vitspetsad grönskata (Cissa chinensis) är en asiatisk fågel i familjen kråkfåglar med vid utbredning från Himalaya till Vietnam. Den förekommer i skogsområden i sydöstra Asien från östra Himalaya till Vietnam och vidare söderut till Sumatra och norra Borneo. Arten minskar i antal, men beståndet anses vara livskraftigt.

蓝绿鹊（学名：Cissa chinensis），又称绿鹊，是鸦科绿鹊属的一种，分布于不丹、老挝、中国、越南、印度、泰国、印度尼西亚、缅甸、马来西亚、尼泊尔和柬埔寨。全球活动范围约为2,110,000平方千米。该物种的保护状况被评为无危。 蓝绿鹊的平均体重约为126.8克。栖息地包括亚热带或热带的湿润低地林、亚热带或热带的（低地）湿润疏灌丛、亚热带或热带的湿润山地林和河流、溪流，多生活于高大的乔木林中。该物种的模式产地在泰国西部。