الصدى أو البومة الصغيرة أو القُوقَةُ أو بومة أم قويق أو أم السهر (الاسم العلمي: Athene noctua)، هي طائر يسكن معظم المناطق المعتدلة والدافئةفي أوراسيا وشمال إفريقيا. تم إستقدامها إلى بريطانيا في نهاية القرن التاسع عشر وإلى الجزيرة الجنوبية لنيوزيلندا في أوائل القرن العشرين.

Sýček obecný (Athene noctua) je druh sovy z čeledi puštíkovitých (Strigidae) vyskytující se v severní Africe a na rozsáhlém území Evropy a Asie. Jako nepůvodní druh byl zavlečen také do Velké Británie a na Nový Zéland. Jedná se o malou sovu s charakteristickým přísným výrazem, kterou v místě výskytu často prozradí pronikavé noční volání z vrcholů střech, plotů a jiných vyvýšených míst. K životu vyhledává pestrou otevřenou krajinu s mozaikou biotopů a dostupnými krátkostébelnými loveckými lokacemi nabízejícími dostatek potravy, kterou tvoří převážně hmyz, žížaly a drobní savci. Hnízdo tradičně umísťuje do dutin vrb a jiných stromů, ale i do vhodných dutin ve stavbách nebo speciálních hnízdních budek. Ve starověkém Řecku byl sýček představován jako posvátný pták spojovaný s bohyní moudrosti Athénou. V některých oblastech středověké Evropy naopak v pověrách platil za posla špatných zpráv a ohlašovatele smrti, k čemuž přispívalo i jeho tajemné noční houkání slyšitelné na střechách či za okny lidských sídel, které pověrčivý lid někdy interpretoval jako „pojď, pojď!“ a spojoval s povoláváním nemocných a umírajících na druhý břeh. V některých regionech jižní Evropy byl sýček oproti tomu historicky vnímán pozitivně, a dokonce se zde choval v zajetí pro lov škůdců a pro potěchu. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) hodnotí sýčka obecného jako málo dotčený druh. V zemích západní a střední Evropy přesto stavy této sovy v posledních dekádách znatelně poklesly, což bývá přičítáno primárně nepříznivým změnám v krajině vedoucím k likvidaci vhodných stanovišť s dostatkem hnízdních a potravinových příležitostí. Uvedený trend je patrný také na území Česka, kde byl sýček ještě v průběhu 1. poloviny 20. století vůbec nejběžnější sovou s populací čítající řádově desetitisíce párů. Od poloviny téhož století se však začala jeho početnost postupně snižovat až na stávajících (2018) odhadem 100 až 130 párů, a tento trend trvá nadále. Sýček obecný je proto v Červeném seznamu ptáků České republiky zařazen do kategorie kriticky ohrožených druhů a dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. patří též mezi druhy zvláště chráněné v kategorii silně ohrožených.

Kirkeuglen (Athene noctua) er en art blandt de egentlige ugler, der er udbredt i et stort område gennem Europa og Nordafrika i vest til Asiens stillehavskyst i øst. Den måler cirka 22 centimeter fra hoved til hale og er dermed Danmarks mindste ugle – kun på størrelse med en stær. Den har et vingefang på cirka 50-56 centimeter. Kirkeuglen har ligesom de øvrige ugler et rundt og ret fladt hoved og brede, afrundede vinger. Selve kroppen har også en afrundet form på grund af dens løse fjerdragt, benene er forholdsvis lange og halen er kort. Kirkeuglen har i yngletiden et langtrukkent, skarpt skrig. Kirkeuglen sidder om dagen ofte på en hegnspæl, hvorfra den jager gnavere, småfugle, insekter, orme og snegle. Uglen kan "muse" som en tårnfalk og fange insekter i luften. I naturen yngler kirkeuglen i hule træer, ellers holder den til ved åbent land. Med mennesket er andre tiltrækkende redesteder opstået, som ved gårde og i kirketårne. Efterhånden som kirketårnene i Danmark er blevet lukket til i de senere år, er uglen blevet en meget fåtallig ynglefugl i Danmark. Danmark ligger på nordgrænsen for kirkeuglens udbredelsesområde og den er derfor afhængig af at have steder, hvor den kan søge ly for kulden. I dag findes den kun vest for Storebælt, især i Nord- og Vestjylland. Bestanden talte i 2013 cirka 30 par. Den er regnet som kritisk truet på den danske rødliste 2019 (ikke truet globalt). Kirkeuglen var Athenes hellige fugl i den græske mytologi.

