Bombus lucorum, čmelák bělopásý, je druh čmeláka, který je rozšířený a běžný po celé Evropě. Tento název byl široce používán pro řadu téměř identicky vypadajících nebo kryptických druhů čmeláků. V roce 1983 Scholl a Obrecht dokonce vytvořili termín komplex Bombus lucorum, aby vysvětlili tři taxony (B. lucorum, Bombus magnus a Bombus cryptarum), které nelze snadno odlišit podle vzhledu. Nedávná revize všech těchto druhů po celém světě pomohla objasnit jeho rozšíření v Evropě a severní Asii, téměř až k Tichému oceánu. B. lucorum dosahuje na severu až k Barentsovu moři. Nicméně v jižní Evropě, ačkoliv se vyskytuje v Řecku, jde o vysokohorský druh, jehož rozšíření nikdy zcela nedosahuje Středomoří. Ve srovnání s jinými druhy čmeláků mají jedinci B. lucorum kratší sosák, což jim umožňuje „krást“ nektar. Dělnice používá rohovitou pochvu kolem sosáku k vyvrtání otvoru do květu, čímž se dostane k nektaru, aniž by do květu vstoupila. Dělnice se tedy při získávání nektaru nedostává do kontaktu s pylem.

Lys Jordhumle (latin Bombus lucorum) er en almindeligt forekommende humlebi i Danmark. Træffes bl.a. i haver, på heder og i ferske enge.

Die Hellgelbe Erdhummel oder Helle Erdhummel (Bombus lucorum) ist eine in Bodennähe lebende Hummel, die in Deutschland an offenen wenig beschatteten Stellen weit verbreitet ist. Ihre ökologische Bedeutung hat sie vor allem als bestäubendes Insekt vieler Pflanzen, wovon viele auf die Erdhummeln als Bestäuber angewiesen sind.

Bombus lucorum, conocido como el abejorro de cola blanca, es una especie de abejorro ampliamente distribuida y común en toda Europa. Este nombre ha sido utilizado de forma general para referirse a un conjunto de especies de abejorros casi idénticos o crípticos. En 1983, Scholl y Obrecht acuñaron el término complejo Bombus lucorum para describir tres taxones (B. lucorum, Bombus magnus y Bombus cryptarum), ya que son muy parecidos y difíciles de distinguir.​ Un estudio reciente sobre estas especies a lo largo de su área de distribución ha permitido esclarecer su presencia en Europa y el norte de Asia, extendiéndose casi hasta el océano Pacífico. Sin embargo, los análisis genéticos han confirmado que Bombus lucorum es la especie más común y ampliamente distribuida, mientras que B. cryptarum se encuentra principalmente en zonas montañosas por encima de los 2100 metros sobre el nivel del mar, y B. magnus es mucho menos frecuente.​ Bombus lucorum ha sido distinguido de B. terrestris por la mayoría de los autores desde hace casi un siglo, y esta distinción ya no se discute. Aunque muy extendido, B. lucorum ha sido menos estudiado que B. terrestris, en parte porque sus colonias son más pequeñas, su diapausa más prolongada y sus requerimientos ecológicos más estrictos, lo que ha dificultado su domesticación. En los países del sur de Europa, se restringe a colinas y zonas montañosas, sin llegar a las costas del Mediterráneo, mientras que hacia el norte alcanza el litoral del mar de Barents.​

Mantukimalainen (Bombus lucorum) on Suomen yleisin kimalaislaji. Se on Suomen noin 30 kimalaislajista suurin yhdessä kivikkokimalaisen (Bombus lapidarius) kanssa. Kuningattaren pituus voi olla jopa 2,5 cm. Mantukimalaisen tuntomerkkeinä ovat musta pohjaväri, jossa ovat etuselän ja takaruumiin keskiosan keltaiset "vyöt" ja peräpään valkoinen "vyö". Laji on yleinen koko Suomessa ja kulttuurialueilla sitä näkee mm. kukkaistutuksissa ja nurmikoilla apiloiden mettä keräämässä. Muun muassa apiloille ovatkin kimalaiset erittäin tärkeitä pölyttäjiä. Mantukimalaiselle maistuu hyvin monenlaisten kukkien mesi. Sitä voi nähdä mitä erilaisimpien kukkien vieraana. Lajin hedelmöityneet naaraat talvehtivat. Joskus ensimmäiset yksilöt lentävät jo maaliskuussa etsimässä mettä. Mantukimalaisten pesät sijaitsevat maakoloissa.

Bombus lucorum, communément appelé Bourdon des saussaies et, parfois, Petit bourdon terrestre, par sa ressemblance avec Bombus terrestris, est une espèce de bourdons qui est répandue et commune dans le Royaume-Uni et l'Europe.

Bombus lucorum, il bombo dalla coda bianca, è una specie di bombo diffusa e comune in tutta Europa. Questo nome è stato ampiamente utilizzato per una serie di specie di bombi quasi identiche o criptiche. Nel 1983, Scholl e Obrecht coniarono il termine complesso Bombus lucorum per spiegare i tre taxa (B. lucorum, Bombus magnus e Bombus cryptarum) che non possono essere facilmente differenziati l'uno dall'altro per il loro aspetto. Una recente revisione di tutte queste specie in tutto il mondo ha aiutato a chiarire la sua distribuzione in Europa e nell'Asia settentrionale, quasi fino al Pacifico. B. lucorum raggiunge il Mare di Barents a nord. Tuttavia, nell'Europa meridionale, sebbene presente in Grecia, è una specie di montagna la cui distribuzione non raggiunge mai il Mediterraneo. Rispetto ad altre specie di bombi, gli individui di B. lucorum hanno lingue più corte, caratteristica che permette loro di rubare il nettare. L'ape operaia usa la guaina cornea attorno alla lingua per praticare un foro nel fiore, raggiungendo il nettare senza entrare nel fiore stesso. Pertanto, l'ape operaia non entra in contatto con il polline mentre raccoglie il nettare.

Bombus lucorum, o abelhão-de-cauda-branca, é uma espécie de abelhão, difundida e comum em toda a Europa. Este nome tem sido amplamente utilizado para uma gama de espécies de abelhões quase idênticas ou crípticas. Em 1983, Scholl e Obrecht cunharam o termo complexo Bombus lucorum para explicar os três taxa (B. lucorum, Bombus magnus e Bombus cryptarum) que não podem ser facilmente diferenciados uns dos outros pela sua aparência. Uma revisão recente de todas estas espécies em todo o mundo ajudou a clarificar a sua distribuição na Europa e no norte da Ásia, quase até ao Pacífico. O B. lucorum chega ao Mar de Barents no Norte. No entanto, no sul da Europa, embora encontrado na Grécia, é uma espécie de altitude cuja distribuição nunca chega a atingir o Mediterrâneo. Comparados com outras espécies de abelhões, os indivíduos de B. lucorum têm línguas mais curtas, e esta característica permite-lhes roubar néctar. A abelha operária usa a bainha córnea em torno da sua língua para fazer um buraco através da flor, alcançando o néctar sem entrar na flor. Portanto, a abelha operária não entra em contacto com o pólen enquanto obtém o néctar.

Норовой шмель (лат. Bombus lucorum) — вид шмелей.

Ljus jordhumla, på finlandssvenska lundjordhumla (Bombus lucorum) är en insekt i överfamiljen bin (Apoidea). Även kallad liten jordhumla eller mindre jordhumla.