Der Steinkauz (Athene noctua) ist eine kleine, kurzschwänzige Eulenart aus der Familie der Eigentlichen Eulen (Strigidae). Das Verbreitungsgebiet des Steinkauzes erstreckt sich über Eurasien und Nordafrika. Er ist ein charakteristischer Bewohner der Baumsteppe mit spärlicher oder niedriger Vegetation und jagt bevorzugt auf dem Boden. Ein einmal gewähltes Revier besetzt er meist über mehrere Jahre und zum Teil sogar lebenslang. Der Steinkauz galt bereits im antiken Griechenland als Vogel der Weisheit und war Sinnbild der Göttin Athene, worauf auch der wissenschaftliche Name verweist. Deswegen bezieht sich die Redewendung Eulen nach Athen tragen auf den Steinkauz bzw. seine Abbildung auf antiken Drachme-Münzen. Im deutschen Sprachraum ist der Name „Steinkauz“ Hinweis darauf, dass diese Eulenart nicht nur in Baumhöhlen, sondern auch in Scheunen, Kapellen und Weinkellern aus Stein brütet. In Mitteleuropa gehen die Steinkauzbestände seit einigen Jahrzehnten stark zurück. Hauptursache dieses Rückgangs ist die Zerstörung von Lebensräumen, die dem Steinkauz geeignete Umweltbedingungen bieten. 1972 war der Steinkauz Vogel des Jahres in Deutschland. In der Schweiz wurde er für 2021 zum Vogel des Jahres gewählt.

El mochuelo europeo​ o mochuelo común (Athene noctua) es un ave estrigiforme de la familia Strigidae. Está muy difundida por toda la mitad sur de Europa y el norte de África, puesto que es típica de ecosistemas mediterráneos con abundancia de olivos. Este búho es miembro de la típica o verdadera familia de búhos Strigidae, que contiene la mayoría de las especies de búhos, siendo el otro grupo las lechuzas comunes, Tytonidae. Es una especie pequeña (aproximadamente 22 cm de largo), de colores crípticos, principalmente nocturna y se encuentra en una variedad de hábitats que incluyen tierras de cultivo, franjas de bosques, estepas y semidesiertos. Se alimenta de insectos, lombrices, otros invertebrados y pequeños vertebrados. Los machos poseen territorios que defienden de los intrusos. Este búho anida en cavidades y en primavera pone una nidada de unos cuatro huevos. La hembra hace la incubación y el macho lleva alimento al nido, primero para la hembra y luego para las crías recién nacidas. A medida que los polluelos crecen, ambos padres cazan y les llevan comida, y los polluelos abandonan el nido aproximadamente a las siete semanas de edad.

Minervanpöllö (Athene noctua) on minervanpöllöihin (Athene) kuuluva lintu, joka on saanut suomenkielisen nimensä roomalaisten viisauden ja sodankäynnin jumalattarelta, kreikkalaista Athenea vastaavalta Minervalta.

La Chevêche d'Athéna (Athene noctua), ou anciennement « Chouette chevêche », est une espèce d'oiseaux de la famille des strigidae (les chouettes et hiboux) de petite taille à l'aspect trapu. C'est le plus diurne des strigidés, malgré son nom latin (noctua, littéralement « oiseau de nuit », mais plus généralement « chouette », « hibou »). Dans l'Antiquité grecque, elle était l'attribut d'Athéna, déesse de la sagesse.

La civetta (Athene noctua, Scopoli 1769) è un uccello rapace notturno della famiglia degli Strigidae.

コキンメフクロウ（小金目梟、学名：Athene noctua）は、フクロウ目フクロウ科の鳥である。

금눈쇠올빼미(Athene noctua, little owl, owl of Athena or owl of Minerva)는 올빼미과에 속하는 새로 주로 유럽과 북아프리카, 아시아에 서식한다. 원래 영국에 서식하는 새는 아니었지만 1842년에 들어오면서부터 서식하기 시작했다. 올빼미 중에서 가장 작은 종이며 길이는 23~27.5cm 정도이다. 곤충이나 지렁이, 양서류를 잡아먹는다. 기본적으로는 야행성에 속하지만 낮에 활동하기도 하며 농촌이나 공원에서 정착하면서 생활한다. 주로 나무와 바위, 절벽, 강가, 담, 건물 등지에 있는 구멍에 둥지를 틀며 3~5개의 알을 낳는다. 28~29일 동안 암컷의 품 속에서 자라며 생후 26일 정도가 되면 자립하게 된다.

De steenuil (Athene noctua) is een kleine gedrongen uil met gele ogen en witte wenkbrauwstrepen.

Pójdźka (zwyczajna) (Athene noctua) – gatunek średniej wielkości ptaka z rodziny puszczykowatych (Strigidae). Zamieszkuje całą Europę poza Półwyspem Skandynawskim i północną Rosją, Afrykę Północną z Saharą, Bliski Wschód i środkową Azję aż po Koreę. Pod koniec XIX wieku reintrodukowana w Wielkiej Brytanii, obecnie również tam jest lęgowa. Na początku XX wieku introdukowana na nowozelandzkiej Wyspie Południowej. W Polsce bardzo nieliczny ptak lęgowy, ściśle osiadły. Nie jest zagrożony wyginięciem.

O mocho-galego ou chio (Athene noctua) é uma espécie de ave estrigiforme pertencente à família Strigidae. Ao género Athene pertence outra espécie, Athene brama, sendo que recentemente duas outras espécies deixaram de pertencer a este género. É um animal de hábitos marcadamente noturnos, embora, quando as condições o permitam, seja comum observá-lo durante o dia ou crepúsculo, sendo uma das espécies de Strigiformes mais avistadas durante o dia. Encontra-se entre as espécies menores desta ordem de aves, atingindo em média 23 a 27,5 cm de comprimento, não havendo divergência entre sexos. Distribui-se por toda a Europa, grande parte da Ásia e Norte de África. É uma espécie bastante comum na sua área de distribuição. De carácter oportunista, na dieta deste animal estritamente carnívoro (assim como todos os restantes mochos e corujas) figuram os mais variados tipos de presa: desde invertebrados terrestres, anfíbios, répteis, outras aves, e até mesmo animais atropelados em vias rodoviárias, de entre outros. É uma espécie sedentária, com preferência para zonas de planície e vegetação baixa, embora seja uma espécie com bastante polivalência em relação a este aspecto, sendo observada nos mais diversos tipos de habitat, incluindo zonas urbanas. Habitualmente constrói o ninho em tocas nas árvores ou rochedos. As fêmeas depositam 3 a 5 ovos, cujas crias nascem após 28 dias de incubação. Estão descritas 13 subespécies deste membro da família Strigidae, sendo elas: A. n. noctua A. n. bactriana A. n. glaux A. n. impasta A. n. indigena A. n. ludlowi A. n. orientalis A. n. plumipes A. n. saharae A. n. somaliensis A. n. spilogastra A. n. vidalii A. n. lilith

Домо́вый сыч, или домовой сыч (лат. Athene noctua) — вид хищных птиц семейства совиных. Выделяют 13 подвидов. Русское название вид получил за то, что часто может поселяться в человеческих постройках.

Minervauggla (Athene noctua) är en liten, daglevande uggla som ses i kontinentala Europa, Asien samt norra och södra Afrika.

Kukumav (Athene noctua), baykuşgiller (Strigidae) familyasından küçük bir baykuş türü.

縱紋腹小鴞（学名：Athene noctua）是鸱鸮科小鸮属的一种。